Plangi

Plangi

Vítek H.

okres Ostrava
me, myself and movies

25 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 7
    • 24.6.2018  19:01
    Já, Simon (2018)
    *****

    Film, který nepotřebuje nějaké hlubší rozbory. Prostě je, těší masy a mne. Drží se zaběhnutých schémat, která obohacuje svěžím obsazením, neotřelým vtipem a skvěle padnoucím soundtrackem. Osobně bych uvítal trochu víc intimní (rozumějte méně exponovaný) akt "Jacques finally meets Blue" a krapet větší drama spojené s nuceným coming outem hlavního hrdiny. Holt nemohu mít vše...ale ten moc fajn pocit po opakovaných projekcích ve mne zůstává. 5*

    • 24.3.2018  16:15

    Hodně slabé. Carrie Fisher si zasloužila důstojnější odchod do filmového nebe, jelikož její Leia byla tím jediným, co ve mne vzbudilo nostalgicky hřejivou emoci. Charakteristické znaky původní Lucasovy hexalogie, tj. osudovost, silné charaktery (krom zmíněné princezny), smysl dávající příběh nadobro odvály a nahradila je bezradnost, nudné figurky, křeč a sled nesmyslů. Místo zážitku z předaleké galaxie jsem během sledování pouze počítal iritující momenty...a bylo to jako počítat ovečky před spaním.

    • 8.10.2017  21:45

    První Blade Runner miluji jakožto nejlepší sci-fi, které spatřilo oko divákovo, moje. Když jsem se dozvěděl, že se má natočit pokračování, hned mi přišla na mysl otázka. Má cenu ještě příběh rozvádět? Nemá. Ale jelikož kluci američtí poslední dobou rádi x-quelují a remakují všelicos a dali se do toho, tak jsem si řekl OK, přeci jen jsem blázen do dystopických filmových vizí budoucnosti a pokud se chystá návrat té mojí nejoblíbenější, rád se nechám překvapit. Dvojka BR má pár "příliš" na své svébytné kráse, které mě donutily trochu si zaskřípat zuby: příliš dlouhý, příliš doslovný, příliš roztahaná linka s Anou de Armas (žádná chemie, osudovost - nuda), příliš plků Jareda Leta. Nicméně, dech beroucí zážitek, jenž jsem si odnesl z kina, ve mně rezonuje tak mocnou silou, že ačkoliv jsme tady ve stejném BR světě, bohužel pojatém až příliš jinou optikou, která mi není dvakrát po chuti, jsem schopen přihmouřit oči a vpálit těsně pod plný počet. P.S.: Jsem rád, že soundtrack se tolik neodchýlil od Vangelisova majstrštyku a i když bych uvítal více života do táhlého ambientu pánů Wallfische a Zimmera, atmosféru staronového BR univerza pomáhá dotvořit bravurně.

    • 3.2.2017  22:55

    Trochu jiné kafe než první díl. Dystopická budoucnost nabrala mnohem temnějších obrysů do ještě víc syrovějšího cyberpunku. Vizálně - akusticky perfektní. Bohužel, film se ztrácí v nánose nabobtnalých dialogů, které působí, jakoby někdo do sledování filmu začal předčítat nezáživné existenciální žvásty, které nemají s dějem absolutně co v dočinění. Celkově mám nyní z japonských cyberpunkových anime špatný pocit. Forma tady je. Úžasná, boží, fantastická. Děj tady je taky, ale povětšinou překombinovaný nebo naopak řídký, pořád to samé. Škoda. 60%

    • 3.2.2017  22:35

    Některé filmy zanechají hodně v divákovi pouze prvním zhlédnutím. Měl jsem u něj zůstat. Opakovaná projekce bohužel postrádá ten efekt okouzlení a hned tu jsou podstatné výtky. Stopáž necelé hodiny a půl se strašně vleče, protože se víceméně nic neděje. Možná to chtělo dát si práci nejen s dokonalostí formy. A hlavní myšlenka? Ta bude krmit nejedno cyberpunkové dílo včera, dnes a zítra, ale chtělo by to trochu zapracovat do hloubky a ne jen filozofovat a suše participovat na již mnohem sofistikovaněji zpracovaném v roce 1982, tedy 0 filmové kyberpáně. Soundtrack jeden z nejlepších, co jsem kdy slyšel. 75%

