Francesca Comencini

Francesca Comencini (1961, Řím) je dcerou italského režiséra Luigiho Comenciniho. Studovala filozofii a poté natočila svůj první hraný film Pianoforte (1984), který získal Cenu Vittoria De Sicy na MFF v Benátkách. Se svým otcem spolupracovala jako scenáristka na filmech Un ragazzo di Calabria (1987) a La Boheme (1988). Během svého pobytu ve Francii natočila filmy La lumière du lac (1988) a Annabelle partagée (1991). Po určité době, kdy se věnovala výchově svých dětí, natočila dokument Zeno, le parole di mio padre (2001). Následovaly dva sociálně a politicky angažované dokumenty - první o summitu skupiny G8 v Janově Un altro mondo è possible (2001), na němž se podíleli i další režiséři, a film Carlo Giuliani, ragazzo (Mám ráda práci), o mladém demonstrantovi, který byl zabit policistou. Následoval film Firenze, il nostro domani (2003). Film Mobbing (Mi Piace lavorare) (2004) vyjadřuje také režisérčiny obavy z dění v sociální oblasti.

MFF Karlovy Vary