L'ultimo treno della notte

Talianska odpoveď na americký úspech Cravenovho The Last House on the Left. A minimálne o dva svetelné roky lepšia. Majster Aldo Lado je síce rovnako sadistický a krutý, no násilie v jeho podaní a v kontexte s ostatným dejom nie je tak lacné a samoúčelné. Postavy sú prepracovanejšie, etické otázky (má rodič právo zabiť vraha svojho dieťaťa?) viacej na mieste a formálna stránka sofistikovanejšia. Počiatočné pomalé tempo začína zľahka naberať na obrátkach, prechádza nečakanými zvratmi a šokmi a vedie až k finále, pri ktorom sa tají dych. Bravo! (07.01.2005)

Filmařsky lépe zvládnutý Last House on the Left. Začátek je přímo neskutečně pomalý, ale následné dění v nočním vlaku už má šanci zaujmout. To týrání zde není nijak přehnané, působí reálně, a právě proto má docela sílu. Pohled na fyzické mučení na obrazovce snesu, ale jakmile mám sledovat patnáctiminutovou psychickou tyranii, tak nastává problém. Jako opravdu si ten film znovu nepustím, nemůžu říct, že se mi líbil, ale minimálně tři hvězdy si zaslouží. (29.10.2008)

Od tohoto taliánského shocksploitation filmu jsem čekal opravdu hodně, zvláště pak když jde vždy o nějakou tu předělávku kultovního filmu (jako třeba v tomto případě zcela evidentní inspirace "Rape and Revenge" flickem "Last House on the Left", kořeny však jdou ještě hlouběji do historie až k Bergmanovskému "Jungfrukällan", a nutno říct že tato verze se celkem povedla, v některých směrech Cravenův snímek dokonce předčí v násilí a krvi však ne! Nakonec velké očekávání se nenaplnilo a já byl trochu zklamán. Dá se říct že prvních cca 50. typicky melodramatických minut bylo téměř nekonečných a o ničem, hodně se tu kecalo a připravovalo na to co přijde, docela jsem se nudil a říkal si kdy už sakra něco přijde a za chvíli to přišlo, poslední cca půl hodinka konečně naplno naplnila mé toužebně velké původní očekávání (došlo na ohavnosti, sleazy, přišlo znásilnění, dvojitá vražda, resp. jedna sebevražda se zoufalství). Atmosféra ve vlaku byla temná, děsivá, napjatá, bezútěšná a velmi klaustrofobická, pomstychtivé finále dobře vygradované a překvapivě krvavé, vzájemně prolínající se kontrasty scén (napětí ve vlaku a vánoční posezení) se také povedly, osudové a parádní (dobrá myšlenka) je i náhodné setkání dvou násilníků s rodiči z jedné ze zavražděných dívek, ale maník Bucci mě zas tolik nepřesvědčil, strach jsem z něj určitě neměl, tak jak třeba z Hesse, ten druhej zfetovanej magor, foukající stále na harmoniku, která vždy signalizovala nebezpečí, byl přeci jen o něco nebezpečnější. Nahoty tu tolik nebylo, což se docela divím, v té době v Itálii to byl naprosto běžný jev. Charakter Machi Meril, dekadentní madam z vyšší třídní společnosti (ona je vlastně plně zodpovědná za smrt obou dívek, nejen že je spolupachatelkou, ale v některých ohledech byla dokonce ještě horší než ti dva kriminálníci, protože ona silou své vůle, rozhodovala o druhých, ovlivňovala jejich myšlení a psychiku). Tohle byla parádní znepokojující role a zcela určitě se nenajde divák, který by byl nakonec spokojen s jejím koncem, ale Lado to tak prostě chtěl, on tu zcela nevybíravě atakoval lidi z vyšší společnosti, a říkal nám že právě odsud pochází největší zlo, zkaženost a lži. Největší hodnocení dát tedy nemohu, i když bych ho strašně moc rád dal, ale něco tomu prostě chybělo, každopádně jde o jeden z nejlepších a nejznámějších filmů režiséra Lada, a vůbec o jeden z jeho posledních, který od něj stojí za zmínku. Na rok '75 pořád pecka! (16.01.2011)

Zatímco se společnost baví u štědrovečerní večeře o násilí, ty, které jsou očekávány, mu jsou podrobeny. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o variaci na Bergmanův Pramen panny, který však Bergman nevymyslel, nýbrž sám vyšel z předlohy Ully Isakssonové a ta se inspirovala ve středověké legendě. Jenže jak v Pramenu panny, tak i v The Last House on the Left jsou viníci krutě ztrestáni starozákonním oko za oko, zub za zub. V Ladově psychothrilleru však není zcela jisté, že hlavní strůjce za vše zaplatí. Zlo se totiž dokáže lstivě maskovat, a tak mnohdy unikne spravedlnosti. Zajímavou vedlejší linií je příběh postaršího muže, který se náhodně zúčastní násilných orgií. Spořádaný manžel od rodiny odhalí svoji temnou stranu, byť svědomí ho přeci nakonec tlačí. Působivé jsou sexuální scény s prostřihy na koleje a jedoucí vlak, stejně jako harmonika připomínající Tenkrát na západě. První třetina filmu vypadá jako reklama na cigarety - hulilo se prostě všude... (31.07.2018)

Asi si netreba nahovárať, že nejde o trash s množstvom wtf scén, ale pokiaľ máte slabosť pre filmy odohrávajúce sa z polovice vo vlakoch, tak ide bezpodmienečne o nutnosť. Ani nevadí, že posolstvo/á sú nám cpané do hlavy prostredníctvom filozofických rečí pri večeri nóbl skupinky. A to najmä preto, že paralelný a zároveň asociatívny strih je perfektný a film je aj skvele vypointovaný, respektíve keď si uvedomíte, kto ostane nažive a čo z toho vyplýva. Na gore zábery zabudnite, o nich tento triler nie je. (30.06.2022)