Philcze

"You could use an adjustment. You're somewhat crooked." Nejvíc k zamilování je skutečnost, že jde o naprostou antitezi očekávání nastolených trailerem. Oproti umírněné a spíš mělké satiře Trojúhelníku smutku skutečná provokace. 90 %

Bůh ze stroje, duch bez skořápky. Celý život strávený ve falešném determinismu. Milovaný otec jen na dosah haptických rukavic. Realita všedního dne odhalená až smrtí, obalující všechny předchozí radosti do mazlavého povlaku. Útěchu najdete jen na zahradě, poslední baště nevinného dětství, kde se možná na moment spojíte s člověkem, jehož život byl ukraden stejně jako ten váš. Digitální svědomí jako živá bytost, která bourá zažité představy o humanismu a překopává kód v reálném čase. Přestože jsme jí díky virtuální a augmentované realitě blíž než kdy jindy, je koexistence možná, pokud si do nového světa vezmeme všechny bolístky toho starého? Koneckonců jsme jenom hroudy uhlíku s hromadou komplexů. Jenže ani loučení nemusí být definitivní, když si nastavíte správnou zálohu. I léta budovaný kritický odstup od audiovizuálního umění se může zhroutit jediným políčkem, jedinou replikou, jedinou scénou, obzvlášť pokud se před vámi rozehrává rekonstrukce všeho, co jste kdy chtěli vidět. Aby se mnou příběh zůstal napořád, musí mě rovným dílem inspirovat a emocionálně ničit. Nebo být rovnou něčím víc – posledním rozsvíceným domem v potemnělé ulici.

Vstávačka v šest, meal prep, za dvacet otevíráme, neni dost hovězího, ta omáčka je moc hustá, šéf se dneska chová divně, mu teď umřel brácha, chodí prej na AA, je z toho v hajzlu, jeho bratranec, co vlastně neni jeho bratranec, netuší, co tady dělá, je úplně zbytečnej, jenom všechny sere, přestaň furt pilovat ten donut, tahle restaurace je úplně na hovno, máme dluhy, jak jsme vlastně proboha přežili covid, kdo nám střílí do výlohy, nevim, musíme hodit na menu ty špagety, ne, špagety nebudou, proč ne, protože ten recept je mrdka, proč se nevrátíš klohnit do mekáče, máme devadesát hot dogů na uberu, třicet kuřat, kdo dělá hranolky, co tady proboha dělám, jsem k ničemu, končim, jdu domu, nic jinýho neznám, zejtra znova, rinse, rinse, rinse, repeat, repeat, repeat. Yes, chef. Thank you, chef.