Antonín Přidal

Do povědomí diváků Československé a později České televize se Antonín Přidal zapsal počátkem devadesátých let coby distingovaný a rozvážný moderátor televizních pořadů Klub Netopýr a Z očí do očí, jeho profesní život je však spojem především s výkonem povolání překladatele, spisovatele, publicisty ale i básníka.

Po absolvování gymnázia v Uherském Hradišti (1953) vystudoval anglistiku a hispanistiku na filozofické fakultě v Brně (1958) a v 60. letech pak pracoval v literárně-dramatické redakci Československého rozhlasu. Byl zde autorem cyklů „Malá škola poezie“, „Shakespeare pro začátečníky“ a „Potulky knihami a hudbou“. V té době napsal i několik rozhlasových her, mezi něž patří mj. „Všechny moje hlasy“ (1967) a „Sudičky“ (1968). V roce 1994 mu vyšly knižně („Všechny moje hlasy“ a jiné hry).

Přidal však psal též divadelní hry jako např. „Pěnkava s Loutnou“, „Komedie s Quijotem“, „Sen ve třech“, „Sáňky se zvonci“. Jeho adaptace románu Ferdinanda Peroutky „Oblak a valčík“ se v roce 1993 inscenovala na prknech Stavovského divadla. Jako překladatel se Přidal živil zejména v 70. a 80. letech, ačkoliv jeho překlady poezie, prózy a dramat z angličtiny a španělštiny vycházely z politických důvodů mnohdy pod cizími jmény jako Mirek Čejka nebo Jan Zábrana.

Mezi jeho nejproslulejší překlady patří humoristická kniha Lea Rostena „Pan Kaplan má stále třídu rád“, známý je však i jeho překlad „Knihy nesmyslů“ Eduarda Leara nebo „Knihy pravé lásky“ Juana Ruize. V 80. letech pak mj. nově přeložil Shakespearovu divadelní hru „Večer tříkrálový“. Za svou celoživotní práci v oboru obdržel v roce 2007 Státní cenu za překladatelské dílo. Další ocenění obdržel již v roce 1998, a to novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.

Od roku 1990 vyučoval Přidal na Divadelní fakultě JAMU, kde vedl ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. V roce 1993 byl pak jmenován profesorem. O Přidalově činorodosti svědčí i jeho básnická tvorba.

Po první básnické sbírce „Neznámí ve městě“ (1966) nesoucí stopy poetiky Jana Skácela vydal ještě tentýž rok druhou sbírku „Smrt na ostrově“ (1966). Je inspirována katastrofickými následky cyklonu, který postihl Kubu v roce 1963, kdy zde byl Přidal na studijním pobytu spojeném s jeho již zmiňovanou prací pro Československý rozhlas. Roku 1992 mu vyšla sbírka „Sbohem ale čemu“ doplněná kresbami Bohumíra Matala. Jeho posledním dílem je pak básnická sbírka „Zpovědi a odposlechy“ vydaná v roce 2015.

Honza "HonzaBez" Bezděkovský