Cikáni

Cikáni Karla Antona jsou tak nějak trochu nesourodým snímkem. Anton oproti Máchově novele dal část odehrávající se v Benátkách na začátek děje, nejspíš to napomohlo srozumitelnosti, ale příběh se tím stal trochu fádní. Dále pak Anton rozvedl příběhy některých vedlejších postav(Lea, vysloužilec Bárta). Benátky v prologu byly nesmírně půvabné a působivé, jenomže pohled na zalesněnou krajinu se siluetou hradu působí tak nějak romantičtěji než slunná Itálie. Naprosto největší překvapení pro mě byla účast Theodora Pištěka v roli prostopášného svůdníka, hraběte Lomeckého. Někteří z herců byli trochu pro smích, třeba mladý cikán vypadal tak trochu ospale, ubrečeně, jakoby se chtěl schovat mámě za sukni. Třešničkou na dortu jsou některé části děje, ve kterých si hrdina vzpomíná na něco z hodně dávného dětství a podobně. Celkově jsou Cikáni tím lepším z naší němé produkce, což neznamená, že by to byl bezchybný film. Ale musim říct, že sem se nenudil, že sem film hltal po celou dobu, takže trochu slabší 5*. (30.10.2006)

Božské Antonovo zpracování Máchovy prózy Cikáni se neminulo účinkem. Obratné řešení libreta dalo vyniknout hře hlavního tria Olgy Augustové, Theodora Pištěka a Hugo Svobody, zejména v benátské kapitole. I Bronislavu Liviu bych snesla ve větší roli, ale těch se dočkala již velice brzy po tomto svém debutu. Rekonstrukce tohoto filmu byla dobrou volbou. A naštěstí už se také naplnila má hlavní tužba, aby film nebyl promítán jen v Ponrepu, nyní je již bohatě známý zejména díky CSF a DVD. (19.02.2009)

10/10 Nedostava se mi slov - opravdu mi cely dvouhodinovy epos vyrazil dech. Na zaklade Machovych Cikanu se podarilo udelat opravdovy klenot - dnes uz bohuzel zapomenuty. Prisel jsem k tomu jako slepy k houslim a byl jsem maximalne nadseny - Anton ve 20.letech dokazal, ze ceskoslovenska kinematografie patri na spicku. Podekovani Ugrosikove a spol ze revitalizaci filmu v roce 2000 a Loudovi ze skvely hudebni doprovod. (26.09.2008)

Film jsem zhlédnul v brněnském Kabinetu Múz za doprovodu živé hudby. Parádní zážitek a neskutečně originální propojení němého filmu s hudbou kapely Alphones. Po prohýřené sobotní noci jsem se bál únavy, ale tohle spojení mě vytrhlo z našeho světa a vplul jsem do jiné dimenze. Jako velký fanoušek československého filmu jsem Cikány viděl poprvé a musím říct, že na tu dobu je to naprosto unikátní level!! Krásně restaurovaný obraz, velice nadčasová kamera a její hrátky s obrazem a snímáním a příběh totálně deprimující a zoufalstvím prosycený. Ach ty ženy, až potřetí kohout zakokrhá....Krásný námět melancholika Karla Hynka Máchy natočil Karel Anton opravdu nádherně. Dóďa Pištěk ve své roli darebného hraběte Valdemara Lomeckého působí jako hrabě Drákula, jeho šílené výrazy jsou téměř hororové. Alphones tomu dodali takovou glazuru, že by s tím mohli vystupovat určitě vícekrát. Nepřetržitý soundtrack složený z různých samplů, zvuků a ambientních ruchů, basových vyhrávek a úderných škopků. Úžasný brnkací motiv, který se občas vracel měl neuvěřitelné kouzlo. Co mě ale odrovnalo a zapleštilo, byly scény znásilnění (snad poprvé natočeno v českém filmu!!) anebo poprava Giacoma za mohutného burácení bicích a baskytarového nášupu, který se mísil s obrazem a dohromady vytvářel neskutečný energický, až halucinogenní vesmír!! (Hodně mě to připomnělo podobné souznění kapely Lvmen). Vůbec celkové propojení hudby s projekcí bylo na jedničku! Myslím si, že i bez absence hudby bych hodnotil stejně, protože vzhledem k době vzniku film nepůsobí neohrabaně a právě naopak je nadčasový a ve srovnání s filmy vzniklých ve 20. létech je naprosto nesrovnatelný. Obrovská poklona za tak krásné zrestaurování. (18.11.2019)

Film, který dokazuje, že filmová kvalita se u nás nepočítá až s příchodem Machatého a Batalionu. Již na samém počátku dvacátých let vzniklo toto ambiciózní dílo, které si dodnes zachovalo svoji působivost. Anton se ihned ukázal jako kvalitní režisér, který dokáže podat tento zamotaný a těžko uvěřitelný a až přehnaný příběh takovým způsobem, že mě od prosluněného počátku pohltil a ve vypjatém a temném závěru až dojal (krásný je hlavně poslední záběr filmu odchodu poutníka za sluncem). Napomohlo tomu určitě, že byla spletitá zápletka umně roztříděna do mnoha retrospektiv a také procítěné (někdy ovšem až příliš) výkony herců, kteří jsou zabíráni v dlouhých detailech tváří, tak jak později využíval tohoto prvku Machatý.Tajže jediné co se dá vytknout je trochu přehnaná délka, často zbytečné, i když někdy až básnivé mezititulky a samotná zápletka, v níž vše musí souviset se vším a závěrečná odhalení působí až cimrmanovsky. Navíc dle druhé poloviny snímku usuzuji, že jsem snad neviděl nihilističtější film. (23.12.2009)