Netradiční snímek na poměry české kinematografie. Jako zajímavý se jeví fakt, že celá řada rozehraných scén prostě skončí a už se na ně nikdy nenaváže. Otázkou je, zda díky tomu trochu netrpí emoční stránka. Nastolený trend v závěru změní rodinný pes Otto a jeho strastiplný osud.
Ze scénáře Rudolfa Havlíka je cítit, že v tomto oboru ještě není ostříleným rutinérem. Jedním dechem je však třeba dodat, že film jako takový je značně nadprůměrný. Pomineme-li tradičně výborný výkon Ondřeje Vetchého, je hlavním plusem snímku reálnost a věrohodnost dramatických situací. Bez zajímavosti není ani postava Oldřicha Vlacha, která sice nemá ve filmu příliš prostoru, ale dokáže se výrazně zapsat do paměti diváka.
O scénáři zřejmě nelze tvrdit, že patří k nejsilnějším, ale jeho ztvárnění se povedlo na výbornou. Obzvláště zdařilé jsou pak scény s Jeremy Ironsem, při nichž téměř mrazí. Pověstnou třešničku tomuto filmu dodává dle mého skvělá pointa ("What do you really want?").
Zažil jsem něco nového. Vynikající film z velmi nečekaného zdroje. Tvrdit, že film a mistři z Pixar Animation Studios zbortili mé představy o kinematografickém umění by bylo hrubě nedostatečné. Prodělal jsem niterní otřes. V minulosti jsem se netajil svou nedůvěrou vůči animovaným filmům, ale teprve nyní si plně uvědomuji, že geniální film může vzejít odkudkoliv. Tento film je dle mého názoru nepopiratelně nejlepším animovaným filmem historie. Brzy se k němu opět vrátím... [komentář parafrázuje slova gastronomického kritika Antona Ega]
Krátkometrážní filmy obecně nemohou díky své délce rozvíjet nijak velký příběh. Očekávám od nich tedy především nápad. To podle mého Jitka Svozilová bezezbytku naplinila. Zdařilá animace a vtipné situace umocněné povedenou pointou posunují tento film mezi nejlepší krátkometrážní (a studentské) kousky, které jsem kdy viděl.
Nejrychlejších sto minut, které jsem u filmu prožil. Nezastavitelný letí dopředu bez zbytečných přestávek a odboček jako dráha. Akce střídá akci. Vysoké tempo nepolevuje, spíše se ještě stupňuje. Tony Scott dokonale předvádí, že výborný akční film lze natočit s minimem digitálních triků. V rámci žánru zřejmě dosud nepřekonaná Nebezpečná rychlost našla rovnocenného soupeře.
Na české poměry celkem netradiční pohádka natočená na motivy příběhů Karla Čapka. Už samotná jména Karel Smyczek (režisér), Zdeněk Svěrák (autor scénáře) a Jaroslav Uhlíř (autor hudby) slibují, že nudit tahle pohádka rozhodně nebude. Když k tomu přičteme povedené herecké výkony, kterým vévodí Jiří Strach společně s Miroslavem Táborským, je z toho jedna z nejlepších pohádek (ne-li nejlepší) devadesátých let minulého století.
Překvapivě otevřený dokument z dílny České televize, který vypráví příběh dnes již bývalého policisty útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, jenž se během vyšetřování dostává až k nejvyššímu představiteli ruskojazyčné mafie působící na našem území (tzv. vor v zakoně). Není divu, že se tento policista stal pro některé nepohodlným. Překvapivé už však je, že se
znelíbil i svému nadřízenému. Ať si myslíte o dění na vlivných místech cokoliv, při sledování tohoto dokumentu se úžasu stejně neubráníte.
Komedie? Ale kdepak... Tenhle film je jedna velká tragédie. Příběh není vyprávěn chronologicky, nýbrž postupně z pohledů tří postav. Ne, že by to byl vyloženě špatný nápad, ale v tomto případě je provedení natolik nešťastné, že brání divákovi pochopit, proč se co vlastně děje. Situaci nezachraňují ani "vtipné" situace, a to jednoduše proto, že vtipné nejsou. Pověstnou korunu nasadil filmu režisér, když si prostřednictvím tohoto filmu vyřizoval staré účty (viz bláznivá režisérka pornofilmů Deána). Jediným kladem tak zůstává slušný výkon Petra Jákla.
Mohlo by se zdát, že tento film je pouze o bojích mezi kluky z dětského domova ve Větrově (Indiáni) a partou kluků z místní vesnice (Šímáci). Ba ne, je zde přece jen ukryto něco víc. Za všechno zmíním situaci, kdy se malý Fanda radí se svým kamarádem a "rudým" bratrem Přemkem, zda odejít z dětského domova do rodiny, která o něj má zájem.
Moje komentáře
Rodinný film (2015)
Netradiční snímek na poměry české kinematografie. Jako zajímavý se jeví fakt, že celá řada rozehraných scén prostě skončí a už se na ně nikdy nenaváže. Otázkou je, zda díky tomu trochu netrpí emoční stránka. Nastolený trend v závěru změní rodinný pes Otto a jeho strastiplný osud.
