Plangi

Další „Q“ ze soudku gay vs. víra, tentokráte po mormonsku. Každá replika či náhoda má v Latter Days svůj důvod, jelikož všechno do sebe v průběhu snímku tak krásně zapadne, až se z toho člověku zatočí hlava, plus finále jak cukrový posyp. Já jen můžu konstatovat, že takovýto jímavý námět se dal uchopit daleko více bez příkrasy. Navíc scénárista zkazil jeden jediný důležitý moment překvapení, za což by minimálně zasluhoval klepnout přes prsty. Film mě ani tak moc nezklamal, jen jsem asi čekal něco jiného, než pouhou pohádku pro starší, která operuje dost neohrabaně s hlavními motivy a v konečném důsledku nezanechávající v paměti nic jiného, než že se na to hezky koukalo. Chybí tomu více ze srdce. 65%

Svěží vánek z Provence na jedno proluftnutí. Russel Crowe si očividně dost užil roli hajzlíka, kterému vrazí sirky mezi víčka návrat na vinici, kde prožíval jako kluk nejlepší období svého života. Plus nachází lásku svého života. Ejch, no pravda nic nového pod sluncem nebýt velice hezké kamery a pohody, která ze snímku číšela. Nedá mi to nesrovnat s tématicky podobným Bottle Shock (Víno Roku), kdy Dobrý Ročník vychází jako vítěz příběhovou celistvostí a o dost šťastnější rukou, co se týče obsazení. Ale stejně se nemůžu zbavit jisté pachuti vědom si jména pana režiséra, na jehož poměry mi to přijde až moc průměrné a z hlavy rychle vyprachavší. 60%

-„…A ještě něco. Pěkně z vás táhne alkohol!“ –„Protože chlastám, krávo!“ Ukázkový případ popcornové eklektiky, jež vznikla bez jasného konceptu hlavně díky oněm již známým problémům celého projektu. Film z každého žánru bere jen to, co mu vyhovuje a kombinuje je v guláš, který asi mnoha divákům nesedne. A co na to já? Já to s gustem i přes tu chuťovou nevyváženost zbaštil…a žadonil o přídavek kvůli silnému potenciálu a protože necelá půldruhá hodina, navíc vlastně bez záporáka, byla sakra málo. Ač nerad, budu průměrovat: Začátek s krutě hláškujícím opileckým skorohrdinou za 91%, konec s haprující eternal-love linkou a chudičkou závěrečnou akcí za 51%. Sečteno, vyděleno, podtrženo, 71%.

Na jednu stranu je Donnerova verze zajímavá tím, že ukazuje původní režisérský záměr, který kdyby se dotáhl do zdárného konce, bylo by opravdu nad čím plesat. Obsahově si totiž příběh polepšil o dost, k čemuž přispělo, že oproti původní kinoverzi šla měrka patosu a amíkovosti rapidně dolu, naproti tomu přibylo přítomnosti Jor-Ela a film tak získal nový emocionální rozměr. Na druhou stranu je tu ale mizerná kvalita formy, protože jako „nový“ materiál byly použity veskrze pracovní Donnerovy záběry, které až na výjimky pracovně opravdu působí. Plus hrozné dodatečně přidané efekty a zběsilý střih původních záběrů = z nouze ctnost, která by zasluhovala ještě plastickou operaci. 65%

Zdejší hodnocení okolo padesátky procent je asi tak adekvátní i mému zážitku z Ligy výjimečných. Je to opakovaná anabáze jako u mnoha podceňovaných filmů…k člověku se dostanou jen ty špatné ohlasy, které jej připraví i o snahu je vyvrátit. Ligu jsem chytil při nedělním večeru v televizi a nechal jsem ji běžet jenom protože z nabídky ostatních programů se mi dělalo mdlo. A nebyla to ta proklamovaná hrůza, za kterou jsem snímek měl. Pravdou je, že výprava, kostýmy a efekty jsou ve velké míře k smíchu tím jak jsou špatné, ale příběh je to zábavný a i přes mírnou plochost postav minimálně jedna utkví v paměti diváka. Tou mojí je bezkonkurenčně grázlík Dorouš Gray (Stuart Townsend), který září charismatem a semtam utrousí z úst dobrou perlu. Nebudu rozvádět co by šlo líp a jak, Liga výjimečných je v mezích průměru zdařilým počinem. 55%

