Zřejmě nejznámější narkoman všech dob, americký spisovatel, ale i malíř, esejista a performer mluveného slova, William Seward Burroughs se narodil 5. února 1914 v St. Louis. Jeho rodina byla velice dobře situovaná a také zajištěná. Burroughsův dědeček vlastnil patent na mechanickou pokladnu (kasu) a druhá větev Billovy rodiny sahala až k nejvýznamnějšímu jižanskému generálovi Robertovi E. Lee (Burroughs také později pojal jméno Lee za svůj občasný pseudonym). Jako dítě trpěl psychickými poruchami, a dle jeho slov také silnými halucinacemi. Již na základní škole publikoval svůj první text, po jejím ukončení byl rodiči umístěn na internátní škole v Los Alamos v Novém Mexiku. Přesto, že mladému Burroughsovi škola silně nevyhovovala, setkal se zde poprvé se svými dvěma velkými láskami. Tou první byly střelné zbraně, jejichž používání se ve škole mj. také učilo a tou druhou byly samozřejmě drogy. Za jejich užití byl také později ze školy vyloučen a střední vzdělání si dokončil zpátky doma v St. Louis. V této době také poprvé zaznamenal, že ho přitahují chlapci. Začal zrod legendy
Po ukončení Harvardu v oborech lingvistika a anglická literatura se Bill nějaký čas potloukal po Evropě, kde se věnoval zvláště bujarým večírkům. Po neúspěšném vstupu do armády během války, se přestěhoval do Chicaga, kde vykonával různá povolání, slavné je např. jeho působení coby podomního hubitele škůdců. Zde také definitivně propadl závislosti na opiátech, které se v podstatě do své smrti nezbavil. Když začala být půda v Chicagu moc horká, přesunul se William se svými přáteli do New Yorku. Zde začal sdílet byt s jakýmsi Jackem Kerouacem, který také zkoušel psát a Joan Vollmerovou, jež se zakrátko stala Burroughsovou manželkou. Ani ona nebyla ve věcech narkotik svatá a celá komunita se brzy dostala do opětovných problémů se zákonem. Přes krátkou zastávku v St. Louis nakonec manželé zakotvili v Mexiku. V roce 1951 během divoké pijatiky v jednom z barů v Mexico city Burroughs Joan zastřelil, když si hrál na Viléma Tella. Jen díky finanční pomoci své rodiny, která zaplatila nejlepší právníky, Bill unikl trestu a mohl odcestovat.
Burroughs se začal systematicky věnovat psaní již od poloviny 40.let během pobytu v New Yorku. Tady také s Kerouacem napsali své společné dílko „A hroši se uvařili ve svých nádržích“ (název pocházel z titulků v novinách, které popisovaly bizarní neštěstí v jedné z amerických ZOO). Tito mladí muži stáli u zrodu fenoménu tzv. „beat generation“. Burroughs zakrátko dokončil své dvě první a notně autobiografické novely „Feťák“ a „Teplouš“. Zatímco „Feťák“ vyšel poměrně záhy, byť jako paperback, „Teplouš“ si na své uvedení musel počkat několik desítek let. Po mexické anabázi se Bill odebral do Jižní Ameriky, kde mj. pátral po mýtické indiánské droze Yage, jejíž požití z lidí údajně dělá vizionáře. Z těchto cest později Burroughs vydal zápisky pod názvem „Dopisy o Yage“. Jeho další cesta směřovala do ráje špatnosti, kterým byl v té době marocký přístav Tanger. Burroughs zde pobyl poměrně dlouhou dobu, neboť kvůli velké dostupnosti všech druhů drog a záplavě prostitutů, si neměl nač stěžovat. Jeho nezřízenost v užívání narkotik zde dostoupila vrcholu a podle toho vypadalo i jeho literární činnost, útržky odstavců či vět na všelijakých cárech papírů se povalovaly po celém bytě. Naštěstí o zápisky pečovali Billovi přátelé, kteří v Tangeru taktéž pobývali. Z obrovského množství literárního materiálu později vznikly čtyři knihy : „Hebká mašinka“, „Lístek, který explodoval“, „Nova Express“ a především „Nahý oběd“. Poslední zmíněný román Burroughse proslavil po celém světe, i přesto, nebo možná i kvůli tomu, že se jej v několika státech pokusili zakázat pro obscénnost. Po několikaletém působení v Paříži a Londýně, se Bill v roce 1974 po mnohaletém azylu vrátil zpět do vlasti, konkrétně do New Yorku. Zde navázal blízké vztahy s kulturní smetánkou té doby a během pár let se stal kulturní ikonou světového formátu. Sklízel ovace a ocenění na všech frontách, znát se či dokonce spolupracovat s Burroughsem něco znamenalo.
Co se týče filmu, Bill se objevoval především ve snímcích experimentálních či filmech s drogovou tematikou, jakými byli třeba CHAPPAQUA či TOWERS OPEN FIRE, který William dokonce spolurežíroval. Často, také figuroval jako vypravěč, dokonce i po své smrti, jako např. ve filmu Guse Van Santa ELEPHANT. S ním spolupracoval častěji, když se objevil i v jeho raném snímku NARKOMANI a následujícím krátkometrážním THANKSGIVING PRAYER. Burroughs byl také velmi oblíben v muzikantských kruzích, objevil se ve videoklipu U2 či v klipu ke skladbě „Just one fix“ od Ministry. Jeho přítel Kurt Cobain ho později nepřemluvil k roli Krista v legendárním videu Nirvany „Heart shaped box“ (herec, který později tuto roli ztvárnil je Burroughsovi dost podobný). Kromě toho vydal Burroughs několik alb s mluveným slovem. Mezi zajímavosti jistě patří i to, že v titulcích filmu BLADE RUNNER nalezneme poděkování právě Burroughsovi, jenž byl autorem stejnojmenného scénáře, který měl ovšem úplně jiný příběh.
V polovině 80. let se William přesunul na venkov do Kansasu, kde žil ve společnosti mnoha koček, které choval. Stále se věnoval literární tvorbě, ale zhruba v téhle době také pořádně objevil malířství. V roce 1997, v požehnaném věku 83 let zde skonal. Jeho syn William (Billy) podlehl následkům užívání drog o šestnáct let dříve, než jeho otec. Za svůj život získal určitou proslulost jako vcelku nadaný spisovatel, ale svůj talent dostatečně nerozvinul.
Bill Burroughs byl pro mnoho lidí jednou z nejvýznamnějších osobností 20. stol. Objevil vlastní umělecké postupy, jako byl „faktualismus“, „metoda střihu“ (vycházející z dada) či „brokovnicová malba“. Celý život se zabýval problematikou kontroly a jazyka jako jedním z jejích prostředků. Můžeme ho považovat za zakladatele tzv. „cyberpunku“.
Josef "J.Connor" K
