Eduard Linkers

Eduard Linkers se narodil jako Ludwig Linker 11. října 1912 v Černovicích na Bukovině, jež dříve ještě patřila Rakousku – Uhersko (dnes již Ukrajině), do německy hovořící židovské rodiny. Dětství prožil ve Vídni a po vystudování gymnázia se rozhodl věnovat herectví, které ho už v dětství učarovalo.

K této profesi se nejdříve zdokonaloval v herecké přípravce divadla Volkstheater ve Vídni a soukromě v kursech Rudolfa Beera. V letech 1933 – 1938 působil v několika vídeňských kabaretech a dvakrát byl poprvé i přizván do filmu. Představil se v rakouských filmech KATHARINA, DIE LETZTE / KATEŘINA POSLEDNÍ (1935) Henry Kostera a PETER IM SCHNEE / PETR VE SNĚHU (1937) českého režiséra Karla Lamače.

Před Hitlerem a obsazením Rakouska utekl Eduard Linkers z Vídně do Prahy, kde nakonec žil v letech 1938 – 1952. Díky svým jazykovým dispozicím (mluvil rumunsky, německy, česky, anglicky, francouzsky a italsky) se rychle naučil českému jazyku a během okupace se živil jako soukromý učitel angličtiny. Mezi jeho žáky byl i režisér František Čáp, který si na něho těsně po válce vzpomněl a obsadil ho do svého snímku MUŽI BEZ KŘÍDEL (1946) jako sudetského Němce Ullmanna.

Tak tedy odstartovala jeho dráha v českém filmu v rozmezí let 1946 – 1949. Díky znalosti němčiny hrál poručíka SS ve Wassermanových NADLIDECH (1946), opět sudetského Němce nadlesního Otto Czapana v ULOUPENÉ HRANICI (1947) Jiřího Weisse a hlavně SA – Scharführera Fritze Heinecke v Machově komedii NIKDO NIC NEVÍ (1947).

Němčinu uplatnil ještě v dalších dvou snímcích VELKÝ PŘÍPAD (1946) a NEROZUMÍM (1947), když namluvil velitele SA Konráda Peitela von Iglau (Jaroslav Průcha) a gestapáka. Ještě jako opilý důstojník SS se představil v hrané části animované VZPOURY HRAČEK (1946) Hermíny Týrlové a Františka Sádka.

Ryze české postavy už byly jeho kreace titulního obchodníka Karla Bočana v ZELENÉ KNÍŽCE (1948) Josefa Macha, advokáta JUDr. Červenky ve Steklého SOUDNÉM DNI (1948), JUDr. Hadrbolce ve filmu Václava Gajera KŘÍŽOVÁ TROJKA (1948), exponenta Carsona v KRAKATITU (1948) Otakara Vávry podle románu Karla Čapka, bankéře Antonína Kliky v KARIÉŘE (1948) Karla Steklého a naposledy konstruktéra Ing. Vališe v dramatu Martina Friče PĚTISTOVKA (1949). Hostoval i v pražských divadlech.

Celkem spolupracoval na třinácti projektech české kinematografie 40. let (a v komedii NIKDO NIC NEVÍ zazpíval song „Lili Marleen"). V roce 1952 musel z politických důvodů opustit Československo a odešel do západoněmeckého Mnichova. Zde nejprve pracoval jako hlasatel v mnichovském Rádiu Svobodná Evropa.

Po odchodu z rozhlasu se jako málo známý herec těžce uplatňoval na německých jevištích, příležitostně hostoval a většinou vytvářel menší role v klasických a moderních inscenacích. Činnost na divadle nakonec ukončil až v roce 1990 („Lokomotiva"). O to více se mohl využít na stříbrném plátně. Díky znalosti jazyků hrál v letech 1952 – 1988 v řadě evropských kinematografií a též v Hollywoodu.

Objevil se např. v titulech MR. ARKADIN (1954), ES GESCHAH AM 20. JULI (1955), A FAREWELL TO ARMS (1957), BEGEGNUNG IN SALZBURG (1963), JACK OF DIAMONDS (1967), DEEP END (1970), LA MARQUISE D'O (1975), MALEVIL (1980) atd.

Často vystupoval i v televizních filmech (př. MADAME AURÉLIE, DU HOLDE KUNST, THE DEFECTOR, DER GERECHTE, DER FALL SORGE, FEINDE a nebo KNOBBES KNOTEN) a též v seriálech (DOUGLAS FAIRBANKS JR. PRESENTS, KOMMISSAR BRAHM, DER KOMMISSAR, PATER BROWN, DERRICK, DER ALTE, FANTôMAS či FORSTHAUS FALKENAU). Ještě jednou však vstoupil do české kinematografie a do svého čtrnáctého českého filmu.

Symbolicky se naposledy před filmovou kamerou zjevil jako otec E. E. Kische (Josef Laufer) Hermann Kisch (do češtiny ho předaboval Mirko Musil) v koprodukčním československo – německém snímku Martina Hollého LOVEC SENZACÍ (1988), který byl sestřihem ze seriálu TRŽIŠTĚ SENZACÍ (1985). Do němčiny i nadaboval Rudolfa Hrušínského jako Josefa Švejka (OSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA a POSLUŠNĚ HLÁSÍM).

Po 1989 Linkers několikrát a rád navštívil Čechy, vystoupil v dokumentu NEZNÁMÝ ZNÁMÝ PAN EDUARD LINKERS (2001) a v češtině namluvil komentář ke studentskému snímku ZLOPOVĚSTNÉ DÍTĚ (2002). Eduard Linkers zemřel 3. dubna 2004 v bavorském Mnichově ve věku nedožitých vysokých dvaadevadesáti let. Do smrti s láskou vzpomínal na Čechy a své české filmy...

Jaroslav "krib" Lopour