Arthur C. Clarke

„Dostatečně pokročilou technologii nejde odlišit od magie“

Britský spisovatel, vědec, vynálezce a futurista Sir Arthur Charles Clarke se narodil 16. prosince roku 1917 na farmě v Minehead, hrabství Somerset v jihozápadní Anglii. Už od svých deseti let začal projevovat vášnivý zájem o sbírání zkamenělin, čtení sci-fi povídek v časopisech a pozorování hvězdné oblohy, kvůli kterému si sestavil vlastní malý teleskop, který zařadil mezi své další vynálezy čítající například i fotofon, přenášející zvuk pomocí měnící se intenzity světla. Své první vlastní povídky začal psát už v lavicích Huishova gymnázia v Tautonu, po jehož úspěšném dokončení však neměl finanční prostředky na pokračování v univerzitním studiu a odešel do Londýna, kde se stal účetním kontrolorem na ministerstvu školství. Právě v této době se rozhodl vydat se na dráhu profesionálního spisovatele. Jeho první články, ve kterých se zabýval soudobými poznatky o Sluneční soustavě a možnosti letu raketou na Měsíc, publikoval vydavatel časopisu Scientification Walter Gillings v letech 1938 a 1939.

Během druhé světové války Clarke sloužil v Britském královském letectvu /RAF/ jako poručík–instruktor první britské pozemní naváděcí radarové stanice, kde přispěl k úspěchu odvrácení nacistické hrozby v Bitvě o Británii. Své působení ve válce později popsal v poloautobiografickém románu „Glide Path“, který se tak stal jeho jediným románem bez sci-fi tématiky. Ještě během války napsal článek „Raketa a válka budoucnosti“ pojednávající o systému rakety s nukleární hlavicí, který se stal předpovědí studené války a zajistil mu peníze na pokračování ve studiích a tak v roce 1946 získal bakalářský titul s červeným diplomem v oborech astrofyzika a teoretická i aplikovaná matematika na Královské univerzitě v Londýně.

V letech 1947 až 1950 a znovu v 1953 A. C. Clarke předsedal Britské meziplanetární společnosti a v témže roce /1953/ se oženil s dvaadvacetiletou Američankou Marilyn Mayfield. Jejich manželství bylo oficiálně rozvedeno až v roce 1964. A. C. Clarke se poté již nikdy neoženil, ale měl velmi blízký vztah s Lesliem Ekanayekem, který zemřel v roce 1977. Když byl mnohokrát novináři dotazován, zda-li je gay, dočkali se odpovědi: „Ne, jsem jen trochu srdečný“.

V roce 1948 napsal Clarke pro soutěž televizní stanice BBC povídku „Hlídka“ (The Sentinel). Hlídka znamenala úplnou změnu kurzu jeho kariéry; jednak se stala bohatým námětem pro slavný film 2001: Vesmírná Odysea a také zavedla do jeho tvorby větší míru mystických a vesmírných prvků, stejně jako v povídkách „Město a hvězdy“, „Konec dětství“ a série vesmírných odyseí, kde je ve všech těchto dílech lidstvo odsouzeno k věčné konfrontaci s vyspělou mimozemskou inteligencí a posílá jej na vyšší úrovně evolučního vývoje. Na konci 50. let, konkrétně v roce 1958 A. C. Clarke vydal sérii esejí v různých časopisech, které později vydal knižně jako „Profiles of the Future“, kde se zabýval technickým pokrokem lidstva. V této době také pokračuje Clarkův stále větší zájem o paranormální jevy, které byly nastíněny již v románu „Konec dětství“; ačkoliv se sám distancoval od všech pseudověd, pokračoval ve výzkumu psychokinetiky a jí podobných jevů.

Na konci šedesátých let se Clarke stěhuje na Ceylon (nejdříve do Unawatuna a poté do Colomba), kde mj. získal i občanství Srí Lanky a nový koníček – potápění v malebných vodách Indického oceánu. Stal se členem Klubu podmořského potápění. Takový život mu umožňoval trávit u a v oceánu každý den, každou volnou chvíli a to mu dodalo inspiraci k napsání románu Rajské fontány, kde předložil myšlenku kosmického výtahu ze Země na její geostacionární orbit. Kosmický výtah se objevil ještě například v románu 3001: Poslední odysea.

60. léta A. C. Clarka nadobro vynesla na pomyslný vrchol tvůrčí slávy, protože za zásluhy o popularizaci vědy, četné články a studie, rozhlasové a televizní pořady mu v roce 1962 UNSECO udělilo v Dillí cenu Kalinga a v roce 1964 se na Clarka obrátil v té době už slavný režisér Stanley Kubrick s prosbou o námět na „příslovečně dobrý sci-fi film“. Tak vznikla jedinečná spolupráce na scénáři, který byl nominován na oscara, ke slavnému filmu 2001: Vesmírná odysea . Práce na filmu zaznamenal v deníku, který byl vydán knižně v roce 1972 pod názvem „The Lost Worlds of 2001“.

80. léta se nesla ve znamení účinkování ve známých televizních pořadech jako byly MYSTERIOUS WORLD, SVĚT TAJEMNÝCH SIL a MYSTERIOUS UNIVERSE. V roce 1986 byl jmenován titulem Grand Master v asociaci Science Fiction Writers of America. Avšak průběh dalších let už nebl tak radostný; v roce 1988 u něj lékaři diagnostikovali syndrom z následků obrny a proto musel být po většinu zbytku svého života upoután na kolečkové křeslo. Velký den nastal v 26. května 2000, kdy na ceremoniálu v Colombu Clarkemu byl udělen titul rytíře „za služby literatuře“. Udělení titulu se mělo uskutečnit už v roce 1998 na Nový rok, ale bylo pozdrženo, kvůli jeho nařčení z pedofilie v deníku The Sunday Mirror. Vyšetřování policií Srí Lanky však ukázalo, že nařčení se nezakládají na pravdě a deník se musel omluvit.

V záři roku 2007 poskytl video pozdrav pro sondu NASA Cassini, prolétající v té době okolo měsíce Saturnu Iapeta, který sehrál klíčovou roli v románu 2001: Vesmírná odysea. V prosinci téhož roku na své devadesáté narozeniny Clarke nahrál video-vzkaz svým přátelům a fanouškům se svým sbohem. Clarkův fantastický život vyhasl 19. března 2008, zemřel ve svém domově na Srí Lance po rozsáhlých potížích s dýcháním. Byl pohřben v Colombu v tradičním srílanském oděvu za přítomnosti tisíců přihlížejících.

Bohuslav "Trainspotter" Vonndruška