dormouse

Film je bez jakékoli invence. Kdyby aspoň v jedné myšlenkové linii trochu překvapil, ale to ne. Velké ambice a žádné naplnění.

Jak ti Američané milují ten svůj Hollywood a ty svoje retro a příběhy o holkách od vedle, které se vypracovaly ze servírek k filmovým herečkám! Kdyby to alespoň byl muzikál! Ale skutečné písničky, které by si člověk prozpěvoval cestou do práce, tam nejsou. Celé je to nevyvážené a rozvleklé, polopatistické ale zase málo limonádové, aby člověk filmu tu zkratkovitost odpustil. Navíc jak lze mluvit o zkratkovitosti, když má film 127 minut. Film má být i citací nebo spíš vzdání holdu slavným muzikálům, ale jen podtrhuje, jak byly ty citované muzikály jako West side story, Cabaret, Singing in the rain vynikající na rozdíl od La la landu. Je to velký přezdobený dort plný umělých sladidel, stabilizátorů a emulgátorů. Ryan Gosling sice hezky tančí a je radost se na něj dívat skoro vždy, ale na celý film to nestačí. Kromě Goslinga jsem ocenila také dlouhé záběry přes celou písničku, které netuším, jak někdo dokázal natočit nebo poslepovat.

Zasmála jsem se u termínu geriatrické těhotenství.

No nevím. Legrační to moc nebylo a romantické taky ne.

Díky atypickým flashbackům vlastně divák celou dobu neví, která, bije a je na konci příjemně překvapen.

Thriller se značnou porcí nadhledu, až jsem si místy říkala, jestli to není parodie. Díky tomu a hereckým výkonům oceňuji vysoko.

Nesrozumitelné, nepochopitelné, brutální a odporné. Ani jedna kladná postava.

Během první serie jsem to chtěla zabalit, protože mi nevěra jako jediné téma seriálu připadalo málo a postavy byly navíc nesympatické. V druhé serii ale jakoby se vše kouzlem změnilo a seriál dostal úplně jiný charakter. Byl víc psychologický, víc detektivní, bylo v něm méně červené knihovny a víc drobnokresby. Každý díl byl trochu odlišný, podrobněji se probíraly i vedlejší postavy a rozmotávalo předivo složitých vztahů a motivů. Jakoby člověk vstoupil do domu a čím v něm postupuje dál, tím je vnitřní prostor větší. Líbila se mi i psychologická vsuvka z terapeutického sezení. V závěrečném díle pak scéna, kdy Scotty zpívá House of the rising sun-ta má lynchovskou atmosféru, což už tady, myslím, někdo psal. Třešničkou na dortu pak pro mne byla postava doktora Ullaha, cynického, pragmatika holdujícího alkoholu, krásným ženám a chirurgickému noži.

Milý film o ženské krizi středního věku. Ben Kingsley úžasný jako vždy, ten může zahrát Brita, Araba, žida, Inda, indiána a pravděpodobně by levou zadní zahrál i černocha.

Pro mne jako pro laika úžasné. Nevím, jestli byl Bobby Fischer opravdu takový magor, ale asi ano. Jaká by to ale byla otrava, kdybychom byli všichni normální a všechny patologické odchylky bychom odstranili nějakými pilulkami.