    • 7.8.2014  03:05

    Nedávno jsem podruhé zhlédnul dokument The Celluoid Closet, kde mj. zaznělo, že gay postavy vystupující v amerických filmech cca. v 50. a 60. letech minulého století měly jasný úděl „Jsi-li gay, budeš trpět a špatně dopadneš…“ Nebudu zastírat, že jsem se na zkouknutí mého prvního polského filmu s queer tématikou velice těšil, ale v konečném důsledku mi přišlo, že vyznění filmu patří právě do poloviny minulého století. Když k tomu přičtu velice odfláknutý vývoj děje, nemohu hodnotit jinak než podprůměrem a doufat v nějaké lepší polské příště…

    • 31.7.2014  12:23
    Kluci (TV film) (2014)
    *****

    Další srdcovka do sbírky. Ačkoliv se jedná o 100+1 krát viděné téma, navíc pojaté velice minimalistickým způsobem (málo dialogů, jedna dvě vedlejší dějové linie...), film je natočen s neskutečným citem, který buďto divák přijme, nebo ne. Já osobně byl emočně odbourán.

    • 20.10.2013  18:32

    Nádherné obrazy velice barvitého světa Japonska v paralelním vesmíru by se v případě Beyond the Clouds daly sledovat bez dialogů a za použití méně kýčovité hudby (až moc přemlsán soundtrackem z Ghost in the Shell). A bylo by to možná lepší. Krásný příklad toho, jak vypravěčské neumětelství a nedotaženost příběhu kazí plnohodnotný zážitek z filmu. Jsem nasrán, ale vizuálně omámen.

    • 14.7.2011  13:06

    Moje první půlnoční premiéra. Očekávání splněna tak napůl, bohužel hlavně ta negativní - Relikvie část 2 dojíždí na svoji stopáž. Začátek u Gringottových překvapí celkem dobrou dynamikou a než se člověk naděje, už je v Bradvicích. A v tom momentu jsem tušil, že je zle. Boj o Bradavice je rozmělněn do téměř dvou hodin, a to bez pořádného švihu a spádu, tutam proložen nějakým tím polibkem hlavních hrdinů, což působí neskutečně přihlouple. Takže mě spíše než cokoliv jiného potešilo, že jde o technicky povedenou adaptaci, která nepostrádá téměř nic z knížky a spoustu maličkostí, jež dají vzpomenout předchozí kapitoly Harryho Pottera (Cornwallští rarachové, Tajemná komnata...). 65% P.S.: Kdyby se mě někdo zeptal, zda jsem u HP7.2 plakal, řekl bych ano...smíchy u Epilogu :-)

    • 14.6.2011  21:52

    A kdopak by se vlka bál? Kdepak tahle Karkulka… Sny jsou fajn věc, reflektují naše tužby, niterné pocity, silné zážitky atp. (viz Freud). Copak se asi zdá jednomu děvčeti v rozpuku po přečtení hororového čtení? Neil Jordan o tom natočil perfektní ujetost v lehce surrealistickém hávu, která je zpočátku vcelku o ničem, ale cca. od půlky se konečně chytne příběhu o Karkulce, kterou spíš než cokoliv jiného zajímá, jak se s vlkem spustit. Když ujetost, tak pořádná – přeměny vlka á la The Thing Johna Carpentera, useknuté hlavy a končetiny. Filmu nijak neškodí jeho stáří a spíš mě děsí myšlenka, co by se stejným námětem vykouzlili dnes, při vší té snaze mít co největší divácký záběr. Asi něco ve stylu letošního výplachu o Karkulce Red Riding Hood režisérky Catherine Hardwicke. 80%

    • 14.6.2011  10:58

    Madam Hardwicke se snažila o druhý Twilight, v což jsem já, jakožto vyvrhel mužského pokolení – fanoušek Twilight ságy, marně doufal. Takže, úvodní titulky byly první a poslední věcí, která mě potěšila, poněvadž Red Riding Hood oproti zmíněnému postrádá zcela zásadní věci: kouzlo a lehkost knižní předlohy plus sympatické herce. Výsledek je naprostý guláš podprůměrné teenage romance a fantasy klonu Van Helsinga s ne nečekanou ale nečekaně stupidní pointou. Netuším, kdo na tohle má zabrat…milovníci fantasy budou zívat stejně jako pravidelné odběratelky Bravíčka. Já málem zabral, spánkem. 40%

