Gustav Fröhlich

Gustav Friedrich Fröhlich vyrůstal u pěstounů v Hannoveru a Wiesbadenu. Byl nemanželským synem ing. Gustava Königa a Hedwigy Therese Sophie Fröhlichové. Jeho otec byl ředitelem továrny v Halle a nemohl se oficiálně přiznat k nevěře. Fröhlich toužil být spisovatelem a otec mu financoval studia na gymnáziu v berlínském Friedenau. Fröhlich však studia přerušil a pravděpodobně zalhal o svém věku, protože od roku 1916 sloužil jako dobrovolník v armádě. Byl přidělen k tiskovému oddělení v Bruselu a zde podnikl své první literární pokusy.

Od roku 1919 pracoval v dolnosaském Celle jako redaktor Niedersächsischen Landeszeitung. Poté se nechal angažovat francouzkým cestovním divadlem pod uměleckým jménem „Gustav Geef" a kočování jej zavedlo do Heilbronnu, kde absolvoval herecká studia. První angažmá získal ve Friedberg/Hessenu. Roku 1921 přišel do Berlína, kde na doporučení Paula Henckelse odehrál dva roky u Nového národního divadla. Roku 1922 debutoval v holandsko - německé koprodukci režiséra Theo Frenkelse EIN NEUES LEBEN. V období němého filmu byl vyhledávaným představitelem vedlejších rolí. Jeho kariéra gradovala na přelomu let 1927/1928. V METROPOLIS režiséra Langa ztvárnil rebelujícího Fredera. V GEHETZTE FRAUEN s Astou Nielsenovou hrál vévodu Alexandra a nelze zapomenout na středního útočníka Tommyho v DIE ELF TEUFEL. Jednalo se o první „fotbalový film" natočený pro mužské diváky.

Od roku 1930 byl angažován Německým divadlem Maxe Reinhardta a se studiem Warner Bros. spolupracoval na německých verzích amerických filmů. Tento rok také poprvé promluvil ve filmu DER UNSTERBLICHE LUMP. V letech národního socialismu provedl nešťastný názorový i morální kotrmelec. Od roku 1931 měl za manželku operní zpěvačku Gittu Alpárovou. Fröhlich, který se o politiku do té doby nijak nezajímal prozřel, a to velmi šokujícím způsobem. Zavrhl spolupracovníky, kteří mu pomohli nahoru (ve filmové branži pracovala před nástupem nacistů čtvrtina až pětina „neárijců") a s novou vládou se plně ztotožnil. Podle vzpomínek Alpárové, ji při setkání s Goebbelsem zapřel a aby neohrozil svoji hereckou kariéru, opustil ji v době, kdy s ním čekala dceru Juliku. V tu dobu hrál Fröhlich milovníky v romantických komediích O ČEM ŽENY SNÍ a NOC VELKÉ LÁSKY s Jarmilou Novotnou v hlavní roli. Bylo to období spolupráce s režisérem Gezou von Bolvary, jehož výsledkem bylo šest filmů. Alpárové se jako židovce podařilo z Německa emigrovat a manželství bylo roku 1935 rozvedeno.

Před Fröhlichem se rýsovala oslnivá kariéra. Třikrát hrál s Lídou Baarovou ve filmech BARKAROLA, MEZIAKTÍ a PORUČÍK BOBBY, ČERTŮV CHLAPÍK. Baarová se stala Fröhlichovou milenkou a bydlela s ním ve společném domě na berlínském poloostrově prominentů - Schwanenwerderu. Na slavnostních premiérách se dostala mezi tehdejší nacistické špičky a společně s Fröhlichem na první stránky novin. Bárovou čekalo devět let kariéry a pád, Fröhlicha úspěch a uznání. Spolu s Willy Fritschem, Hans Albersem a třemi hlavními rolemi ročně, se stal hvězdou německého filmu. Bárovou mu později přebral Goebbels. Po válce omílaná historka o tom jak si Fröhlich s Goebbelsem společně sedli, popovídali jako chlap s chlapem a rozdělili si „sféry vlivu" nicméně spadá do říše pohádek. Na rozdíl od jiných herců, označených za nepostradatelné, obdržel Fröhlich povolávací rozkaz do Wehrmachtu, kde strávil 18 měsíců v uniformě a na natáčení musel mít propustku.

V poválečné kinematografii změnil Fröhlich zásadně své image. Hrával význačné postavy, nemocné umělce, či muže postižené ztrátou paměti. Zaujal roku 1950 rolí Alexandra v HŘÍŠNICE a jakoby se znovu narodil, tentokrát jako herec charakterních rolí. Následoval DŮM ŽIVOTA. Režisér Karl Hartl natočil „ženský film", který Spiegel označil za filmovou ódu na téma touhy po dítěti, za film, ve kterém uvidíte slzy všech barev a velikostí. Úspěšný byl i v divadle. Do roku 1953 byl členem düsseldorferského Hereckého domu. Poté hrál v berlínském divadle Renaissance a v curyšském Hereckém domě. V roce 1956 se do Švýcarska vystěhoval. Roku 1972 byl vyznamenán Stříbrnou plaketou města Salzburk, o rok později obdržel Zlatý filmový pás a roku 1976 ukončil svoji hereckou kariéru definitivně.

Svoji poslední klapku měl ve filmu DAS KRIMINALMUSEUM - DIE FRAU IM NERZ z roku 1963 (kameramanem byl Franz Xaver Lederle, ročník 1931, starý pán ještě ve svých 75 letech pracoval jako kameraman na SISKA). Roku 1984 vznikl dokumentární TREFFPUNKT MIT GUSTAV FRÖHLICH, ale jeho protagonista byl v tu dobu již těžce nemocný. Gustav Friedrich Fröhlich natočil 29 němých a 84 zvukových. Poslední Don Juan německého filmu, zemřel 22. prosince 1987 v luganské nemocnici po operaci prostaty. Jeho urna stojí v kolumbáriu na hřbitově v Brissagu.

ČSFD.cz