Peter Solan

Peter Solan se narodil 25. dubna 1929 v Banské Bystrici. Roku 1948 odmaturoval na banskobystrickém gymnáziu a vletech 1949 – 1953 studoval filmovou režii na pražské FAMU. Na FAMU mj. natočil krátké filmy NEGATIVNÍ VYVOLÁVACÍ PROCES (1951), VIANOČNÝ DAR (1953).

V roce 1955 absolvoval filmem FRAŇO KRÁĽ (1954). Ke svým studentským filmům, krátkým a dokumentárním a k některým hraným snímkům si psal sám (nebo ve spolupráci) náměty a scénáře. Po absolutoriu se natrvalo usadil v Bratislavě a pracoval ve Studiu dokumentárních filmů (1954 – 1956), ve Studiu hraných filmů na Kolibě (1956 – 1972) a z politických důvodů ve Studiu krátkých filmů (1972 – 1978).

V roce 1978 se opět vrátil jako režisér hraných filmů (pro kina i pro televizi) na Kolibu, kde působil do poloviny 80. let. Zpočátku v 50. letech natáčel krátké dokumenty a agitky (KOMU DôVEROVAŤ, MUŽ, KTORÝ KLOPE, TRAŤ VOĽNÁ, DETI MIERU).

Řadu cen si získaly jeho dokumenty ze 70. let (BURZA, NEPOKRADNEŠ, NEMECKÁ, PORADILA TETA BETA, PREČO CHODIA POZA ŠKOLU, VŠETKO MÁ SVOJ ČAS, LEN LÍSTOK POĽNEJ POŠTY, ARCHITEKT DUŠAN KUZMA, ROZHOVOR O JEDNOM CENTIMETRI NÁDEJE, BALKÓN PLNÝ PLIENOK nebo SEĎ A POĎ). V letech 1990 – 1994 a 1998 až 2001 působil jako předseda Komise pro kinematografii a video Státního fondu kultury Pro Slovakia.

Peter Solan se jako režisér dlouhých hraných filmů zaměřil na psychologické, dramatické, tragikomické a povídkové látky. Svými díly ze 60. let (hlavně z první poloviny) je režisér Solan považován za jednu ze zakladatelských osobností tzv. československé nové vlny.

Jako režisér celovečerních hraných filmů debutoval nejprve dvěma povídkami SMUTNÝ KÁDER a TYPICKÝ PRÍPAD ze satirického povídkového filmu ČERT NESPÍ (1956). Třetí povídku režíroval František Žáček. Už jako samostatný režisér na konci 50. let zpracoval svůj detektivní film MUŽ, KTORÝ SA NEVRÁTIL (1959) – což byla historicky první slovenská filmová detektivka.

Z rozhraní 50. a 60. let vznikl nikdy nerealizovaný scénář Solana a Jozefa Talla k vědeckofantastickému filmu NEZNÁMA PLANÉTA. Následně natočil svůj nejlepší a nejvýznamnější film, psychologické drama z nacistického koncentračního tábora BOXER A SMRŤ (1962) o degradaci člověka.

V 60. letech uvedl na plátna kin postupně povídkový snímek TVÁR V OKNE (1963), který obsahoval povídky ŽALOBCE, OBHÁJCE a SOUDCE, dále satirickou tragikomedii PRÍPAD BARNABÁŠ KOS (1964), společenskou komedii KÝM SA SKONČÍ TÁTO NOC (1965) a povídku 40 z filmového experimentálního povídkového filmu DIALÓG 20 – 40 – 60 (1968). Na rozhraní 60. a 70. let Solan ještě stihl natočit tragikomedii PÁN SI NEŽELAL NIČ (1970) s Jozefem Kronerem a Otomarem Korbelářem v hlavních rolích.

Kvůli svým aktivitám kolem roku 1968 a ve FITES mu bylo za normalizace v hraném filmu znemožněno další působení a opět se věnoval dokumentární tvorbě. Po devíti letech se k celovečerním dílům vrátil dětským snímkem A POBEŽÍM AŽ NA KRAJ SVETA (1979).

V první polovině 80. let jen režíroval dva tituly, psychologický kriminální film TUŠENIE (1982) a povídkový snímek O SLÁVE A TRÁVE (1984). Jako režisér se v bratislavském studiu Československé televize podílel na několika televizních filmech a inscenacích (SEDEM SVEDKOV, ŠPINAVÉ RUKY, ...A SEKAŤ DOBROTU, MALÁ ANKETA, SLÁVNY PES, DEŇ VÝROČIA, NADPRIRODZENÝ DAR, MAJKA TÁRAJKA či ZÁHRADA PLNÁ PLIENOK).

Kromě cen, které dostaly jeho filmy, obdržel i sám režisér Výroční cenu MNO (1963), Čestné uznání (1963) a Čestný odznak Julia Fučíka ÚV ČSM (1963) na V. FČSF Ústní nad Labem a Zvláštní cenu festivalu (1963) na VII. MFF v San Francisku za film BOXER A SMRŤ, Cenu redakce časopisu „Ohník" (1980) a Cenu MěstNV Gottwaldov (1980) na XX. FF pro děti ve Zlíně za film A POBEŽÍM AŽ NA KRAJ SVETA, Výroční cenu v oblasti televize Literárního fondu SR (1991) za film SLÁVNY PES, Cenu Igric (1994) za celoživotní dílo, Cenu Ministerstva kultury SR (2003), Výroční cenu ASFK (2009) a krátce před smrtí slovenské státní vyznamenání Řád Ľudovíta Štúra III. stupně (2013).

Slovenský režisér Peter Solan zemřel po těžké nemoci 21. září 2013 v Bratislavě ve věku osmdesáti čtyř let.

Jaroslav "krib" Lopour