Karel Janský (často nesprávně psán jako Karel Jánský) se narodil 28. dubna 1944 v Brně. Jeho zájem o divadlo ho v rodném Brně přivedl ke studiu herectví na JAMU, kterou vystudoval v letech 1962 – 1966 u profesorů Vladimíra Vozáka a Otakara Dadáka. I zbytek svého profesionálního hereckého života spojil Janský s moravskou metropolí, když přijal (jak se později ukázalo, tak doživotní) angažmá v brněnském Divadle bratří Mrštíků, později nazvané jako Městské divadlo Brno (1966 – 2012).
Kromě své domácí scény hostoval i na dalších brněnských jevištích (studentská představení, Divadlo Julia Fučíka, Státní divadlo, G studio a další).
Svým způsobem osobitým hereckým projevem si záhy získal uznání diváků a kritiky, což ho zařadilo mezi nejvýraznější herce souboru. Svůj herecký talent a hudební nadání využil v činohře, operetě a také v muzikálové produkci. Janský pracoval se svým okouzlujícím zjevem, přirozeným humorem, noblesou, s vnitřně propracovanými charakterními polohami.
Mezi jeho nejvýraznější úlohy patřil Mackie Messer („Žebrácká opera“), Mortimer („Marie Stuartovna“), Hamlet („Jed z Elsinoru“), Don Juan („Don Juan“), Princ („Princezna Pampeliška“), Jakub Ryba („Noc pastýřů“), Glumov („I chytrák se spálí“), Jiří („Kdo se bojí…“), Willy Loman („Smrt obchodního cestujícího“), Jerome („Hra o lásce, smrti a věčnosti“), Jindřich Hradský („My Fair Lady /ze Zelňáku/“), Diderot („Libertin“), Arbenin („Maškaráda“), Sorin („Racek“) atd.
Dále se výrazně uvedl v inscenacích „Ginger a Fred“ (Fred), „Červený a černý“ (Renal), „V jámě lvové“ (Meisel), „Novomanželské apartmá“ (Whitchell), „Hello, Dolly!“ (Rudolf), „Manon Lescaut“ (Synelet), „Dva šlechtici z Verony“ (Proteus), „Lesní panna“ (Isidor), „Jánošík“ (Harala), „Milenci z kiosku“ (Andreas), „Bílá nemoc“ (Mladý Krüg), „Cyrano z Bergeracu“ (D’Artagnan), „Drahomíra a její synové“ (Boleslav), „Vojna a mír“ (Andrej), „Lišák Pseudolus“ (Simia), „Brouk v hlavě“ (Chandebise – Poche), „Divotvorný hrnec“ (Senátor), „Scénář“ (Mistr), „Lucerna“ (Braha), „Věc Makropulos“ (Dr. Kolenatý), „Julius Caesar“ (Antonius), „Romeo a Julie“ (Otec Lorenzo), „Peer Gynt“ (Trumpetrstrále), „Smrt Pavla I.“ (Kirillov), „Hair“ (Otec), „Nana“ (Steiner) a nebo „Cabaret“ (Herr Schultz).
Česká kinematografie využila herectví Karla Janského ke své škodě pouze jednou jedinkrát. V polovině 80. let předvedl v životopisném snímku o hudebním skladateli Leoši Janáčkovi (hrál Luděk Munzar) LEV S BÍLOU HŘÍVOU (1986) režiséra Jaromila Jireše historickou postavu spisovatele a dramatika Viléma Mrštíka (právě po něm a po bratru Aloisovi neslo jméno divadlo, kde byl Janský v angažmá).
Kromě Luďka Munzara sehrály hlavní role Munzarova manželka Jana Hlaváčová (Janáčkova manželka Zdenka), Veronika Žilková (Janáčkova dcera Olga) a Zlata Adamovská (Janáčkova láska Kamila Stösselová). Tato menší úloha byla jediným shledáním Karla Janského s filmovou kamerou.
V Brně často spolupracoval s televizním studiem Československé televize. Objevil se v řadě televizních filmů a inscenací (např. BRÁNA K DOMOVU, DOMÁCÍ STRAVA JE DOMÁCÍ STRAVA, JAKO VŠICHNI V TÉTO ULICI, HEDVIKA, ČTYŘI NA SNĚHU, SVĚTLO Z TEMNOT, ODCHOD BEZ ŘÁDŮ, KABÁT NA MLADÍKA, VELKÁ RÁNA, O BUCHTÁCH A MILOVÁNÍ, PŘÍLIŠ MNOHO DOBRÝCH ÚMYSLŮ, PRAVDA VISÍ NA VLÁSKU, CESTA DO VÍDNĚ A ZPÁTKY).
Několikrát též v seriálech (3 PLUS JEDNA S MIROSLAVEM DONUTILEM, OKNO DO HŘBITOVA a hlavně jeho podplukovník četnictva Kostroun v Moskalykově seriálu ČETNICKÉ HUMORESKY).
Svůj dobře známý a charakterický hlas výrazně uplatnil v rozhlase („Ententýky“, „Bitva“, „Báječný svět“, „Dýmky“ aj.), v dabingu (VÍTEJTE DO TĚŽKÝCH ČASŮ, MUŽI, BĚSNÍCÍ MĚSÍC, BÁJEČNÝ PAROHÁČ, V ZAJETÍ LEDU, CAPONE, PSYCHO II, TICHÝ AMERIČAN, DOGVILLE, TAJEMSTVÍ HROBKY atp.), kde v seriálech výrazně daboval Davida Carradineho (KUNG FU: LEGENDA POKRAČUJE) a především Larry Hagmana (záludný naftař J. R. Ewing v americkém seriálu DALLAS), i při umělecké recitaci.
Několik měsíců po své smrti získal in memoriam za celoživotní mistrovství v dabingu Cenu Františka Filipovského (2011). Karel Janský zemřel 12. dubna 2011 v Brně, krátce před sedmašedesátými narozeninami.
Jaroslav "krib" Lopour
