foto

Dalila Di Lazzaro

  • nar. 29.1.1953 (65 let)
    Udine, Itálie
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Dalila Di Lazzaro příběh hodný románu. Jako mladistvá opouští domov, je těhotná a je jí pouze patnáct let, rodiče se k tomu staví nenávistně. Za svůj život je dvakrát znásilněna, stane se úspěšnou herečkou, mnoha mužům se vloudí do snů, ztratí to nejcennější, své dítě, zůstane upoutána na lůžko a po to všem se rozhodne vše sdělit světu svou autobiografií.

Dalila Di Lazzaro je další z protagonistek italského filmu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Narodila se 29. ledna 1953 v Udine. Svou kariéru začíná jako modelka a stává se známou tváří díky reklamnímu plakátu na oční kapky. Velice nerada mluví o zkušenosti, kdy byla v pěti letech několikrát znásilněna svým příbuzným. Ten pak z jejího života zmizel a rodiče o této hrůze nikdy nevěděli. V patnácti letech již byla velice krásná a otěhotněla. První polibky na romantickém břehu přešly v něco více a sedmnáctiletý Franco Cocetta se stal otcem. Rodiče Dalily byli nekompromisní, ale dnes proti nim nemá Dalila žádnou zášť. Její otec, Attilio, byl dobrý člověk, plný kontrastů. Prošel dvě války, byl bývalý boxer těžké váhy, ale zároveň skvělý kuchař. Měl krásný rukopis a byl manuálně zručný. Matka ta byla „pánem“ domu. Silná a energická žena. Dalila a Franco se vzali a žili s jeho ovdovělou matkou. 5. dubna 1969 se jim narodil syn Christian.

Dalila byla typ divošky a rockera. Dnes považuje za štěstí, že je naživu. V Turíně se seznámila asi s padesátiletým mužem, který jí unesl do opuštěného domu na pobřeží a tam jí tři dny věznil. Podařilo se jí utéct a zachránit. Později zjistila od policie, že tento muž byl již vězněn za vraždu. Pocítila náhlou touhu být volná a manželství se rozpadlo. Odchází s dítětem v náručí.

Ještě jí nebylo dvacet let, když debutovala ve filmu SI PUÓ FARE….AMIGO (1972), kde jsou v hlavních rolích Bud Spencer a Jack Palance. Zde vystupovala pod jménem Dalila Di Lamar. Ve stejném roce, tentokrát pod jménem Dalila Parker, hrála ve filmu FRANKENSTEIN 80. Byla to opravdu malá role, ale začátky nejsou vždy lehké. Dalila má naštěstí přednost ve svém dokonalém těle a severském vzhledu s blond vlasy a modrýma očima. Dle vlastních slov byl pro Dalilu asi nejdůležitější člověk v jejím životě Carlo Ponti, který jí pomohl herecky a lidsky vyrůst. Nikdy s ním ale neměla žádný milostný vztah.

Následovalo několik dalších malých rolí, například Anna Chino ve filmu GANGSTEROVA MILENKA (1975) se Sophií Loren a Marcellem Mastroiannim. Poté již přichází období větších a hlavních rolí. V roce 1976 s Renatem Pozzettem natáčí úspěšnou komedii OH, SERAFINA!. Tento film se stal odrazovým můstkem a Dalila se stala hvězdou, která se ve své kariéře objevila v téměř padesáti rolích a mimo Itálii natáčela filmy i ve Francii, Švýcarsku a Velké Británii. Roku 1977 výborně zvládla ve filmu DÍVKA VE ŽLUTÉM PYŽAMU (LA RAGAZZA DAL PIGIAMA GIALLO) svou roli Glendy Blythe, přesto ani ona nepozvedla snímek na vyšší úroveň. Svou krásu i talent naplno ukazuje opětovně v komedii TŘI TYGŘI, PROTI TŘEM TYGRŮM v roli hraběnky. Roku 1980 je tu film TŘI MUŽI NA ZABITÍ s Alanem Delonem, kde je Dalila jako Béa. Dario Argento a jeho mysteriózní horor PHENOMENA (1985) přinášejí roli ředitelky školy.

Jsou tu další a další filmy, ale roku 1991, přichází její nejhorší den života. Její milovaný syn Christian umírá ve 22 letech při automobilové nehodě. Dnes Dalila říká že ztráta dítěte je největší pozemské utrpení, ale její syn pro ní nikdy neumřel. Co prožívala tenkrát bylo však šílené. Dalila si prožila životní tragédii a uvědomuje si, že ve světě kinematografie je viděna spíše jako sexuální symbol než jako talentovaná herečka. Existuje mnoho hereček, které musely ukončit svou kariéru s nástupem krize italského filmu. Dalila se však rozhoduje dobrovolně a svou kariéru chce ukončit a dát si životní pauzu. Ještě v letech 1996 – 1998 hrála hlavně v televizi LA SIGNORA DELLA CITTA (1996) a dalších insenacích. Poslední rolí byla vévodkyně Helena v seriálu MAITRE DA COSTA (1998). Osud ale rozhodl, že ještě není čas dát si pauzu, a tak 2. listopadu 1997 si Dalila při banální nehodě na skútru zlomila první krční obratel a na dobu dvou let zůstala nehybná, upoutána na lůžko. Životní tragédie pokračuje, Dalila prochází peklem bolesti a psychiky.

Dnes Dalila našla nový způsob komunikace a kontaktu s veřejností, a to psaní. V listopadu roku 2006 napsala svou autobiografickou knihu „Il mio cielo“ a ta se ihned stala bestsellerem. V roce 2008 následuje další kniha „L'angelo della mia vita. Piccoli miracoli intorno a me“ věnovaná milovanému synovi Christianovi. V říjnu roku 2009, pak vychází druhá autobiografická kniha „Toccami il cuore. Amori, sentimenti e passioni della mia vita“. Román „Il mio tesoro nascosto” vyšel v říjnu roku 2011.

V roce 2011 byla při každoročním módním týdnu v Miláně „Settimana della moda di Milano“, členkou skupiny, která se dá volně přeloženo nazvat „proti-anorektická hlídka“ , která sleduje modelky a hlásí ohrožené či patologické případy anorektických modelek.

Dalila žila několik životů, jak líčí ve svých knihách a dnes žije jak říká, 25 hodin denně. Miluje život, žije ho naplno, ráda se směje a hledá pravou lásku svého života. Po tom všem, divíte se? Já ne. Tak Dalilo hodně štěstí.

Petr "Hennes" Hennebichler

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace