Přísně tajné premiéry

Frič patřil k velkým hvězdám naší kinematografie a nebylo pro něj proto obtížné angažovat ty nejpopurárnější a nejlepší herce své doby. Jakkoli scénář je slušný (přinejmenším z pohledu současné české produkce), to, co vyzdvihuje Přísně tajné premiéry do nadprůměru, je právě herecké obsazení a odvedené herecké výkony. Za Sováka a Bohdalovou + závěrečný nápad s tankem musím dát čtvrtou hvězdičku. Celkový dojem 70 %. (18.07.2008)

Tak narozdíl od Tosima vidím zásadní chybu právě v tom námětu. O jeho originalitě vůbec nemůže být řeč, to ale nic nemění na tom, že ten nápad je velmi nosný a tady jaksi "nedonošený", jestli mi rozumíte. Přesto všechno - precizní režie Martina Friče a snaživí herci způsobují, že to rozhodně za shlédnutí stojí. (24.11.2003)

„Blázníš?! Copak jsi neviděl, že vyjíždíme na hlavní? Si nás moh voba zabít!“ - „No, taky by to bylo řešení.“ Tohle Fričovo dílko mi dlouho unikalo, ale nakonec jsem ho dostihl. A jde o velmi příjemné překvapení. Sovák je jako zneuznaný génius velmi zábavný, zloduch Řanda mu dělá více než obstojného protihráče, navíc jejich dialogové výměny jsou zdařilé. Avšak to nejlepší na tomto filmu je mistrně napsaný manželský pár v čele se skvěle sehranými Sovákem a Bohdalovou. Hláška střídá hlášku (např. ikonická: „Láďo, já už jsem zase tak unavená.“), až je člověku skoro líto, že se pozornost tu a tam přesouvá k plánování a krádežím. Směrem ke konci začne tempo filmu trochu zpomalovat, aby najednou nastoupil „nový hráč“ na scénu a ten „výbuch“ je výbornou tečkou. Celkově je to za slušné 4*. „A na co je náš člověk stavěnej?“ - „No rozhodně ne na tu vaši Akci 57. Podívejte se, já neříkám, že by se u nás nekradlo, krade se, ale jinak, po našem, v malym, ale za to důkladně a neúnavně, prostě ta velikost malýho českýho člověka přímo děsí.“ (03.02.2017)

Velice uznávaný režisér Martin Frič si do svého filmu již poněkolikáté pozval Jiřího Sováka a Jiřinu Bohdalovou, aby opět ztvárnili manžele. Ano, opět. Naposled to bylo ve snímku ´Král králů´ z r. 1963 a když se oba snímky porovnají, charakterově jsou si v určitých mantinelech v podstatě stejní. Sovák jako energetický suverén, Bohdalová jako naivka a ťunťa využívající náhlé bohatství svého manžela. V předchozím zmíněném snímku šlo o dědictví a boj se státními úřady, zde se jedná o loupeže popsané ve svých detektivních románech a boj se schvalovacími orgány. Kolem manželské dvojice se v předchozím snímku neustále motá Izmail el Šarif, coby vyslanec tamánského ostrovního království, zde je to pro změnu František Jech, lupič odborně vyškolený v Americe využívající nápady na loupeže. A právě oba dva přinášející ono bohatství. Námět a provedení opět výborné. Plynulý děj, ryze český humor a samozřejmě herecké výkony jsou magnetem tohoto snímku. Příběh až neskutečně jednoduchý, ale napsaný tak, že tu není hluchého místa a ono vyobrazené typické češství skutečně vykouzlí úsměv na tváři. (22.10.2020)

V kontextu malých českých poměrů bláznivá komedie nestora české kinematografie Martina Friče, který se v poslední etapě své tvorby (komedie s krimi zápletkou) utápěl v nadsázce a levných satirických přesazích. Ať už je herecké umění všech dobových hvězd jakékoliv, nelze přehlédnout fakt, že film je natočen na špatném filmovém materiálu a námětově vystavěn na špatných premisách - v rámci poukazování na českou provinčnost a malost se po formální i obsahové stránce sám staví coby provinční a malý... Herecké obsazení je ale úžasné... (14.01.2012)