    • 20.5.2011  20:03

    Souhlas s Honzínem, jenže já zíval celou stopáž. Nejde mi do hlavy, proč nešli rovnou do remaku, protože celý pokus všechny známé prvky původního Trona (zápas s disky, motorky, cosi na paprskové kolejnici...atp.) v novém kabátu naroubovat na tak odfláknutý příběh je křečovitý až hanba. Prostě a zkrátka, pohřbený potenciál, což si u mne Disney už neodpáře. Mj. tak nesympatického hlavního hrdinu, trousícího debilní hlášky před čímkoliv, co udělá, už jsem dlouho nezažil. Ale jinak aspoň vtipné, s jakou vážnou tváří tahle hloupost přišla a já jen doufám, že pokračování už nehrozí...45%

    • 4.5.2011  11:11
    Náš vůdce (2008)
    *****

    Člověk si může do nekonečna opakovat, že manipulovat sebou nenechá, ale vždycky je to právě většina populace, která do toho spadne rovnýma nohama, ať už vědomě či nevědomě. Pubescenti s nevyhraněnými názory na cokoli jsou cíl snadný, už proto je celkem jasné, kam se bude ubírat „malý“ experiment učitele, který se snaží svoje studenty vytrhnout z apatie ozvláštněním výuky praktickou zkouškou autokracie. Možná mi trochu vadila ignorace dospělých ke skutečnosti, že se v kolektivu rodí něco hodně nezdravého a že jejich roli musí suplovat dvě dívky, které už v prvopočátku prozřely, že nejde o nic „cool“. To nemění nic na faktu, že jsem po celý čas zíral s otevřenou pusou, jak pro poblázněný dav není pomalu nic překážkou a i když je postup děje trochu zrychlený, výpovědní hodnota je tak silná, že nemám problém Ganselově Die Welle mrsknout 5*. Povinně promítat ve školách! 91%

    • 3.5.2011  23:27
    Ben X (2007)
    ***

    Mezi svými filmovými bratříčky se společným tématem šikany, je Ben X fajn v tom, že hlavní postava není jen lítost vzbuzující vyděděnec vrstevníků, nýbrž i sympatická a komplikovaná. Autistický BennyBoy, který by zfleku svůj reálný svět vyměnil za ten virtuální, to nemá těžké jen ve škole, ale i ve světě dospělých, kteří to s ním myslí dobře, ale prostě mu nerozumí. Snad to s diváky mysleli dobře i autoři, ale nabídka většího spádu by nebyla vůbec na škodu a konec filmu sice v daném momentu zateplá na osrdečníku, leč dlouhodobější vyhlídky na ty správné pocity už přítomny nejsou. 60%

    • 23.4.2011  20:35

    Dennis Gansel znovu recykluje Hollywood a po jeho posledních režijních počinech, které patří k tomu nejlepšímu, co se za poslední léta ke mně z Německa dostalo, není na místě údiv, že tentokrát to dopadlo mnohem lépe, než jeho první „prcičkovská“ Hollywoodská variace. Upíři prostě frčí, ať už se to někomu líbí nebo ne. Wir sind die nacht nevnáší do žánru nic nového (snad jen absence mužů - krvesajů, jichž se jejich dámské protějšky prostě a jednoduše zbavily), ale nevidím to jako mínus, má svoje kouzlo, několik nezapomenutelných scén a na mladou generaci z řad herců se dobře dívá (Jennifer Ulrich, Max Riemelt). Jen škoda, že němci v některých momentech nepřitlačili víc na pilu, přeměna hlavní hrdinky si o to přímo říkala. Chci pokračování! 80%

    • 2.4.2011  00:02
    Dedication (2007)
    *****

    Ne všechno zlato se třpytí, chce to jen vyleštit si zrak…dovolil jsem si známé přísloví upravit, jako krátké shrnutí mých pocitů z Dedication. Vezmu-li to obšírněji, tak bych začal tím, že jsem byl prvních pár minut zhrozen, co jsem si to vlastně pustil, než jsem se trochu zorientoval a přivyknul stylu režisérského debutanta Therouxe, který se s divákem rozhodně nemazlí a bez nějakého vysvětlujícího intra začne sázet rychlým špinavým střihem příběh „jak si přes počáteční nevraživost k sobě cestu nacházeli“. Člověk by si řekl romantická komedie-klasika. Ano i ne. Dějová linie se invenci vyhnula obloukem, zato postavy aby jinde pohledal. Právě kvůli nim a pár dalším vychytávkám se dostavuje pocit, že sledujete něco výjimečného. Netřeba to příliš okecávat, veškerou pozornost si právem krade Billy Crudup, který zde v roli trochu psycho autora dětských knížek totálně smazal hranici mezi hercem a postavou. Rozhodně poklad mezi romantickými filmy, který si plný počet zaslouží. 91%