Co se týče samotné války v Iráku z pohledu vojenského pyrotechnika: permanentní ohrožení, manipulace s nastraženými bombami a mnoho dalších fajn věcí…a to všechno proč? Aby se příští ráno vzbudil, když má štěstí, odškrtnul další den v kalendáři a nanovo ten šílený kolotoč, pro něj rutina. The Hurt Locker je koncipován jako téměř dokumentární sled několika zásahů pyrotechnické jednotky, proložený nějakými těmi osudy jejích členů. Někdy u třetího výjezdu mi hlavou problesklo, že jestli film pojede v tomto stylu celou stopáž, asi půjde veškerá má pozornost do háje. Chyba lávky. Bigelow se povedlo tímto „střípkovým“ způsobem asi nejlépe zprostředkovat ten nepředstavitelný (alespoň pro mě) úděl vojáků gradací a syrovostí jednotlivých akcí, v čemž tkví hlavní síla snímku. V dialozích, příběhu jako celku a sžitím se s postavami už ztrácí nožku a bere berle. Proto 70%.

God bless american christians …Už bych se konečně mohl odnaučit těšit se na filmy s nálepkou Oscarových úspěchů. Dokoukat jsem dokoukal bez větších problémů, ale že by mě semtam více nezajímal prach na vrchu televize, to už odpřisáhnout nemůžu. Asi takhle: V případě The Blind Side jsem čekal úplně jiný dějový vývoj, než jaký jsem nakonec dostal. Vytáhli ho z bryndy, přijali do rodiny, pomohli mu ke vzdělání a nakonec byli všichni šťastní a milující se navzájem. Žádné velké drama se nekonalo. Prostě ukázkový případ „made in the USA“, který mě naproti svému záměru utvrdil spíš v tom, že americký sen není pro každého. 51%

Bratři Weitzovi se vloni pustili oba do filmových adaptací novel s upírskou tématikou. Zatímco Chris to v případě New Moonu mírně pomrvil, ač to vzhledem k lásce ke knižní předloze nerad přiznávám, Paul se s Upírovým pomocníkem vcelku blýskl, jelikož film byl pro mě, jakožto předlohy neznalého, patřičně srozumitelný a svým způsobem zábavný, i když byl děj řídký jak bramborová kaše z menzy. Co mi je ale záhadou, pro koho byl vlastně film určený. Natočeno je to stylem pro mladší publikum, ale nemalý výskyt celkem maso scén, kdy i já jsem třeštil oči, mi tam moc nepasoval. Uvidíme, zda dostane pokračování zelenou. Já se celkem těším. 65%

Já furt co mi to připomíná. No přece Lepší pozdě nežli později. Meyers prostě pár motivů pozměnila a základní schéma zůstalo prakticky stejné. Ale neberu to jako negativum, i tentokrát se jí povedlo natočit vcelku obstojnou romantickou komedii ze zralých let, jež stojí a padá na všemožných i nemožných situacích a hereckém podání. Ústřední duo sice párkrát sklouzne do karikování svých postav, hlavně Meryl Streep to semtam přešvihla s přehráváním, jinak nemám co vytknout. Bavil jsem se. A jen díky postavě Harleyho (John Krasinski) jsem se při některých scénách bavil ždibet nad průměr. 60%

Myšlenka světa, kterému vládnou upíři – docela mě zamrazilo, když jsem si uvědomil jak pravdivé paralely k reálnému světu v Daybreakers jsou: 1) Kdyby se „epidemie“ vampyrismu opravdu udála, dopadlo by to přesně takto, jelikož většina lidi by se nechala dobrovolně nakazit s vidinou nesmrtelnosti a pravděpodobně by nakazila i své blízké, aby ve své věčnosti nebyli sami. No a ten zbytek lidstva by se musel skrývat, nebo by je upíři napojili na šlauchy v lidské obdobě JZD. 2) Ona již zmíněná závislost společnosti na esenciálních surovinách a byznys s nimi (proč hledat lék na vampyrismus, pokud lze syntetizovat krev a zajistit si tak neomezenou moc). Brrr. Za málo peněz mnoho muziky, tak by to aspoň vypadalo, kdyby po velice slušném úvodu nepřišel pouze slušný děj korunovaný křečovitým závěrem, kdy mi už připadlo, že scénárista jakoby přešlapoval na místě a nevěděl co si počít s tak bezvadným námětem, jehož potenciál by se dal využít dokonce i na víc než jeden film. Takže ke stropu neskáču, ale jsem protentokrát pouze a jen spokojený. 65%