Jaroslav Ježek se narodil 25. 9. 1906 v Praze. Byl českým klavíristou, skladatelem, dirigentem a sbormistrem. Od dětství trpěl šedým zákalem a nedoslýchavostí. Když jeho otec roku 1914 musel narukovat, byl dán do Hradčanského ústavu pro slepé a slabozraké děti, kde si osvojil nejen Braillovo písmo, ale hlavně základy hudební teorie a hry na nástroj. Roku 1924 byl přijat na konzervatoř, kterou absolvoval o tři roky později Koncertem pro klavír a orchestr. Poté studoval na konzervatoři u J. Suka a A. Háby.
Roku 1927 cestuje do Paříže a seznamuje se s hudbou S. Prokofjeva, I. Stravinského či A. Honeggera. Obdivuje také hraný jazz a spirituály černošských zpěváků The Fisk Jubilee Singers. V roce 1928 začíná nejdůležitější etapa jeho kariéry - spolupráce s Osvobozeným divadlem J. Voskovce a J. Wericha. Komponuje písně a taneční skladby k jejich autorským hrám a řídí orchestr Osvobozeného divadla. S Voskovcem a Werichem byl spjat rovněž názorově - odpor k fašismu donutil trojici emigrovat do USA. V New Yorku řídí Československý pěvecký sbor. Jejich koncert 6. dubna 1941 byl prvním celovečerním sborovým koncertem v historii New Yorku. Na Ježkovi se začíná silně podepisovat ledvinové onemocnění. Na smrtelné posteli si ještě bere svou americkou přítelkyni Francis a 1. ledna 1942 umírá.
Jaroslav Ježek přinesl do české/československé populární hudby zcela nový a originální tvar. Jeho hudba ke hrám Osvobozeného divadla postupem času zlidověla. Ježek se vyznačoval svěžími melodickými nápady, harmonickou a rytmickou vynalézavostí. K jeho nejznámějším skladbám patří: Bugatti-step, Tři strážníci, Život je jen náhoda, Tmavomodrý svět, Klobouk ve křoví či Nebe na zemi.
ČSFD.cz
