Jacques Offenbach

Narozen jako Isaac Ben-Juda Eberst, německo-francouzký čelista, skladatel a ředitel divadla. Řadí se mezi zakladatele moderní, komické opery. Je nejhranějším francouzským skladatelem. Narodil se do rodiny učitele kolínské synagogy. Ta stála v tehdejší Glockengasse ve Starém městě (kolínském, nikoliv pražském). Rodina si nařízením úřadů změnila příjmení podle místa bydliště na Offenbach.

První lekce hudby mu dával otec, učil se hrát na čelo a violu. Roku 1833 odjíždí s otcem a bratrem Julesem do Paříže. Má jedinečný hudební talent a je přijat ke studiu na konzervatoř (založena 3. ledna 1784, mohli na ní studovat pouze francouzi, Offenbach se stal prvním cizincem). Během těchto studií si Offenbach mění křestní jméno na francouzké Jacques. Po absolutoriu hrál jako řadový člen orchestru v Théâtre de l'Ambigu-Comique a v Opéra-Comique. Později se stal sólistou a spolupracoval se skladateli jako např. Antonem Rubinsteinem, Franzem Lisztem a Felixem Mendelssohnem.

V srpnu 1844 uzavřel sňatek s Hermínou d'Alcain, pocházející s karlistické rodiny (politické hnutí, podporující Bourbony v jejich nároku na španělský trůn, název odvozen od Dona Karla, 1788-1855) a konvertoval ke katolicismu. Roku 1849 přijímá místo dirigenta v Théâtre français (známá též jako Comédie-Française, neboli Moliérovo divadlo). Roku 1855, u příležitosti otevření Světové výstavy otevírá vlastní divadlo Théâtre des Bouffes-Parisiens, stává se jeho ředitelem. O tři roky později, 21. října 1858 zde má premiéru ORFEUS V PODSVĚTÍ. Následující reprízy zcela ochromily Paříž. Lístky byly zcela vyprodané a Rue du Monsigny byla ucpaná kočáry. Ti chudší poslouchali ve stoje na chodnících. Offenbach jakoby něco tušil již během zkoušek. Původní verzi zkrátil z dvou a půl hodin na 90 minut. V roce 1874 uvedl pro změnu rozšířenou premiéru, prodlouženou na čtyři hodiny. Z roku 1909 pochází první filmové zpracování. ORPHEUS IN DER UNTERWELT produkovala berlínská Messter (Film) Projektion. V hlavních rolích Else Gieger a Rudolf Ander (oba herci hráli pouze v tomto jedinném filmu). Offenbach namíchal divákům koktejl, v kterém parodoval dvojí morálku horních vrstev a vše doplnil krásnou hudbou. Na youtube najdete např. kankán doprovázející výjevy z pekla GALOP INFERNAL, hit který se z ORFEA vydělil a hraje se dnes jako samostatná skladba.

Offenbach svá díla šířil Evropou, spolu s nimi věhlas Francie. Roku 1860 získává francouzské občanství a stal se rytířem Čestné legie. Roku 1861 se vzdal místa ředitele a uvolnil si ruce pro komponování. Roku 1864 má premiéru KRÁSNÁ HELENA. Hlavní hrdiny vybral opět z osvědčené říše antiky a komická opera plná cynismu, dvojsmyslů a politicko-kulturní satiry chytla Pařížany opět za srdce. Autor, který vdechl Paříži nový noční život uvedl ještě 10. prosince 1869 operu BANDITÉ, ale tehdejší „mezinárodní situace" se prudce zhoršovala. Novináři po diplomatické roztržce s Pruskem vyhlásili válku všemu německému. Francouzi začali Offenbacha bojkotovat. Ten stáhl BANDITY z programu a činnost divadla nakonec ukončil. Jeho věhlas upadal, novináři jej označili za Bismarckova špióna.

Pro Offenbacha nastalo nejtěžší období jeho života, ač srdcem Francouz, pohlíželo se na něj jako na Němce a musel se skrývat. Přestěhoval rodinu do Španělska a podnikl turné po Itálii a Rakousku. 19. července vstoupila Francie do války. Hned následující měsíc napochodovala její stotisícová armáda do údolí u Sedanu. Obě úbočí bylo obsazeno německým dělostřelectvem, které 1. září spustilo na začátek a konec francouzského sboru palbu. Nastala nepředstavitelná panika. Němci se zastříleli a snad poprvé v dějinách válečnictví byla použita noční přehradná palba. Druhý den se Napoleon III. vzdal a Francie kapitulovala.

Domů se Offenbach vrátil v červnu 1871, ale staré „zlaté časy" byly pryč. Roku 1875 musel uzavřít prodělečné Théâtre de la Gaîté, které otevíral před dvěma lety. Ve Francii zažívá finanční ztráty a neúspěch. Roku 1876 absolvoval úspěšné turné po Státech. V New Yorku a Filadelfii dirigoval dvě své opery a více, než 40 koncertů. Roku 1877 začal ve Francii pracovat na HOFFMANNOVÝCH POVÍDKÁCH, vedle Bizetovy CARMEN, nejhranější francouzské dílo z této doby. Nikdy jej nedokončil. Do not sice zapsal party pro barokní pozouny, které přežily ve francouzské hudbě až do 20. století, ale sám nesmrtelným nebyl. Premiéra HOFFMANNOVÝCH POVÍDEK se konala 10. února 1881. Paříží se nesla BARCAROLE, ale její autor byl v tu dobu již pět měsíců pohřben na Montmartre. Své fanoušky si nachází dodnes.

ČSFD.cz