    • 27.3.2011  18:06
    Stalo se (2008)
    *

    Tomu se nedalo už ani smát, jak to bylo stupidní. Já si rval vlasy. A přitom se dalo...ale ne, námět film nedělá a v případě The Happening jsem měl pocit, že tvůrčí tým v čele s panem Shyamalanem prodělal lobotomii přes trávicí trakt. Protože jinak je mi záhadou, jak někdo po tak skvělých kouscích, jako The Sixth Sense a Unbreakable, dokáže zplodit takovou neslanou nemastnou slátaninu, která spíš než sci-fi drama připomíná nepovedenou parodii na sebe sama. Už dlouho mě žádný film tak nenamích. 30%

    • 10.3.2011  23:22

    Pff...rebelie? Přítomna. Ale pro kristovy rány proč to panoptikum? Tak schválně, kdo by chtěl trávit měsíce zavřený na lodi s takovými poděsy? Já ani jeden den. Ta představa mi působí fajn elevace žaludku a myslím, že dvě hodiny u filmu byly maximálně dostačující. Ale je to jen a jen můj problém a pokud někomu lahodí rock´n´roll 60. let a břitký humor po anglicku, není možné, aby film nepobavil. 51% větším dílem za efektní finále á la T******.

    • 8.3.2011  00:23

    Není tepu bez krve. A ani bez srdce. Tak čímto, že třetí Narnie, stejně bezkrevná jako její dva předchůdci, roztepe zplihlé srdce fantasy fanouška? Jako exkurze po nádherném fantaskním světě je přímo okouzlující. Jitřní poutník na svých cestách za sedmi meči zakotví na tak rozmanitých lokacích, až zamrzí, že příběh je vlastně urputně lineární a nadhozené dějové odbočky totálně postrádají smysl (Lucy a její sesterský komplex…wtf), ale zase přináší osvěžení ve vtipném glosování jinak nesnesitelného bratránka Eustace. Změnu režiséra jsem příliš nezaregistroval, stále mi vadí postavy a to jejich lobotomické chování, nebo to má na svědomí narnijský vzdoušek? No, vítr v plachtách krále filmové fantasy vane bez ztráty kytičky stále od Středozemě. 51% P.S.: Mořská potvora humus, tipuji týden špatného spaní.

    • 4.3.2011  19:58

    Kdyby tímto způsobem bylo zfilmováno více historických událostí osobnostního charakteru, dějepisu by přibyl určitě nejeden fanoušek. Prostředí britské rodiny monarchů s sebou přináší nutnou dávku škrobenosti, jinak, řekněme si to narovinu, by to nebyl příliš snímek věrný reáliím, ale ehm, americký. Díky bohu jde o ryze britský film, jehož kouzlo stojí na scénách, jimž vévodí duo Firth-Rush. Ti dva když se sejdou, předvádějí neskutečný herecký koncert, až člověk zapomíná, že ty skvělé dialogy jim někdo napsal. Palce jsem původně držel Bertiemu v jeho závěrečném projevu. Po skončení The King´s Speech jsem je však držel i Colinovi při jeho aspiraci na zlatého paňácu. Ne nadarmo. 85% P.S.: Bylo milé vidět Colina a Jennifer Ehle opět v jednom filmu.

    • 2.3.2011  20:07

    Že by mi nakonec byly po chuti i hudební filmy? Do nedávna nemyslitelná věc. Sametová extáze mi sice nepřivodila nic sametového, ale stav podobný extázi ze sledování (proboha po jaké době) něčeho tak výjimečně skvostného ano. I když jsem trochu pozdějšího data a glamrock přímo nevyhledávám, byla to láska na první pohled. Písně ve filmu rozvibrovávají ušní bubínky tou správnou libou frekvencí a navození sedmdesátek zvládaly bez debat. Stejně tak se Meyers a McGregor dokázali bravurně sžít se svými postavami a odzpívat většinu svých partů (potlesk). Z vedlejších postav bych možná vypíchl trochu opomenutou Toni Collette, jejíž Mandy byla správně šáhlá a posléze i správně zhrzená. Jako třešinku na dortu přináší spletitý děj pár neznámých, nad kterými si vnímavější část diváků bude jistě ráda lámat hlavu. Abych ty svoje superlativy nějak zakončil…Je to queer a gay v tom nejlepším, přeneseném i nepřeneseném slova smyslu…100% a šup do topky.

