Příklady táhnou

Další z pamětnických filmů, ze kterých dýchá mládí, krása, kamarádství a optimismus, i když slovo "další" není tak úplně na místě, protože ze všech ostatních (Karel a já, Pán a sluha...) mám právě tenhle nejraději. Ačkoliv se na režiséra Cikána hledí často skrz prsty jako na zručného řemeslníka, nelze mu upřít několik zásluh o český film. Jednou z nejčelnějších je právě objevení komického potenciálu Růženy Naskové. Její komické role (Tetička, Kvočna...) jsou civilnější a přesahují její role charakterní, ze kterých čiší jistý divadelní patos. Jako babička v "teplicích" mezi mravenci je prostě neodolatelná. Nataša Gollová sice ne crazy, ale stále velmi krásná. A v tomto filmu je mi neuvěřitelně sympatický i Jiří Steimar (možná je to tím, že změnil masku postaršího bonvivána). Navíc se jedná o film, který pracuje s trampským prostředím a jeho kouzlem, aniž by ho do slova a do písmena vyžíral a těžil z jeho popularity (Dobrý tramp Bernášek, Osada mladých snů). Tento film mám opravdu rád. Vždy potěší a nikdy nezklame. (31.01.2004)

Veselá komédia o tom, ako sa časy menia s každou generáciou, po ktorej zostane príjemný pocit. Ale nie nezabudnuteľný, ako pri tých najlepších protektorátnych filmoch, takže na lepšie tri hviezdy. –––– A také nějaké strašidlo se tu nevyskytuje? – Jmenuji sa Klára Pĕkná a jsem vychovavatelkou vaší sestřenky. –––– Mladá dáma se musí chovat vznešeně, důstojně, avšak nenuceně. (13.06.2020)

Hezká, ale až moc naivní klasická starší komedie, ve které Nataša Gollová nezáří zcela tak, jak jsme na ni zvyklí z těch známějších filmů. Celkem upozaděná vnučka dokáže přesvědčit ráznou a zásadovou babičku o změně stylu života. Babička dostane "druhou mízu", stane se z ní skoro tramp, aby na konci filmu zjistila, že už je na to docela stará. Milé, hezké, ale víckrát to asi vidět nemusím. Hudba: Josef Stelibský (23.11.2009)

Obvyklé a časté téma problémů a střetů dvou rozdílných generací je v tomto filmu podáno nenápadně a mile, na pozadí prosluněné letní atmosféry. Generaci konzervativní starší dámy Bártlové symbolizuje pochmurná vila, kde má všechno své místo a panuje klid a příšeří, zatímco generaci jejích vnuček Jiřiny a Jarmily bezstarostná volnost, radost ze života a sympatie k dvěma trampům, živořícím v nedaleké boudě. Trampové jsou zde na svou dobu až revolučně představeni v tom správném světle, na čemž má dozajista zásluhu trampský nestor a písničkář Jarka Mottl svou účastí na scénáři. Pozvolný přerod starosvětské dámy na moderní rozvernou a tolerantní ženu, chodící v teplácích, na kopanou a mezi trampy je asi totéž, jako kdyby si dnešní šedesátnice načesala emo patku, sedla na Choppera a vyrazila na technopárty. :-) (24.12.2008)

Staré české filmy jsou postaveny na hereckém přehrávání, a dokonce je to většinou jedině ku prospěchu věci, ovšem v tomhle filmu to zejména Strejka s Májovou silně přeťápli. Kdyby jim aspoň autoři napsali nějaký vtipný text, ale to né, oba žvatlají jak pětileté děti, což není nejlepší přirovnání, protože děti většinou mluví velice chytře a promyšleně, spíš mluví jako lidi, co si myslí, jak jsou neskutečně vtipní a přitom jsou neskutečně trapní. To zase byla věta, ach jo. No a tuto rozjuchanou (skoro) ústřední dvojici nevyváží ani tradičně velice úsporný styl Naskové, která většinou jen tak stojí na scéně jako (velmi silný) sloup a udělá tak v průměru dvě gesta za minutu. Zvláště její úlek (pomalu daná ruka před pusu a ochotnicky vytřeštěný zrak a hlasitý nádech) by se mohl vyučovat na DAMU, totiž v tom smyslu, jak se tato emoce určitě hrát nemá. (25.05.2013)