Pohádky pro Emu (2016)
Ze scénáře Rudolfa Havlíka je cítit, že v tomto oboru ještě není ostříleným rutinérem. Jedním dechem je však třeba dodat, že film jako takový je značně nadprůměrný. Pomineme-li tradičně výborný výkon Ondřeje Vetchého, je hlavním plusem snímku reálnost a věrohodnost dramatických situací. Bez zajímavosti není ani postava Oldřicha Vlacha, která sice nemá ve filmu příliš prostoru, ale dokáže se výrazně zapsat do paměti diváka.
Malý princ (2015)
Vydáváš se v nebezpečí, že budeš plakat, když se necháš ochočit...
Slova (2012)
O scénáři zřejmě nelze tvrdit, že patří k nejsilnějším, ale jeho ztvárnění se povedlo na výbornou. Obzvláště zdařilé jsou pak scény s Jeremy Ironsem, při nichž téměř mrazí. Pověstnou třešničku tomuto filmu dodává dle mého skvělá pointa ("What do you really want?").
Ratatouille (2007)
Zažil jsem něco nového. Vynikající film z velmi nečekaného zdroje. Tvrdit, že film a mistři z Pixar Animation Studios zbortili mé představy o kinematografickém umění by bylo hrubě nedostatečné. Prodělal jsem niterní otřes. V minulosti jsem se netajil svou nedůvěrou vůči animovaným filmům, ale teprve nyní si plně uvědomuji, že geniální film může vzejít odkudkoliv. Tento film je dle mého názoru nepopiratelně nejlepším animovaným filmem historie. Brzy se k němu opět vrátím... [komentář parafrázuje slova gastronomického kritika Antona Ega]
Naděje umírá poslední (studentský film) (2009)
Krátkometrážní filmy obecně nemohou díky své délce rozvíjet nijak velký příběh. Očekávám od nich tedy především nápad. To podle mého Jitka Svozilová bezezbytku naplinila. Zdařilá animace a vtipné situace umocněné povedenou pointou posunují tento film mezi nejlepší krátkometrážní (a studentské) kousky, které jsem kdy viděl.
Nezastavitelný (2010)
Nejrychlejších sto minut, které jsem u filmu prožil. Nezastavitelný letí dopředu bez zbytečných přestávek a odboček jako dráha. Akce střídá akci. Vysoké tempo nepolevuje, spíše se ještě stupňuje. Tony Scott dokonale předvádí, že výborný akční film lze natočit s minimem digitálních triků. V rámci žánru zřejmě dosud nepřekonaná Nebezpečná rychlost našla rovnocenného soupeře.
Lotrando a Zubejda (1996)
Na české poměry celkem netradiční pohádka natočená na motivy příběhů Karla Čapka. Už samotná jména Karel Smyczek (režisér), Zdeněk Svěrák (autor scénáře) a Jaroslav Uhlíř (autor hudby) slibují, že nudit tahle pohádka rozhodně nebude. Když k tomu přičteme povedené herecké výkony, kterým vévodí Jiří Strach společně s Miroslavem Táborským, je z toho jedna z nejlepších pohádek (ne-li nejlepší) devadesátých let minulého století.
Kdyby mě zabili... (TV film) (2011)
Překvapivě otevřený dokument z dílny České televize, který vypráví příběh dnes již bývalého policisty útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, jenž se během vyšetřování dostává až k nejvyššímu představiteli ruskojazyčné mafie působící na našem území (tzv. vor v zakoně). Není divu, že se tento policista stal pro některé nepohodlným. Překvapivé už však je, že se znelíbil i svému nadřízenému. Ať si myslíte o dění na vlivných místech cokoliv, při sledování tohoto dokumentu se úžasu stejně neubráníte.
Po hlavě... do prdele (2006)
Komedie? Ale kdepak... Tenhle film je jedna velká tragédie. Příběh není vyprávěn chronologicky, nýbrž postupně z pohledů tří postav. Ne, že by to byl vyloženě špatný nápad, ale v tomto případě je provedení natolik nešťastné, že brání divákovi pochopit, proč se co vlastně děje. Situaci nezachraňují ani "vtipné" situace, a to jednoduše proto, že vtipné nejsou. Pověstnou korunu nasadil filmu režisér, když si prostřednictvím tohoto filmu vyřizoval staré účty (viz bláznivá režisérka pornofilmů Deána). Jediným kladem tak zůstává slušný výkon Petra Jákla.
Indiáni z Větrova (1979)
Mohlo by se zdát, že tento film je pouze o bojích mezi kluky z dětského domova ve Větrově (Indiáni) a partou kluků z místní vesnice (Šímáci). Ba ne, je zde přece jen ukryto něco víc. Za všechno zmíním situaci, kdy se malý Fanda radí se svým kamarádem a "rudým" bratrem Přemkem, zda odejít z dětského domova do rodiny, která o něj má zájem.