    • 28.2.2011  10:56

    Ačkoli zpočátku mě ten National Geographic styl spolu s nesnesitelně cukrujícím novomanželským párem do varu neuváděl, po vypuštění informace o vraždící dvojici začala moje divákovská paranoia makat na 110% a jak já si hned nemyslel, že jsou všechny alternativy vyústění jasné. To jsem se zase jednou nechal utáhnout na vařené nudli. A jak rád. Netvrdím, že je snímek bůhvíjak originální, leč Twohy ví moc dobře jak být minimálně krok a půl před divákem a jak pracovat s atmosférou. Nemít pár výhrad k intru a outru, neváhal bych ke svému hodnocení tu pátou hvězdu přidat. 85% P.S.: Milla zraje jako víno…coby kráska i jako herečka.

    • 27.2.2011  22:35

    Uvědomujeme si stejně svou lásku k někomu, když s ním jsme a když jej ztratíme? Co nás dostane ze ztráty milované osoby? Čas? Úporná snaha okolí se z toho vypovídat a sdílet zármutek společně? Nebo spíš znovu láska, nečekaná…? Bylo by pošetilé tvrdit, že Les Chansons d´Amour je pouze o tomto, nýbrž ve svých třech dějstvích právě před tyto otázky je postavena hlavní postava, mladý Ismaël. Sympatické je, že přes jistou dávku chmuru působí film příjemně a pozitivně (a hlavně emočně NElacině). Muzikály bytostně nesnáším, tudíž jsem rád, že film nedošel zdaleka naplnění tohoto žánru. Těch pár hudebních čísel mi profičelo hlavou a tak mě napadá, že je šlo úplně vypustit a spíš je použít jako hudební podkres scény. Filmu by to určitě slušelo víc. Louis Garrel a Paris mu sluší nejvíc. 80%

    • 27.2.2011  13:27

    Méně je opravdu někdy více…u Saturno Contro to v tom negativním významu platí dvojnásob. Ozpetek totiž v průběhu filmu zbytečně rozmáchle rozvádí několik osudů celkem početné skupiny lidí, u nichž mi je teda záhadou, jak všichni mohli přes svoji diametrální odlišnost být někdy vzájemnými přáteli, a nějakou potenciální kostru příběhu v té záplavě nedomrlých linií úplně utápí. S tím přichází druhý problém…délka. Skoro dvě hodiny nudné deprese s jedinou scénou, jež vyvolala na mé straně citovou odezvu, jsou opravdu moc. Saturno Contro se nebezpečně blíží odpadním taliánským ságám a já jsem rád, že Ferzanovi později došlo, že komediálnější cestou to jde přecejenom líp, viz jeho skvělý loňský počin Mine Vaganti. 40%

    • 12.1.2011  23:47
    Útěk (2009)
    ***

    Le Refuge skončil a já si řekl „C´est tout?“ Ozon by měl psát/brát lepší scénáristický materiál, pač tomu příběhu fakt chybí šťáva a ku prospěchu vyždímání více emocí bych já trochu více přisolil ty rány osudu hlavních aktérů. Dějově mi to totiž přišlo jen nadhozené, nedomrlé, prostě mdlé…a přitom se vpohodě šlo chytnout alespoň jednoho motivu pořádně a dovést jej do zdárného konce. Abych jen neshazoval, na snímek se příjemně koukalo a i když jsem za jednáním postav neviděl moc konkrétní pohnutky, měly moje sympatie a byly dobře zahrané. 60%

    • 9.1.2011  23:12

    Pocity, vyvolané prvním zhlédnutím, se mi v hlavě rozléhaly po jeden den a finálnímu hodnocení, tedy nejvyššímu, dopomohl až druhý zátah. Ono je totiž jednoduché Les Amours Imaginaires odsoudit jako přestylizované pozérství, k čemuž jsem prvně tak nějak inklinoval. Ve své jednoduchosti rozvržení je to snímek pro leckoho těžce stravitelný, správná nálada hraje taktéž nedílnou roli. Dolan nefláká dialogy tam, kde nemusí a mnohem větší důraz klade na výraz gest, kamery, barev, hudby, vše ruku v ruce…Inspirace Fordovým A Single Man? Je mi to celkem jedno, i zde to funguje neskutečně dobře. Dolan mi svou velice pravdivou výpovědí nahlodal mozek a způsoboval mráz na zádech, když mi při sledování byly mnohé věci povědomé, bez úsměvu na rtech. Ten se dostavil až na samý závěr. 95% P.S.: Pass this on scene the best!

