Nahý oběd

William, it was really something! Připadám si jako voyeur. In the Crutch-hungry Dark was where we flayed our Mark. Oh, and we were Gone! Kings of Oblivion. We were so Turned On. In the Mind-Warp Pavilion. Tyhle verše nejsou z mé hlavy, ale v souvislosti s Naked Lunch se bez ustání derou na mysl (ctěný autor snad promine). (05.02.2010)

Když jsem Nahý oběd četl, nezdálo se mi, že by šel zfilmovat. Jenže to by se do něj nesměl pustit Cronenberg... Brouci, stonožky, podivné postavy a cronenbergovská symbióza organických tvorů se stroji. Posedlost režiséra mutacemi (Moucha, Scanners aj.) zanechala ve filmu výraznou stopu. Snad jen mi chyběl humor knihy, byť je většinou notně černý a zvrhlý. ,,Táta mi dal dvacku, kterou jsem měl dát kurvě, abych ji opíchal. Vzala si ji hned mezi dveřmi, tak jsem vytáhl kudlu a píchal jí do pr...." Ano, tohle ve filmu nenajdete. Dokonce ani nejbizarnější podoby sexu, kterých je kniha plná, což je asi dobře, jelikož bůh ví, kde by film skončil... Co však mají obě díla shodného je, že najednou nasednete do vlaku, co se řítí halucinačním světem, a vy přestáváte rozlišovat, co jsou drogové vidiny a co je realita. (29.03.2013)

Fetování drog z prášku, který používají deratizéři na hubení škůdců; droga "Černé maso" zhotovená ze stonožek; mimozemští humanoidi, kterým z výběžků na hlavě vytéká sperma; nadstandardně velcí brouci, kteří mluví lidsky vypadajícím řitním otvorem; sexuální laškování se zmutovanými brouky; homosexuální tajtrdlíkování; tajné mise agenta; totální halucinace... ÚVAHA NAD INTERPRETACÍ: Že jste z toho paf? To se vám ani nedivím, ale nejdřív, než film odsoudíte jako umělecký exhibicionismus je třeba se trochu podívat z čeho film vychází a na čem stojí. Duchovní otec beatnické generace William Seward Burroughs publikoval knihu v roce 1959 s názvem Naked Lunch a nutno říct, že byl během psaní drogově závislý, což se na díle odrazilo. Musím sem ovšem přihodit citaci z článku o ni: "Samotná podstata knihy ovšem není ve formě zmatených zápisků či oplzlých homosexuálních fantazií napůl šíleného narkomana, za něž byla a dosud je považována. Není ani oslavou či naopak varováním před omamných světem drog, a rovněž se nejedná o pornografii. Burroughs knihu nepsal s úmyslem šokovat, ale očistit se. Zveřejnění knihy pak mělo ve svém podtextu boj za svobodu slova i vlastního myšlení, jež se podvědomě cenzuruje tak, aby myslelo jen tak, jak to schvaluje okolní společnost či vládnoucí aparát. Ne nadarmo.". Nicméně titul navrhl Jack Kerouac (známý to beatnik) a znamená zmraženou chvíli, kdy každý vidí, co je na konci každé vidličky. Spojitost s drogou dle mě asi nelze vyloučit. Dále je možné vyčíst, že se o čisté zfilmování knihy nejedná. Mistr Cronenberg totiž nachází inspiraci ve skutečném životě Williama S. Burroughse, jeho díle a k tomu přidává své vlastní nápady. Řekl bych, že se jedná o Cronenbergův splněný sen a poctu pro Burroughse a tak je to třeba brát. Je to v první řadě fantasmagorické dílo, ve kterém není třeba hledat skryté interpretace. Je velmi osobité, technicky výborně zpracované a dotažené vůbec. Na druhou stranu si drží od diváka zjevný odstup a bez zjištění věcí okolo se do toho dostane málokdo. Možná spíš lidé, co si libují ve velmi nevšedních filmech s "halucinogenní atmosférou". Nemůžu film odsoudit a ani si ho zařadit do top. Nejspíš to podruhé ani neabsolvuji, ale něco na něm zkrátka je. (03.12.2013)

Je spousta důvodů, proč NAHÝ OBĚD zůstal hluboko ve stínu famózní předlohy. Prvním zásadním je příliš konkrétní médium filmu, které neumí věrohodně převést fantazijní a stylistické orgie Burroughsovy knihy. Druhým zásadním pak to, že na rozdíl od Burroughse je Cronenberg nenapravitelný suchoprd. Na druhou stranu – ten film není jen špatnou adaptací. Takže dávám třetí * za to, že DC neotročil, zůstal svůj a vložil do přepisu něco ze své análně-transformačně-kafkovské poetiky; stejně tak celkem zajímavě posunul do popředí biografické prvky díla (smrt Burroughsovy ženy), resp. obecnější, postmoderní „úvahu“ nad vztahem spisovatele a jeho média. (13.04.2004)

Cronenberg vzal ihlu a vrazil mi do žíl plnú dávku surrealistických halucinácií. Po prvotných rozpakoch nastúpil pocit uvoľnenia, blaženosti a sexuálneho vzrušenia. Písacie stroje sa mi doslova prekúsali do mozgu. Chcela som ich stále vidieť, počuť a dotýkať sa ich! Moja myseľ volala – nedovoľ, aby to skončilo! Chceme viac chrobákov... viac lahodného moku... viac hier na Williama Tella! (10.01.2017)