Helen Vita

Švýcarská šansoniérka a herečka Helene Vita Elisabeth Reichelová, provdaná Baumgartnerová se narodila v Německu. Otec byl koncertní mistr Anton Reichel, matka čelistka Jelena Pacicová. Po vypuknutí války v roce 1939 byla rodina vyhoštěna a usadila se v Ženevě. Zde na konzervatoři vystudovala herectví a v roce 1946 nastoupila ke svému prvnímu angažmá do pařížského Théâtre du Vieux Colombier. Poté strávila dva roky v curišském Hereckém domě, kde se během příprav na premiéru HERR PUNTILA UND SEIN KNECHT MATTI, seznámila s jeho autorem - Bertoltem Brechtem. Právě Brecht objevil její komický talent a neúspěšně ji lanařil k učinkování do jednoho z berlínských kabaretů. Vita odmítla, protože Brechtovy levicové názory nesdílela. Roku 1949 nastoupila do curyšského Cabaret Fédéral.

Od roku 1952 působila opět v Německu - v angažmá mnichovského divadla Die Kleine Freiheit (založeno roku 1951 německým hercem Trude Kolmanem. Divadlo mělo silné autorské zázemí v osobě scénáristy a spisovatele Ericha Kästnera), kde se seznámila se skladatelem Friedrichem Hollaenderem, jehož skladby začala přibírat do svého repertoáru. Byl to rok, kdy se poprvé objevila ve filmu PALAST-HOTEL. Po dvou letech si zahrála Lore Schulzovou v trojdílném 08/15, jednalo se o hlavní ženskou roli. Na svou dobu velmi hezká herečka kopírovala francouzkou módu a byla tiskem označována jako: „ ... herečka s velkým výstřihem ... ”.

V roce 1965 si z pracovních důvodů pořídila v západním Berlíně druhý byt. Zde ji osud poslal do cesty režiséra R. W. Fassbindera a zahrála si v jeho filmech LIEBE IST KÄLTER ALS DER TOD, SATANSBRATEN, BERLIN ALEXANDERPLATZ a LILI MARLEEN. Během své umělecké kariéry zůstávala nadále věrná divadlu. O tom, že je talentovanou herčkou přesvědčila jak v klasických dílech Shakespeareho, Molièreho, nebo Goetheho, tak v modernívh kusech od Thorntona Wildera, T. S. Eliota, či Hanse Hennyho Jahnna. Jako zpěvačka přezpívala do němčiny (v překladu Waltera Brandina) francouzské milostné šansony (poslední edice Freche Chansons, 2001). Poté došlo k úsměvnému právnímu střetu, kdy staré francouzské šansony byly opravdu francouzské, lidově řečeno, francouzské texty byly za hranicí toho, co německé ucho ještě sneslo. Jedná se o jeden z mála právnických případů, kdy soud vyhověl žalující straně. Gramofonové desky byly dodatečně vybaveny nálepkou “Für Jugendliche verboten!” a jejich prodej byl stejně jako alkohol a tabákové výrobky mladistvým zakázán.

Helen Vita byla hudebními kritiky oblíbená a ceněná zpěvačka. V roce 1985 obdržela Der Deutsche Kleinkunstpreis, jedno z nejdůležitějších ocenění pro kabaret, šanson a jiná “malá” umění. Svůj poslední velký úspěch zažila na konci 90-let, společně s Evelyn Künneke und Brigittou Mira v operetě DREI ALTE SCHACHTELN.

Helen Vita zemřela na rakovinu 16. února 2001 ve věku 72 let. Od roku 1956 byla provdána za švýcarského skladatele Waltera Baumgartnera, s kterým vychovala dva syny. Její hrob najdete na hřbitově Zollikerberg/Zollikon, poblíž Curychu.

ČSFD.cz