    • 1.1.2011  17:26

    Opět si dovolím být jednou z černých ovcí a nesdílet 86%ní nadšení z nového snímku Aronofského. Pro mne, jakožto člověka, jenž za jeho režijním rukopisem vidí pouhopouhou snahu o originalitu a ne genialitu, je to stále jen stylizovaný rozbor jedné dušičky, která potřebuje do své preciznosti vnést trochu vášně a hlavní otázkou zůstává, zda to unese nebo ne...a nic víc. Tvář Natalie Portman v hlavní roli mě potěšila převelice, jakožto i její baletní um, tady je nominace na minimálně jednu z prestižních cen v hlavní herecké kategorii jistá. Čtvrtou hvězdu si nechám od cesty, jelikož, ač atmosféra místy byla mimořádně dusná, měl jsem na 90 procent jasno, která bije a vlastně žádné překvapení mě po dobu sledování snímku nepotkalo. Závan nudy z těch nekonečných psych hlavní hrdinky ano. 60%

    • 19.12.2010  21:52

    Narozdíl od některých zdejších komentujících se já na americký remake netěším, protože to prostě zkrátka a dobře už být lepší nemůže. Žvlatlat cosi o svěžím závanu severské filmové produkce taky myslím už nemá smysl, o jejich nesporných kvalitách jsem se utvrdil už nesčetněkrát dříve a těm, kteří s Män som hatar kvinnor objevili ameriku (haha), bych doporučil zašátrat hlouběji do tamějších filmových vod. Film nemá jediného hluchého místa a spíš než neokoukanost švédských tváří bych vyzdvihnul drsně namixovanou atmosféru s kapkou tajemna, kterou aby člověk v krimi žánru dnešní doby pohledal. Neodvažuji si pomyslet, jak se přilepím očima k řádkům knižní předlohy, když adaptace byla takovýto nátěr, vedle kterého bledne i značka Mulder and Scully. 95%

    • 19.12.2010  21:29

    Necelé čtyři hodiny s Viscontiho Ludwigem utekly, aniž bych kouknul po hodinkách, díky nádherné výpravě, zejména historicky věrným inter/exteriérům a kostýmům, které mě naplno vtáhly do druhé poloviny 19.století, kde se odehrává smutný příběh mimoňského krále Ludvíka II., jemuž vládnutí říkalo asi tolik, jako Kateřině Jacques biomasa. Jeho životem byl obdiv k hudbě, divadlu, láska k přepychu, pohádkovým hrdinům, ale i nepochopení okolí a bolest v duši. Více než historická fakta je pro Viscontiho důležité přiblížení Ludvíkových pocitů a jeho proměny během doby vlády. Jedinou vadou na kráse se nakonec zdá býti délka některých dialogů, protože se mi nejednou stalo, že jsem se v nich ztratil. To nemění nic na faktu, že mě film zanechal plného zážitků a navnadil na další Viscontiho kousky. Jen tak na okraj – patrně dostanu minimálně od jednoho člověka na budku, ale Romy Schneider na mě působila jako starší kopie Lindsay Lohan, samozřejmě tím nemyslím herecky…91%

    • 30.11.2010  23:56

    Já vlastně ani nemůžu říct zklamání, poněvadž po Princi dvojí krve jsem přesně věděl, co od dvojky Kloves-Yates očekávat. Změny k lepšímu: zmizely bláboly typu "Harry balí servírku v café na nádru" a nebyly tak na jejich úkor vyšachovány knižní důležité momenty. Změna k horšímu: tady si adaptace vyloženě říká o chytré zakouzlení s knižním materiálem, jelikož ten je oproti svým předchůdcům daleko víc popisný. Klovesův tragický přístup, tkvící jen v umění krátit jednotlivé kapitoly, zde přímo razí, tudíž nápad s rozdělením na dvě části považuji krom komerčního hlediska za zcestný a držení se tak otrocky knihy s mírným proškrtáním úplně špatné. Yatesův šmrnc, který dodal Fénixovu řádu, aby taky člověk pohledal. Relikvie část jedna, jakožto nádech před velkým finále, tedy pouze plní nutné minimum, ale nenasírá jak předchozí díl. 65%

<< předchozí 1 2 3 4 6 7
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace