Paolo Cavara

Paolo Cavara byl italský scenárista a filmový režisér.

Během padesátých let studoval architekturu na univerzitě ve Florencii, potom produkoval dokumenty ze svých vědeckých a průzkumných cest a stal se průkopníkem podvodní kinematografie (jednou z těchto cest byla důležitá expedice na Cejlon z roku 1951 spolu s Francem Prosperim). Poté Cavara pracoval na sérii italských televizních filmů pod vedením Giorgia Mosera. Pracoval také jako asistent režie (Timbuctu a Naked Maya, inscenace Henryho Kostera z roku 1958).

V březnu 1961, po natočení scén dokumentu Mondo cane (1962) v Las Vegas, cestovali Paolo Cavara, režisér Gualtiero Jacopetti spolu s Jacopettiho milenkou herečkou Belindou Lee autem z Las Vegas do Los Angeles na další část natáčení. V blízkosti San Bernardina v Kalifornii jejich řidič, který řídil příliš rychle, ztratil kontrolu nad klikatou cestou. Auto se otočilo a herečka B. Lee, která byla odhozena z vozidla, zemřela. Všichni ostatní vyvázli s lehkými zraněními.

Film Mondo cane (1962) byl pak uveden na festivalu v Cannes. Po úspěchu filmu se Jacopetti pokusil získat všechny zásluhy pro sebe, za což byl otevřeně mediálně kritizován. I když se podílel na střihu filmu, měl malou přítomnost na scéně během skutečného natáčení. Zatímco pro film P. Cavara cestoval do všech částí světa, od Afriky přes Asii, Evropu až po Japonsko, čímž neustále ohrožoval svůj život a natočil většinu záběrů filmu.

Příští rok 1963 byl film La donna nel mondo sestaven s použitím kvalitních materiálů od Mondo Cane, ale vzbudil již menší zájem. Od té doby P. Cavara pokračoval v natáčení filmů, nicméně tato zkušenost zanechala znamení pro budoucí projekty. Poté, co opustil své bývalé spolupracovníky, režíroval Malamondo, „antimondo“ pro evropskou mládež, a v roce 1967 The Wild Eye (s doplněním scenáristů Alberta Moravia a Tonina Guerra), znamenalo definitivní odtržení od žánru. The Wild Eye zvítězilo na festivalu v Atlantě a bylo přihlášeno na 5. moskevský mezinárodní filmový festival.

Po mnoha dalších evropských úspěších (komedie, westerny, televizní filmy) se Cavara věnoval filmové tvorbě. Pozoruhodným příkladem je Plot of Fear (jeho druhý thriller) s Michele Placidem a Eli Wallachem, kde Cavara předvedl v nové a radikální podobě tradiční prvky gotického, policejního filmu a italského gialla. Dalšími snímky byly např. La cattura (1969), žánrové válečné drama, a v roce 1971 Black Belly of the Tarantula, kultovní thriller s poutavým představením policejního inspektora Giancarla Gianniniho, sklidily slušný ohlas kritiky.

Cavara, který nebyl identifikován jako konvenční režisér, zaměřil během své nepříliš dlouhé profesionální kariéry pozornost na kontroverzní témata a filmové postavy, přičemž jeho ochrannou známkou byla obratná souhra a cit pro vizuální kontrasty.

Zetwenka