Martin Štoll

Po absolvování FAMU, Katedry dokumentární tvorby (Mgr., 1997) v pedagogické dílně prof. Jana Špáty, zůstal na této katedře jako pedagog, kde pokračoval v pedagogickém díle prof. Antonína Navrátila. Pod jeho vedením (a po jeho smrti pod vedením doc. Olgy Sommerové) pokračoval v doktorském studiu, které završil prací o historii českého dokumentárního filmu Mezi pravdou a lží (Ph.D., 2001). Habilitoval svými filmy na Filmové a televizní fakultě VŠMU v Bratislavě, v oboru Dokumentární tvorba (doc., 2007). Přednáška byla na téma Hranice možného v dokumentárním televizním formátu.

Jako dokumentarista natočil ke čtyřiceti dokumentárním filmů obsahujících širokou paletu metod a tematických zájmů. Od filmů sociálních jako (OKO-Kdo si hraje, nezlobí, Balet, Jak se žije sestřičkám) přes portréty (GENUS – Miloš Kirschner, GENUS – Radovan Lukavský), cestopisné sondy (Irsko: Konec Evropy, Lotyšská píseň, Litevská naděje, Estonský oheň), společenské filmy (Má Malá Skála, Sbírka zapadlých vlastenců), až po popularizační (seriál Praha-jeviště vědy 1-12, Hrad Helfštýn-Deset století architektury, Auguste Renoir: Milenci-Mistrovská díla z českých sbírek). Řada z nich byla oceněna a většinu odvysílala Česká televize. Dále spolupracoval na filmech Viktora Tauše, Theodory Remundové a Jana Špáty.

Od roku 1999 pracuje v České televizi jako dramaturg, v letech 2002-2003 a 2005-2006 jako vedoucí dramaturg (kolektiv: Velká voda, Jiří Krejčík: Národ v sobě, A. Činčerová: Listy z Provence, O. Sommerová: Máňa po deseti letech, O. Sommerová: Ztracená duše národa, H. Třeštíková: Paměť 20. století, Obsluhovala jsem Karla Čapka, Pavel Štingl: Druhý život Lidic, Pavel Koutecký: Islandská paměť, Petr Bok: Mezi hvězdou a půlměsícem). Jedinečnou mediální a dramaturgickou zkušenost získal na akci Největší Čech, kde byl pověřen dramaturgií všech dokumentárních částí tohoto projektu.

V roce 1999 založil nakladatelství Malá Skála, které se věnuje knihám dokumentárního charakteru (K. Erban: Starý kalendář, V. Sorokin: Fronta, G. Bruno: Božskému Rudolfu II), textům o krajině (P. Hájek a kol: Krajina zevnitř, P. Hájek: Česká krajina a baroko, J. Sádlo: Krajina a revoluce) a samozřejmě filmovým publikacím (O. Sommerová: Filmový esej, P. Kotek: Kronika Studentského vysílání, H. J. Schlegel: Podvratná kamera, L. Daneš.: Můj život s múzami, televizí a tak vůbec) Nejvýraznějším filmologickým počinem bylo vydání bilančního rozhovoru s Janem Špátou: Okamžiky radosti, který s ním jako bývalý student vedl.

Svoji pedagogickou činnost zahájil v roce 1992 jako lektor angličtiny na jazykové škole Vladimíra Valenty v Praze. Po té v letech 1997-2003 působil na FAMU jako odborný asistent. Přednášel na katedře dokumentární tvorby Dějiny českého a Dějiny světového dokumentárního filmu, Televizní prostor a vedl Dramaturgický seminář. Byl také 6x spoluředitelem grantu Rady vysokých škol. V letech 2002-2005 vyučoval Dokumentární film na Vyšší odborné škole filmové v Písku a na Filmové akademii tamtéž. Od roku 2004 vyučuje jako odborný asistent (od 2007 jako docent) na Literární akademii (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého) v Praze a to předměty Mediální komunikace, Mediální obraz a Dějiny médií. Od září 2006 působí na této škole také jako prorektor, předseda Ediční a Mediální rady. Pohostinsky uskutečnil řadu přednášek domácích (FFUK-filmová věda, FFUK-kulturologie, PCFE – Documentary Film) i zahraničních (University of Glasgow).

Kromě těchto aktivit se podílí na organizaci a programové náplni festivalu Nadotek v Ústí nad Orlicí. Byl členem porot nejrůznějších festivalů (Tourfilm, Academiafilm, Techfilm), s Janem Gogolou ml. uváděl filmové večery v Kavárně u Knihomola (Úterý filmomolů), byl hostem řady zahraničních sympozií (Francie, Německo, Holandsko a zejména Documentary Film Sympozium Riga, Lotyšsko), podnikl měsíční soukromou stáž v New Yorku. Je také občasným divadelním hercem a režisérem.

Ve své teoretické práci se zajímá zejména o dokumentární film jako obor (spoluautor publikace Okamžiky radosti, spoluautor publikace Praha dokumentární, autor monografie Jan Špáta), při čemž v posledních letech svůj pedagogický i odborný záběr rozšířil na média jako celek. Zabývá se tzv. televizním prostorem, principy propagandy, historií, estetikou a člověkem ve světě médií.

Člen Asociace režisérů a scénáristů (ARAS), European Documentary Network (EDN), občanského sdružení Bílá síť a občanského sdružení Tyl Bakov nad Jizerou.

Martin Štoll je ženatý (Věra, nar. 1979) a má jednu dceru (Alžběta, nar. 2006).

Zdroj: doc. Mgr. Martin Štoll, Ph.D.