John Cale, celým jménem John Davies Cale, se narodil v jihovelšské hornické vesnici Garnant dne 9. března 1942, přesně týden poté, co se v New Yorku narodil jeho budoucí spolupracovník Lou Reed. Jeho matka byla učitelka a otec horník. Již od dětství byl z matčiny strany veden k hudbě a od sedmi let začal hrát na klavír, od třinácti pak na violu. Později začal hrát s Welsh Youth Orchestra, orchestrem, se kterým hrál převážně ve Walesu, ale zavítal například i do Nizozemska. V letech 1960 až 1963 studoval muzikologii na universitě Goldsmiths v Londýně.
V roce 1963 se přestěhoval do USA, kde se věnoval převážně avantgardní hudbě a hrál například s ceněným skladatelem LaMonte Youngem nebo s velmi známým Johnem Cagem. V roce 1965 založil spolu s kytaristou Lou Reedem legendární rockovou skupinu The Velvet Underground, ve které působil do roku 1968 a následně začal vydávat alba pod svým jménem. Během své kariéry rovněž působil jako hudební producent a spolupracoval s řadou významných hudebníků, mezi které patří Nico, Patti Smith, Nick Drake, Brian Eno nebo skupina Manic Street Preachers. Jeho první manželkou byla módní návrhářka Betsey Johnson. Později se oženil ještě dvakrát, ale obě manželství se rozpadla. V roce 2010 mu byl udělen Řád britského impéria.
Z pohledu filmového diváka je Cale méně známý, ale přesto se podílel na nejednom snímku. Již v roce 1963 vystupoval v americkém televizním pořadu I've Got a Secret. Tenkrát tichý jednadvacetiletý mladík s velšským přízvukem. Později, když se setkal s Andym Warholem, se objevil v několika jeho filmech (Warhol s ním rovněž natočil osm svých slavných screen testů). Vystupoval například v jeho filmech Moe Gets Tied Up a The Velvet Underground & Nico. Warhol nebyl jediným newyorským režisérem té doby, v jehož dílech se Cale objevil. Dalším podobným byl Ital Piero Heliczer. Hudebník vystupoval například ve filmech Satisfaction a Dirt. Dále také existuje krátkometrážní snímek nazvaný Police Car, jehož byl Cale režisérem. Jde však o pouhé blikání světel.
Po opuštění Velvet Underground se Cale z filmového světa na několik let vytratil a až do konce osmdesátých let se do něj vracel zřídkakdy. V roce 1972, čtyři roky po opuštění skupiny, se vrátil ke spolupráci s Warholem. Složil totiž hudbu k filmu Heat, jehož režisérem byl Warholův blízký spolupracovník Paul Morrissey (Warhol byl producentem filmu). V následujících desetiletích bude Cale s filmovým průmyslem spojován téměř bezvýhradně jako skladatel. V roce 1974 měl premiéru další film s jeho hudbou. Jeho režisérem byl Jonathan Demme a snímek nesl název Caged Heat. S režisérem si Cale spolupráci zopakoval ještě dvakrát: v roce 1982 v televizním zpracování Vonnegutovy povídky Who Am I This Time? a o čtyři roky později na filmu Něco divokého.
Ve druhé polovině osmdesátých let začal objevovat další umělecké rozměr: Herectví. Setkal se s filmovým Salierim F. Murrayem Abrahamem, který mu dal první lekce herectví. Zanedlouho hrál v epizodní roli seriálu The Equalizer či jednu z hlavních rolí ve třicetiminutovém snímku The Houseguest.
Caleova devadesátá léta se nesla ve znamení francouzského filmu. Tvořil převážně klavírní hudbu, ve výjimečných případech nahrával se smyčcovým kvartetem, jindy i s orchestrem. Složil hudbu například ke snímkům Paris s'éveille (1991), Zrození lásky (1993) a Nezapomeň, že zemřeš (1995). Režisérem druhého jmenovaného byl Philippe Garrel, kdysi spolupracovník Caleovy spolupracovnice Nico. Cale později skládal hudbu k několika dalším filmům tohoto Francouze.
Největším filmem s jeho hudbou je Americké psycho (2000), jeho jediný velký hollywoodský film. Sám vždy preferoval filmy z francouzského prostředí, pro které se víc hodí klavírní hudba. Caleovým osobním favoritem je pak Y Mabinogi (2003), animované dílo odehrávající se ve velšském prostředí. Následně začal spolupracovat s uměleckým kurátorem – v tuto chvíli v roli režiséra – C. S. Leighem. Cale složil hudbu k jeho filmu Process (2004). Později plánovali další spolupráci, včetně filmu z prostředí Andyho Warhola, avšak vše nakonec ztroskotalo, neboť režisér chtěl využít neznámé herce, zatímco Cale chtěl například Johnnyho Deppa, Reese Witherspoon a Umu Thurman.
Roku 2002 namluvil komentář k filmu N[eon] svého tehdy častého spolupracovníka Davida McKeana. V roce 2008 se Cale po dvaceti letech vrátil k herectví – nyní rolí v celovečerním filmu Argentince Pabla Agüera nazvaném Salamandra (2008). V roce 2014 hrál v epizodní roli v seriálu The Bridge. Hrál postavu prodejce všeho možného v karavanu postaveném u silnice.
Rovněž bylo natočeno několik videoklipů k jeho písním, přičemž ve většině také vystupoval (režiséry byli například Abigail Portner, Tom Scholefield či jeho dcera Eden Cale). Jako hudebník rovněž vystupoval v mnoha televizních pořadech (často v Later with Jools Holland, jednou v Late Night with Jimmy Fallon a dalších) a dokumentárních filmech o svých spolupracovnících či vzorech (Lou Reed, Andy Warhol, Brian Wilson).
A. "WernerDMZ" M.
