Za války žil dva roky v Chýnově u Tábora. Vystudoval obchodní akademii v Praze, kde maturoval v roce 1951. Poté rok pracoval jako dílenský plánovač v ČKD a po vojenské službě v letech 1953–1958 vystudoval na FAMU dramaturgii. Od roku 1958 do roku 1972 působil jako dramaturg Československé televize, s níž i později pravidelně spolupracoval, a v letech 1972–1990 jako dramaturg a scenárista Filmového studia Barrandov. Poté přešel do svobodného povolání.
Je autorem rozhlasové hry Zimní intermezzo (1976). – Pro televizi zdramatizoval řadu prozaických předloh autorů domácích i zahraničních: První láska (1969, režie Věra Jordánová, podle Ivana Sergejeviče Turgeněva), seriál Jana Eyrová (1973, r. Věra Jordánová, podle Charlotty Brontëové), Potok, kde jiskří pstruzi (1973, r. Anna Procházková, podle Konstantina Georgijeviče Paustovského), Kolečkáři (1974, r. Jaroslav Novotný, podle Eduarda Hončíka), Petřička (1976, r. Věra Jordánová, podle Honoré de Balzaka), Štvanci (1979, r. Věra Jordánová, podle Aloise Jiráska) a Nebožtík si nepřál květiny (1986, r. Pavel Brabec, podle Gerd Nyquistové). Vedle toho napsal i několik původních televizních her a pohádek: Den končí ráno (1970, r. Ludvík Ráža), Mozartovské miniatury (1976, r. Anna Procházková), Sněhurka (1978, r. Ludvík Ráža), Sobota odpoledne, počátek léta (1981, r. Anna Procházková), Nám se to stát nemůže... (1986, r. Hynek Bočan), Setníkův štít, 1988, r. Jiří Bělka), Sbohem, klidná léta (1989, r. Jan Kubišta), Popel a hvězdy (1990, r. Vladimír Kavčiak), Případ Auffenberg (1993, r. Rudolf Tesáček), Noc pastýřů (1993, r. František Filip) a Smrt v zahradě Girardinů (1996, r. Dušan Klein). Je spoluautorem scénářů i námětů televizních filmů Popel (1969, na námět Fráni Šrámka, r. a spoluautor scénáře Václav Krška), Smuteční hudba za padlé hrdiny (1977, sc. + Olga Šotolová, r. Miroslava Valová), Svlékání kůže (1991, sc. + Václav Matějka, r. Milan Růžička), televizního seriálu Detektiv Martin Tomsa (s dalšími, 1994, r. Vladimír Kelbl ad.). – Jako scenárista spolupracoval na filmech Černá sobota (s dalšími, 1960, r. Miroslav Hubáček, podle rozhlasové hry Miroslava Kratochvíla a Lubomíra Poka Demižon) a Mlčení mužů (1969, režie Josef Pinkava, též spoluautor scénáře). – Jako dramaturg se podílel na vzniku mnoha filmů (mj. Radúz a Mahulena, 1970; Stíny horkého léta, 1977; Co je vám doktore?, 1984) a televizních inscenací, včetně seriálu Záhada hlavolamu (1969). – Několik Boučkových her (Hudební zastavení, 1983; Tatínek má cenu, 1986; Proces /o pár milionů/, 1986) bylo vydáno Pražským kulturním střediskem v podobě strojopisných pracovních rozmnoženin. – Některé jeho prózy byly přeloženy do němčiny, holandštiny, dánštiny a švédštiny.
Těžiště Boučkova literárního díla spočívá v jeho tvorbě dramatické. Do druhé poloviny sedmdesátých let se prezentoval především jako televizní scenárista a autor dvou prozaických knížek pro mládež. Jako dramatika jej objevilo chebské divadlo uvedením her Popel a hvězdy a Setníkův štít v režii Jana Grossmana. Boučkova dramatická tvorba, čítající více než dvacet titulů, se vyznačuje kultivovaností slova a úsilím o zachycení existence člověka v celé její složitosti. Lze ji zhruba rozdělit do dvou skupin. První tvoří hry ze života současníků, často nesené lyrickým tónem, v němž Bouček navazuje na šrámkovsko-hrubínovskou větev české dramatiky. Tyto komorně laděné psychologické hry (Toulavý kůň, Sonáta padajícího listí, Svlékání kůže, Město, ve kterém prší aj.) jsou spíše než na dramaticky vyhroceném konfliktu založeny na konfrontaci odlišných životních názorů a postojů; jejich dramatičnost vyrůstá především z vnitřní tenze postav. Druhou skupinu tvoří hry námětově čerpající z minulosti, v nichž však autor historické téma posunuje k obecnějším i aktuálním etickým otázkám (Popel a hvězdy, široce koncipovaná historická freska na valdštejnovské téma, a Setníkův štít, pokus o moderní tragédii, jejíž hrdina, český důstojník v protijakobínském tažení, se pokouší kompromisem vyřešit konflikt mezi svědomím a vojenskou ctí). V Noci pastýřů (první verze s tit. Vstaň, Mistře!) se Bouček inspiroval tragickými životními osudy skladatele Jakuba Jana Ryby. Spor o dědictví občana J. J. aneb Smrt v zahradě Girardinů je historická metafora věčného rozporu mezi revolučním ideálem a praxí.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Stane se této noci (P pro ml., 1966); Mlčení mužů (P pro ml., 1967); Vstaň, Mistře! (D, rozmnož., 1976, prem. 1981); Toulavý kůň (D, rozmnož., 1978, i prem., podle povídky F. Šrámka Popel); Popel a hvězdy (D, rozmnož., 1978, i prem.); Setníkův štít (D, rozmnož., 1980, prem. 1979); Sonáta padajícího listí (D, rozmnož., 1981, i prem.); Komedianti (D, rozmnož., 1982, i prem.); Noc pastýřů (D, rozmnož., 1983, i prem., přeprac. hry Vstaň, Mistře!); V šatně (D, rozmnož., 1984, prem. 1983); Uražení a ponížení (D, rozmnož., 1985, prem. 1984, podle F. M. Dostojevského); Bolestný třpyt slávy (D, rozmnož., 1985, prem. 1984); Pachatel známý (D, rozmnož., 1986, prem. 1985); Město, ve kterém prší (D, rozmnož., 1987, prem. 1986); Spor o dědictví občana J. J. aneb Smrt v zahradě Girardinů (D, rozmnož., 1987, prem. 1986 s tit. Smrt v zahradě Girardinů); Svlékání kůže (D, rozmnož., 1987, prem. 1986); Metoděj a havrani (D, rozmnož., 1988); Vražedné telefony (D, rozmnož. 1992, prem. 2015); Nemusí být čtyři, abych odešla navždy (D, rozmnož. 1993); Pyšná princezna (D pro děti, rozmnož., 1994, podle B. Němcové); Anežka Česká (D, rozmnož. 1995, prem. 1993); scénicky: Vyzvání k tanci (1977); Tvář ve stínu (1995); Smrt v císařském domě (1995); Má vlast (1996); Jakub Jan Ryba (2017).
LITERATURA
Knižně: M. Procházková: J. B. (Portréty DILIA, angl. a franc., 1990).
Studie a články: V. Kudělka: Dramatik to nemá lehké, ČL 1980, s. 345; M. Krobot (= M. Klíma): Původní novinky na oblastním jevišti, České divadlo 8, 1983; R. Hrabáková: Josef Bouček, Noc pastýřů, in: V. Křivánek a kol., Český dekameron. Sto knih 1969–1992 (1994); J. Someš: Josef Bouček: Popel a hvězdy + Setník a štít, in: Jan Grossman, Post scriptum, 2001.
Recenze: Stane se této noci: P. Pešta, Impuls 1966, č. 7; M. Petříček, LitN 1966, č. 36; K. Jangl (= J. Heyduk), Plamen 1966, č. 12; K. Dostál, ZM 1967, č. 5 * Mlčení mužů: K. Dostál, ZM 1968, č. 4; G. Francl, LD 20. 11. 1969; J. Hrbas, RP 27. 11. 1969 * Popel a hvězdy: (lš) /= L. Daneš/, LD 5. 5. 1978; O. Brůna, Scéna 1978, č. 13; B. Švagrová, Tvorba 1978, č. 20 * Toulavý kůň: J. Procházka, Scéna 1978, č. 14/15; V. Sochorovská, MF 27. 4. 1978; J. Černíková, Amatérská scéna 1978, č. 11; A. Urbanová, Amatérská scéna 1979, č. 10; Z. Huttová, Pravda 10. 1. 1980; (mik) /= M. I. Křovák/, LD 28. 8. 1980; M. Etzler, Nová svoboda 5. 7. 1980 * Setníkův štít: J. Černíková, Amatérská scéna 1980, č. 12; Š. Otčenášek, Scéna 1980, č. 5 * Noc pastýřů: (sd), SvSl 17. 3. 1983; J. Dvořák, Scéna 1983, č. 11; J. Tvrzník, MF 17. 3. 1983; J. Tvrzník, Film a divadlo 22. 8. 1983; V. Liberda, Protější chodník (smz.) 1988, č. 3 * Spor o dědictví občana J. J. aneb Smrt v zahradě Girardinů: V. Viktora, Pravda 18. 12. 1986.
Rozhovory: Z. Červenková, MF 7. 12. 1972; O. Brůna, Scéna 1985, č. 12–13; jv, Amatérská scéna 1986, č. 8; J. Kolář, Dramatické umění 1987, č. 1 (též s O. Daňkem).
