František Krahulík

František Krahulík se narodil 5. září 1924 ve Starém Plzenci. V roce 1948 absolvoval pražskou Státní konzervatoř a odešel do Divadla J. K. Tyla v Plzni (1948 – 1950). Vojenskou presenční službu si odbyl ve Vinohradském divadle v Praze (1950 – 1952), které tehdy patřilo naší Československé armádě.

Po návratu z vojny se vrátil do plzeňské divadla (1952 – 1964) a nakonec přešel do činohry nejpřednější české scény, Národního divadla v Praze (27. března 1964 – 20. srpna 1971), kde Krahulík setrval až do své předčasné smrti. Národní divadlo mu nebylo cizí, už zde statoval a hrál velké množství malých epizodek již během svých studií na konzervatoři v Praze.

Nejzdařilejší vliv na jeho herectví mělo období v Plzni. Zezačátku byl díky svému zjevu, postavě, projevu a hlasu obsazován do hrdinských, milovnických a velkých úloh. Snažil se o čisté herectví s racionálními prostředky. Největšího úspěchu mu přinesla spolupráce s režiséry a jejich aktualizací textů, například Václav Špidla. Tento způsob neomezil ani po příchodu do Národního divadla.

Jako zavedený představitel menších a středních výrazných úkolů občas získal dokonce i titulní a hlavní činoherní role, kteréžto mohl s posvěcením režie (i přes jejich závažnost) zdůraznit zejména v tragikomickém rázu, s nímž dosáhl i řadu výborných výsledků. Bohužel, na vrcholu mu jeho nadaný a celkem nadějný herecký vývoj přerušila náhlá smrt. Za výkony ve hrách „Optimistická tragédie" a „Macbeth" získal Cenu Fučíkovy Plzně (1963).

František Krahulík se zjevil př. v inscenacích „Píseň o Černomořcích" (Stavridi), „Optimistická tragédie" (Alexej), „Othello" (Othello), „Žebrácká opera" (Mackie), „Macbeth" (Macbeth), „Divoká kachna" (Gregers Werle), „Tramvaj do stanice touha" (Stanley), „Dostigajev a ti druzí" (Ťatin), „Jan Roháč" (Hejtman polní obce Sirotčí), „Západ slunce" (Fomin), „Loupežník" (Kovář), „Radúz a Mahulena" (Stojmír), „Naši furianti" (Valentin Bláha), „Bílá nemoc" (První asistent), „Jak se vám líbí" (Charles), „Tomáš Becket" (Beaumont), „Jindřich V." (Biskup, Williams a Šlechtic), „Šumař na střeše" (Feďka), „Strakonický dudák" (Alamír), „Po pádu" (Lou), „Hrubiáni" (Simon), „Vzbouření v blázinci" (Pisano), „Revizor" (Kupec a Četník), „Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou" (Mladý kovář), „Ze života hmyzu" (Generální ubytovatel), „Jen o chlub" aj.

Ve filmu začínal ještě jako oblastní herec. Poprvé byl mladíkem v krátkometrážním snímku o práci na státním statku Jana Kouby PŘIZNÁNÍ VÁCLAVA URBÁNKA (1954). A během svého angažmá v Plzni sehrál strážmistra SNB Františka Říhu v dramatu Karla Kachyni KRÁL ŠUMAVY (1959), desátníka Kvačila v dalším Kachyňově snímku, dětském PRÁČETI (1960) s Michaelem Koblicem v titulní postavě, vozíčkáře v dramatu s Jaroslavem Rozsívalem, Martinem Růžkem, Janem Skopečkem, Jiřím Kostkou, Janem Pohanem a nebo Oldřichem Lukešem TAŽNÍ PTÁCI (1961) Jaroslava Macha a prostovlasého dělníka v dramatu ČERNÁ DYNASTIE (1962) Štěpána Skalského.

A už jako herec Národního divadla byl ve druhé polovině 60. let docentem Gábou v tragikomedii Hynka Bočana NIKDO SE NEBUDE SMÁT (1965), mužem A ve Skalského dramatu ANDĚL BLAŽENÉ SMRTI (1965), opět mužem v PŘÍSNĚ TAJNÝCH PREMIÉRÁCH (1967) režiséra Martina Friče, kovářem ve CTI A SLÁVĚ (1968) Hynka Bočana s Rudolfem Hrušínským, Blankou Bohdanovou, Karlem Högerem a Ivou Janžurovou a zcela naposledy byl zaměstnancem módního závodu v Machově (v sedmdesátých letech zakázané) komunální satiře podle románu „Zlaté tele" ruských spisovatelů Ilji Ilfa a Jevgenije Petrova PŘEHLÍDCE VELÍM JÁ! (1969).

Čile spolupracoval s rozhlasovými studii („Pražský Žid" 1956, „Emigrant" 1956, „Jak se vám líbí" 1959, „Mstivý návrat" 1965, „Tři mušketýři" 1966, „Princezna Pampeliška" 1966, „Strakonický dudák" 1969 či „Urhamlet" 1969) a taktéž v televizních projektech (PRODEJ atd.) a televizních záznamech divadelních představení (NAŠI FURIANTI).

František Krahulík zemřel po těžké nemoci 20. srpna 1971 v Praze, jen šestnáct dní před svými pouhými sedmačtyřicátými narozeninami. Zesnul pouhé dva roky po své úplně poslední filmové úloze. Po sedmi letech v angažmá ztratila činohra Národního divadla zdatného umělce malých a středních rolí.

Jaroslav "krib" Lopour