Vojta Plachý-Tůma

Vojta Plachý – Tůma se narodil jako Vojtěch Plachý 10. září 1903 v Pardubicích do úřednické rodiny. Po vzoru staršího bratra, herec Národního divadla Jiří Plachý (1899 – 1952), se rozhodl věnovat také umělecké činnosti.

Po studiích odešel na divadelní dráhu: Jihočeská divadelní společnost ředitele R. Kleina (1925 – 1926), Východočeská společnost (1926 – 1927), Česká komorní scéna (1927 – 1928), brněnské Národní divadlo (1928 – 1931), pražské Osvobozené divadlo (1931 – 1932), Městské divadlo v Plzni (1932 – 1941), Uranie v Holešovicích (1941 – 1945), Divadlo a Činohra 5. května (1945 – 1948), Divadlo státního filmu (1948 – 1950) a v letech 1950 – 1954 scény v Novém Boru, Liberci a Varnsdorfu.

Nakonec svoji hereckou kariéru zakončil v Divadle S. K. Neumanna v Praze (1954 – 1968), kde působil až do své smrti. Na všech svých štacích se úspěšně věnoval též divadelní režii. Vojta Plachý – Tůma byl hercem impozantní tváře, hlubokého a neosobního hlasu.

Jeho realistické kreace se nejlépe mohly zjevit v konverzačních hrách a komediích. Díky svému projevu představoval vysoce postavené osoby, často záporného charakteru, např. Valenta (Tylova „Paličova dcera"), Altoum („Princezna Turandot"), feldkurát („Matka Kuráž"), kardinál Richelieu („Tři mušketýři"), Alfieri („Pohled z mostu"), Paraviani („Pasti na myši").

Do českého filmu pronikl díky svým zaměstnavatelům z Osvobozeného divadla, Voskovci a Werichovi, když v jejich a Honzlově komedii PUDR A BENZIN (1931) sehrál skladatele Jiřího Davida. Pak se na dlouhých šestnáct let odmlčel (což bylo zapříčiněno jeho mimopražským angažmá).

Nejbohatší filmografii má Vojta Plachý – Tůma v době, kdy byl zaměstnán u Státního filmu (v pozdějších letech byl soupis jeho filmových rolí opět skoupější): vedoucí Richter v PŘÍPADĚ Z – 8 (1948) Miroslava Cikána, majitel továrny na barvy ve Steklého KARIÉŘE (1948), člen MNV v DRAVCÍCH (1948) Jiřího Weisse, ředitel gymnázia Koníček v ČERVENÉ JEŠTĚRCE (1948) Františka Sádka, zákazník v bance v nedokončeném VÝLETU PANA BROUČKA DO ZLATÝCH ČASŮ (1949) Jaromíra Pleskota, univerzitní profesor v REVOLUČNÍM ROCE 1848 (1949) Václava Kršky, majitel cihelny Rudolf Detring v dramatu DVA OHNĚ (1949) Václava Kubáska a majitel sanatoria MUDr. K. Motal ve Slavíčkově dramatu DNES O PŮL JEDENÁCTÉ (1949).

Roku 1949 (kdy před kamerou stvořil pět filmových rolí) získal také svoji jedinou titulní postavu sedláka Harazima v Machově komedii z vesnického prostředí VZBOUŘENÍ NA VSI (1949). Jeho vykutálený sedlák nejenom že nenápadně pomáhá rozdmýchávat spory v obci, ale pod starou kůlnou si schovává tajně ukryté zásoby

Za další zmínku jistě stojí připomenutí jeho až  přehnaně záporné úkoly v dramatech z husitské doby. Byl kardinálem Palomarem v Borského JANU ROHÁČI Z DUBÉ (1947) a v HUSITSKÉ TRILOGII Otakara Vávry postupně ztělesnil venkovského kněze vybírající poddanské dávky (JAN HUS, 1954), z okna vyhozeného a na kopí napíchnutého novoměstského konšela Štěpána od Váhy (JAN ŽIŽKA, 1955) a vraždy schvalujícího kutnohorského měšťana (PROTI VŠEM, 1956).

Ze zbývajících návštěv filmových studií vznikl odborář ve Fričově ZOCELENÍ (1950), majitel přádelny v Krškově POSLU ÚSVITU (1950), sovětský generál Moskalenko v TANKOVÉ BRIGÁDĚ (1955) Ivo Tomana, rozčílený starší pán v LIDECH JAKO TY (1960) Pavla Blumenfelda, muž z Marsu v Lipského satiře z budoucnosti MUŽ Z PRVNÍHO STOLETÍ (1961) a host v Blumenfeldově povídkovém snímku STRAKATÍ ANDĚLÉ (1964).

Naposledy mohli diváci jméno Vojta Plachý – Tůma číst z filmových titulků jako vedoucího klenotnictví Václava Kubáta v Polákově akční kriminálce HRA BEZ PRAVIDEL (1967).

V omezenější míře se využil i v rozhlase (Bert Salmen v „Zámku v poušti" 1944 v režii Josefa Bezdíčka nebo Kuzma Kuzmič v Tolstého dramatizaci „Křížová cesta" 1956 pod režií Přemysla Pražského) a taky v televizních inscenacích VO RÉZINCE A DOBRÝM EXEKUTOROVI (1954), VESNICE MLADÁ (1958), CHUDÝ KEJKLÍŘ (1958), VRAH DOSTAL GONCOURTA (1966) či RUDÁ V ČERNÉ (1967).

Za zásluhy obdržel titul Zasloužilého umělce (1963). Hereckou tradici rodiny Plachých rozvíjí dál jeho synovec, Jiří Plachý ml. (*1946). Jiří Plachý – Tůma (mj. jeden z představitelů Dorna v „Rackovi“) zemřel 1. listopadu ke konci tragického roku 1968 v Praze, už necelé dva měsíce po šedesátých pátých narozeninách.

Jaroslav "krib" Lopour