foto

Bronislava Livia

  • nar. 18.11.1901
    Nagasaki, Japonsko
  • zem. pravděpodobně v NSR

Biografie

Dnes již pozapomenutá hvězda českého němého filmu Bronislava Livia se narodila jako Bronislava Mauerová (či Maurerová) 18. listopadu 1901 v japonském Nagasaki. Její život je však obestřen rouškou záhadného tajemství. Měla snad pocházet z Rumunska a již v osmnácti měla mít zkušenosti s hereckou filmovou prací v Budapešti. Ale už na začátku 20. let se objevuje v Praze a stává se vítězkou první ceny soutěže krásy filmové výrobny A – B Miloše Havla, která vlastnila i filmový ateliér na Vinohradech.

Vítězství pro mladou Bronislavu znamenalo i získání titulní úlohy továrníkovy dcery a tenisové šampiónky Slávky, která podlehne lásce k hudebnímu skladateli Horákovi (Karel Lamač) v dnes již nedochované komedii Jana Justa – Rozvody DĚVČATA, VDÁVEJTE SE! (1921). Tato role, kde diváci mohli nejlépe zaznamenat její zvláštní krásu s exotickým nádechem, černé záhadné magnetické oči, černé vlasy a smyslný pohled, ji přinesla nevídanou popularitu a „připravila“ místo pro další úlohy.

V první polovině 20. let se ještě představila v dramatických, tragikomických a komediálních úlohách ženy Donského (Hugo Svoboda) Heleny ve filmu SOUBOJ S BOHEM (1921) Borise Orlického, Mařičky Holé v KŘÍŽI U POTOKA (1921) Jana Stanislava Kolára, čtenářky v Orlického UKŘIŽOVANÉ (1921), hospodské dcery Ley v Antonových CIKÁNECH (1921), Světlany v dramatu Just – Rozvody KORYATOVIČ (1922), Maud Gouldové v detektivce ÚNOS BANKÉŘE FUXE (1923) Karla Antona, tanečnice Dieny de Vinces v MUŽI BEZ SRDCE (1923) Josefa Horňáka a Franze W. Koebnera aj.

V letech 1926 – 1930 se předvedla jako filmová hvězda Tomíčková v Innemannově komedii s Vlastou Burianem a Zdenou Kavkovou LÁSKY KAČENKY STRNADOVÉ (1926), profesorka dějepisu Zyková v SEXTÁNCE (1927), Klára Wienerová v Zdráhalových PRAŽSKÝCH DĚTECH (1927), Hermína Krausová ve špionážním dramatu KRÁSNÁ VYZVĚDAČKA (1927) M. J. Krňanského, Olga Papáčková v Havelkově krátké reklamě Pražských plynáren JEJICH UTRPENÍ (1927), číšnice Lenka Rákosníková v BAHNĚ PRAHY (1927), Pitlíkova (Josef Novák) neteř Norma Líná v komedii VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE (1928), Janova (Roman Roda – Růžička) žena Julinka v melodramatu V BLOUDĚNÍ (1928), tanečnice v nočním podniku v nikdy nedokončené komedii MODRÝ DÉMANT (1928), Frankova (František Mařík) žena Irena v KAINOVĚ ZNAMENÍ (1928), studentka Helena Durdisová ve FILOSOFCE MÁJE (1928), operetní hvězda Olga ve snímku KDYŽ VALČÍK ZNÍ (1929), herečka Mimi Stevensová v milostném Lamačově HŘÍCHY LÁSKY (1929), dáma ze společnosti Olga Vyšínová v KAMARÁDSKÉM MANŽELSTVÍ (1929), modelka Máňa v ANDĚLÍČKÁŘCE (1929) a snoubenka Sylva Mauerová v dramatu UTRPENÍ ŠEDÉ SESTRY (1930).

Většina jejích němých snímků byla často různá melodramata, četné komedie či sentimentální příběhy. Pouze párkrát si zahrála ve významnějších či hodnotnějších snímcích. Z oněch výraznějších si vyjmenujme např. úlohy dcery hraběnky Revayové (Olga Augustová) ve slovenském JÁNOŠÍKOVI (1921), herečky Manetínské v životopisném dramatu o předním českém buditeli (Zdeněk Štěpánek) JOSEF KAJETÁN TYL (1925), dvojroli rozmařilé paničky Katy Wendlerové a Kakonyové v Lamačově slavné komedii DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1926) s Karlem Nollem, nevěrné manželky Zdenky, která svým cizoložnictvím zaviní společenský a morální pád svého muže, poslance a právníka JUDr. Františka Uhra (Karel Hašler) až dno lidské společnosti v dramatu BATALION (1927) Přemysla Pražského a nebo návštěvnice salonu krásy v Machatého světově proslulém dramatu o lásce, vášni, zradě, pomsty a smrti EROTIKON (1929).

Ve filmu ČERNÝ PLAMEN (1930) M. J. Krňanského (který byl natáčen v roce 1929) se měla Bronislava Livia objevit naposledy v české kinematografii s hercem Zvonimirem Rogozem v prologu. Ale film byl nakonec ozvučen, prolog s Liviou a Rogozem vystřižen a nahrazen proslovem spisovatele a dramatika F. X. Svobody.

Filmovou kariéru nakonec přetnul (stejně jako u řady jejích kolegů) nástup zvukového filmu. Livia totiž jako cizinka měla velmi chabou češtinu a silně cizí přízvuk. Sice se ještě zjevila v polském dramatu RYCERZE MROKU (1932) jako Marika, ale nakonec se stala úřednicí. Za okupace přijala německé občanství a po osvobození raději emigrovala a zmizela v Západním Německu. Její další životní osudy nejsou oficiálně známy…

Jaroslav "krib" Lopour

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace