Reklama

Reklama

Édith Piaf

Édith Piaf

nar. 19.12.1915
Paříž, Île de France, Francie

zem. 10.10.1963 (47 let)
Plascassier, Alpes-Maritimes, Francie

Biografie

Édith Piaf, rozená Édith Giovanna Gassion, se narodila 19. prosince 1915 v Paříži ve Francii. Édith Piaf známá pod pseudonymem la Môme Piaf, nazpívala řadu šansonů. Hity jako La vie en rose, L'hymne à l'amour, Milord a Non, je ne regrette rien, jí přinesly světovou popularitu. Výjimečný hlas ji vynesl z úplného dna až na vrchol. A i když byl její život plný osudových zvratů, ona toužila hlavně po lásce. Zažila ji však jen na kratičký okamžik...

Její život provází spousta legend. Faktem ale je, že ve čtyřech letech skoro oslepla a jen díky své babičce, bordelmamá, se vyléčila. A právě v nevěstinci získala malá Édith školu života. „Všechny holky tam měly spoustu chlapů, a to jen během jediné noci. Žádná si nestěžovala a já jsem usoudila, že je to tak správné. Jsem divoká povaha, jeden mi nikdy nestačil," vysvětlovala kdysi zpěvačka to, že jde z jedné mužské náruče do druhé. Dlouho si tak pletla sex a sympatie se skutečnou láskou. Dvakrát se provdala, měla bezpočet milostných pletek a její promiskuita byla přímo pověstná.

Do svého prvního vážného vztahu skočila rovnýma nohama, když jí bylo 17 let. Zedník Louis Duponte ji ale bil a naučil ji pít. Narodila se jim holčička Marcelle, která v necelých třech letech zemřela. A i když se o ni Édith příliš nestarala, její smrt nesla těžce a svůj žal léčila alkoholem a muži. Jejím milencem byl i Yves Montand, jemuž pomohla v pěvecké kariéře. Její kariéra závratně stoupala a po letech trápení a tápání na ni čekala i láska. Velká, horoucí - a hlavně opětovaná. Zpěvačka vyjela na jaře roku 1949 na americké turné. V hotelu ji spatřil slavný francouzský boxer alžírského původu Marcel Cerdan. „Na první pohled jsem se do ní zamiloval. Choulila se nad talířem plným jídla a vypadala naprosto bezbranně. Sálala z ní však neuvěřitelná energie," vzpomínal později. I Edith byla Marcelem uchvácena, přestože věděla, že je ženatý a má tři děti. Ani jeden z nich si to ale nepřipouštěl a jejich láska se vzápětí rozhořela naplno.

„Všichni jsme byli šokovaní, že se do něj Édith zamilovala. Byli jako oheň a voda. On byl nesmírně plachý a jemný, nepil, nekouřil ani neponocoval. Ona zase byla nočním ptákem a živa byla jen z vína a cigaret. Najednou se ale úplně změnila. Dbala o své zdraví a přemýšlela o tom, že až se Marcel rozvede, zůstane v domácnosti a bude vystupovat už jen pro radost," popisuje člen její doprovodné kapely. Édith chodila na Marcelovy zápasy, kde zavírala oči a křičela: „Do toho, Marceli!" On zase navštěvoval její koncerty a jeviště pro ni zasypával květinami. A když vyhrál mistrovství světa v boxu, ani to pořádně neoslavili. Místo toho se k sobě láskyplně přitulili a nočními ulicemi šli domů. Vystačili si sami.

Na podzim roku 1949 měla šansoniérka opět vystoupení v Americe. Marcel zůstal ve Francii a jí se po něm zoufale stýskalo. „Miláčku, nemůžu se tě dočkat. Sedni na letadlo, a přileť za mnou," telefonovala svému milenci. Marcel, kterému se moc stýskalo, jí odpověděl: „Dobře, zítra jsem u tebe. Líbám tě, miláčku, mám tě moc rád." To byla poslední slova, která od něj slyšela. Letadlo, do něhož nasedl, se zřítilo na Azorech. Nikdo nepřežil. Zdrcená Edith si do konce života kladla za vinu, že zemřel kvůli ní. Vrátila se k nezřízenému životu a šlo to s ní z kopce. Pila jako duha, střídala muže. Řídila jako šílenec, takže měla celkem osm autonehod. A bolesti z těchto karambolů tišila morfiem, na kterém se stala závislou. O dvacet let mladší kadeřník Theo Sarapo se stal jejím druhým manželem a obětavě se o ni na sklonku  jejího života staral. Zemřela dne 10. října 1963 na rakovinu jater. Bylo jí jen 47 let. Je pohřbena na Hřbitově Père-Lachaise v Paříži, její hrob patří mezi nejnavštěvovanější. Osud světoznámé šansoniérky Edith Piaf byl bojem o zpěv, přežití a lásku. Žila naplno a její jméno dodnes zůstává pojmem.

Edith Piaf se objevila jako zpěvačka i v několika filmech, u nás asi nejznámějším snímkem byl FRANCOUZSKÝ KANKÁN (1954) od režiséra Jeana Renoira. Režisér Olivier Dahan o ní později natočil film LA VIE EN ROSE, debutující na Berlínském filmové festivalu v únoru 2007.

Cucina_Rc

Herečka

Host

Reklama

Reklama