Doďa Pražský

Doďa Pražský (někdy uváděn i jako Ďoďa Pražský) se narodil 13. června 1892 zřejmě v Praze jako Antonín Slavíček. Jako kabaretní komik, zpěvák a konferenciér se poprvé objevil na scéně pražského kabaretu Bílá labuť Karla Samce v roce 1912. V letech 1912 – 1916 prošel hereckou školou u četných kočovných divadelních společností.

Během let 1916 – 1921 pracoval jako konferenciér v kabaretu u Karla Samce a jako konferenciér a režisér v kabaretu Parlament. Od roku 1921 řídil Pražský organizaci československých kabaretiérů a stal se ředitelem kabaretní scény Lucerna v Moravské Ostravě. A spolu s herečkou Olgou Augustovou byl od roku 1929 vedoucím pražského kabaretu Komedia.

V kabaretní dráze pokračoval a zůstal jí věrný i ve 30. letech v Praze, například kabarety Lucerna nebo Kakadu. Současně se věnoval zájezdové činnosti, ve které se spojil s dalšími oblíbenými pražskými herci a písničkáři, např. Karel Hašler, Ela Šárková či Vojta Merten. Následně Doďa Pražský nastoupil během protektorátu (1942 – 1943) do Souboru Petra Říhy.

Záhy se však on sám ujal vedení souboru, který přejmenoval na Soubor Ďodi Pražského. Díky jeho koncesi mohla skupina vystupovat i na českém venkově. Pražský se zde uplatnil jako konferenciér. Soubor střídavě vystupoval v Praze (v Radiopaláci na Vinohradech) a na zájezdech (Písek atd.). Ovšem kvůli nezájmu publika se na začátku léta 1943 soubor rozpadl a Pražský až do konce okupace setrval na dalších pražských kabaretech.

Od roku 1945 až do svého odchodu na počinek pracoval Doďa Pražský ve funkci obchodního ředitele malého oblastního Městského divadla v Podmoklech (dnes Městské divadlo v Děčíně).

Debutoval ve filmu na sklonku němého období jako syn školního inspektora (Julius Škrlandt) Dr. Jírek v melodramatu OSUD TŘÍ SRDCÍ (1929) Stáni Skřivánka. O tři roky později už ve zvukové době byl průvodcem Čedoku v Innemannově komedii ŠENKÝŘKA „U DIVOKÉ KRÁSY" (1932).

O pět let později se opět do filmových ateliérů dvakrát navrátil pro postavy filmového autora Harry O. Viktora v LIDECH NA KŘE (1937) režiséra Martina Friče a rozhlasového reportéra ve Vančurově a Kubáskově dramatu LÁSKA A LIDÉ (1937).

Vzhledem k jeho kabaretnímu působení byl i dále zván filmaři, ale pokaždé se jednalo o miniaturní a anonymní epizodky (často to byly číšníci a zaměstnanci z různých hostinských zařízení). Za rok byl jen vrchním v horském hotelu v komedii Vladimíra Slavínského SLEČNA MATINKA (1938).

Ale následující rok zažil svůj filmově nejúspěšnější (celkem čtyři filmové postavy). Byl tak například číšníkem v Orient baru v komedii KRISTIÁN (1939) Martina Friče, vyvolávačem na pouti v komediální operetě režiséra Jana Svitáka U SVATÉHO MATĚJE (1939) a i barmanem na lodi v melodramatu NEVINNÁ (1939) Václava Binovce.

Rok 1939 dokončil čtvrtou kreací, komorníkem u Johna Graigse (Zdeněk Štěpánek) v psychologickém dramatu Martina Friče MUŽ Z NEZNÁMA (1939).

Ve 40. letech se během okupace Pražský na stříbrném plátně objevoval jako vrchní v baru ve Fričově komedii HOTEL MODRÁ HVĚZDA (1941), revizor záložny v dalším snímku Martina Friče, dramatu BARBORA HLAVSOVÁ (1942) a zcela naposledy jako sklářský dělník v JARNÍ PÍSNI (1944) režiséra a herce Rudolfa Hrušínského.

A po zbylých třicet sedm let svého života se už ve filmu Doďa Pražský nezjevil (bylo to hlavně zapříčiněno jeho mimopražským zaměstnáním a následným odchodem do penze). Nezasáhl už ani do české poválečné znárodněné kinematografie.

Po dlouhých třiceti čtyřech letech se nakonec přeci jenom před kamery vrátil. V televizním dokumentu Olega Reifa s názvem DÍKY, PANE KŘÍŽENECKÝ (1978) zavzpomínal jako vzácný pamětník (př. spolu s Máňou Ženíškovou, Annou Tichou, Eduardem Šimáčkem, Josefem Střechou, Františkem Kováříkem a s dalšími) na začátky českého němého a zvukového filmu.

Ojediněle působil i v rozhlase a v televizi. Jako kabaretiér byl i autorem řady kabaretních a písňových kupletů, vystoupení, pásem, šlágrů a revuí. Doďa Pražský zemřel v naprostém zapomenutí a osamocení v únoru 1981 v Praze ve věku vysokých nedožitých devětaosmdesáti let. Neznáme ani přesný den jeho skonu (řadu let nebyl znám ani měsíc a ani rok skonu).

Jaroslav "krib" Lopour