Nagisa Óšima

Nagisa Oshima se narodil v Kjótu roku 1932. Svou kariéru u filmu započal roku 1953, když začal natáčet filmy pro studio Šóčiku. První výrazný úspěch přišel s filmem JE TO PRŮLOM (1958), ve kterém kritizoval humanistickou tradici japonského poválečného filmu a také varoval před technicismem (v Japonsku bylo téměř nemožné točit nezávisle, protože filmový trh ovládala studia, a proto mnoho nadějných režiséru bylo nakonec pohlceno studiovým systémem, který jim nedovolil naplno rozvinout svou poetiku).

Na přelomu 50. a 60. let si velkou popularitu získávala nastupující nová generace japonských filmařů a Oshima se řadil mezi ty nejhlavnější tvůrce (jako v jiných zemích i zde proběhla renesance filmu, která se v Japonsku nazývá nuberu bagu). Mnohá studia stála před krachem, a proto dávala hodně prostoru mladým filmařům, kteří byli poměrně radikální a do filmu dostali dosud tabuizované věci, což do kin přilákalo mladé publikum. Mezi takové režiséry samozřejmě patřil i Oshima. Ten v roce 1960 natočil svoje stěžejní dílo a také jeden z hlavních filmů japonské nové vlny. Jedná se o film KRUTÝ PŘÍBĚH MLÁDÍ, jež vypráví o mladistvé delikvenci a je v něm ukázán na tehdejší dobu hodně otevřený pohled na sexualitu. Po tomto snímku následovala NOC A MLHA V JAPONSKU (1960).

Roku 1965 odešel Oshima od Šóčiku a vytvořil si vlastní produkční společnost Sozoša. Následně natočil SLASTI TĚLA (1965), NÁSILÍ ZA BÍLÉHO DNE (1966), SMRT OBĚŠENÍM (1968) nebo CHLAPEC (1969). V sedmdesátých letech se prezentoval filmy KORIDA LÁSKY (1976) a VESELÉ VÁNOCE PANE LAWRENCI (1983), kde si zahrál David Bowie. Roku 1999 pak natočil samurajský film TABU.

Nagisa Oshima se řadí mezi politické autory, zvláště sem spadá jeho tvorba v době nuberu bagu. Oshima byl levicově zaměřený, což se také snažil dostávat do svých filmů. I proto bývá srovnáván s Jean-Lucem Godarden. Oshima však na rozdíl od něj nebyl cinefil a film chápal hlavně jako možnost, jak prezentovat svoje politické názory.

Stylisticky si Oshimovy filmy nejsou vůbec podobné, jelikož pro každý film použil jinou techniku a postup (to platí opět hlavně pro ranou tvorbu). Krutý příběh mládí se svou poetikou hodně blíží filmům francouzské nové vlny (hlavně U konce s dechem a Nikdo mne nemá rád), protože zde Oshima pracoval s ruční kamerou, nebo natáčel výhradně v exteriérech. Záběry postavil hlavně na polodetailech a detailech. NOC A MLHA V JAPONSKU pak zase obsahuje pouhých 45 stylizovaných záběrů. NÁSILÍ ZA BÍLÉHO DNE je naopak postaveno na naturalistické inscenaci, ale střihová skladba obsahuje téměř 2000 záběrů.

Spolu s klasiky Ozuem, Mizoguchim nebo Kurosawou se Oshima řadí k těm nejdůležitějším a nejvlivnějším japonským filmařům.

Josef "Rondon" Kraus