Peter Solan

Patří k nejvýznačnějším tvůrcům slovenské moderní filmové vlny šedesátých let, se kterou je spjat a v řadě jeho filmů zazní patrný psychologický odpor proti každé totalitní moci. Uměl se prosadit i skrze nedobrovolný pracovní poměr v čase padesátých a sedmdesátých let u krátkého filmu. Jeho stěžejní tvorba byla výrazně ovlivněna dobovými politickými událostmi a neslučovala se s tehdejším socialistickým realismem. Byl tvůrcem průkopnických metod a přispěl tak k zajímavým filmovým projektům té doby. Proto patří zaslouženě ke slovenské filmové elitě.

Své středoškolské vzdělání absolvoval na gymnázium v Banské Bystrici. Poté vystudoval obor filmové režie na FAMU v Praze, kde si osvojil klasické a všestranné vzdělání ve filmovém oboru. Zde také natočil svůj první krátkometrážní film pro děti VIANOČNÝ DAR (1953). Po úspěšném absolutoriu natočil dokumentární film FRAŇO KRÁĽ 1954), a TRAŤ VOĽNÁ (1955). Jeho život v Praze probíhal bez velkých změn. Krátký čas pracoval v Bratislavském Studiu dokumentárních filmů, ale kolem roku (1956) se jeho uměleckým působištěm stalo studio hraných filmů na Kolibě.

V oblasti hrané filmové tvorby debutoval povídkovým triptychem ČERT NESPÍ (1956), na kterém se podílel s kolegou a dramaturgem Františkem Žáčkem. Dá se říci, že umělecká snaha Petera Solany směřovala nejvíce k dramatické psychologii filmových postav. Jeho další krůček směřoval natočit kvalitní detektivní drama z tehdejší doby v Bratislavě MUŽ, KTORÝ SA NEVRÁTIL (1959), podle scénáře Jozefa Talla. Film měl mírný politický podtext třídního boje padesátých let, ale film měl u diváka kladný ohlas, a to bylo pro Petera Solanu další inspirací.

V následujícím tvůrčím období přichází s filmem BOXER A SMRŤ (1962), který patří mezi jeho nejslavnější filmová díla. Film byl natočen podle románu polského autora Jozefa Hena. Na filmu a hlavně scénáři spolupracoval také kolega a přítel Petera Solany dramaturg a scenárista Tibor Vichta. Nebylo lehké v této době protlačit smutný příběh vězně z koncentračního tábora a boxera Slováka Komínka (v roli Štefan Kvietik, kterého si vybral velitel koncentračního tábora s přetvářkou zdánlivého lidského přístupu profesionální boxer jako partnera do ringu, který bojuje o přežití a lidskou důstojnost. Film s kvalitním hereckým obsazením a dobrým výkonem se řadí ke špici slovenské kinematografie zaslouženě. Obdržel zvláštní cenu Carla Foremana na 7. MFF v San Francisku (Kalifornie). Čestné uznání za moderní filmovou řeč a styl dostal i na filmovém festivalu v Ústí nad Labem (1963).

Povídkovým filmem TVÁR V OKNE (1963), o pokrytectví a falši v režii této výjimečné dvojice, Petra Solany a Tibora Vichty postavil vysokou laťku uměleckého ztvárnění filmové konkurenci na Slovensku. Toho roku také získal cenu Československého uznání Svazu divadelních a filmových umělců. Peter Solana si vyzkoušel i satiru a to ve filmu PRÍPAD BARNABÁŠ KOS (1964), podle povídky slovenského spisovatele, prozaika a dramatika Petera Karvaše, který se podílel i na jiné tvorbě jeho filmů. Je třeba dodat, že tento film se taky neobešel bez potíží. Ředitelství Slovenské filharmonie se snažilo tento film přímo bojkotovat a to zákazem členů hudebního souboru v tom účinkovat nebo se podílet na tvorbě tohoto filmu. Vedení zřejmě nepochopilo záměr režiséra. Přesto film natočil, i když věděl, že jsou se satirou u filmu problémy. Hlavní role se zhostil český herec Josef Kemr (Kos).

Mezitím mu připravil Tibor Vichta scénář pro další film KÝM SA SKONČÍ TÁTO NOC (1965). Komediálně-psychologický příběh dvou mladých českých úřednic na dovolené, které náhodně stráví noc v tatranském baru. Film zaznamenal divácký úspěch. Peter Solan dostal nabídku vytvořit pro TV detektivní film SEDEM SVEDKOV (1967), pro něho toto bylo zajímavé, protože mohl uplatnit i v televizi svůj tvůrčí výraz. Obliba detektivních filmů je vždy v popředí zájmu televizního diváka. Zápletka tohoto filmu měla psychologickou hloubku a hlavně velmi dobré herecké obsazení, Štefan Kvietik, Vlado Müller, Ivan Mistrík. V tomto čase také natočil skvělý dokumentární film BURZA (1968), kde zachytil citlivým pohledem burzu vášnivých filatelistů. Dalším filmem je povídkový film DIALOG 20-40-60 (1968). Peter Solana natočil jednu ze tří povídek.

Ve filmu PÁN SI NEŽELAL NIČ (1970), ukázal nádherně černý humor, kde si zahrál hotelového dobráckého detektiva slovenský přední herec Jozef Kroner, pro něhož jako by byla role napsána přímo na tělo. Poté natočil televizní film z druhé světové války o německém ovčákovi, který byl vycvičen německou armádou proti ruským psům, opásaný granáty nabíhaje na tanky. Zvolené nestandardní téma filmu bylo překvapením pro příznivce Petra Solany, ale určitě zaujal. Bylo tehdy zvykem, že krátký film byl doplňkem k hranému filmu. Peter Solana se vrátil ke krátkému filmu a mezi mnoha, které vytvořil, patří tyto dva k tomu lepšímu, NEMECKÁ (1974) a LEN LÍSTOK POĽNEJ POŠTY (1977). Dalším filmem se vrátil k poetice, natočil lyrický příběh o vesnické dívce, kde se snaží uplatnit téma pohledu na křehký svět dětí s vrozenou vadou, které se velmi těžko zařazují do dětského společenství, A POBEŽÍM AŽ NA KRAJ SVETA (1979. Předposledním filmem bylo TUŠENIE (1982) psycho-drama o osamělém muži, který se nemohl zbavit pocitu viny. Svojí filmovou kariéru zakončil povídkovým filmem O SLÁVE A TRÁVE (1985).

“Ve chvíli, když půjdeme po jistotě, bude to naše největší prohra”.
(Peter Solan)

Zajímavosti:

V čase 1990 až 1994 a 1998 až 2001 byl předsedou filmové komise kinematografii a video státního fondu kultury Pro Slovakia. která schvaluje finance pro nové filmové projekty.

Obdržel státní cenu IGRIC za celoživotní dílo a přínos filmu (1994).

Josef "tahit" B.