Plangi

Ze začátku jsem byl filmem nadšen, ale druhá polovina se uchýlila pouze k házení útržků z jejich společného/ nespolečného života a já jsem tápal. A pak ten neskutečne patetický konec, chjo. Colin Farell hraje par excellence, scéna jeho "poprvé" nemá chybu. Asi dám na radu Kleopatry a přečtu si knižní předlohu.

Tak mám pocit, že ústřední "submisivní" trio z každé příběhové linie má za sebou povedenou lobotomii a divím se, že se jejich dobyvatelé srdcí po těch tisících změnách rozhodnutí miluji-nesnáším-chci-nemůžu na ně prostě nevykašlali. Oproti první sérii spousta vaty a točení se v kruzích nepochopení a nevyřčených myšlenek, což již otravuje. Ale abych jen nečpěl síru, jistou dávku katarze jsem si odnesl a zakončení všech tří příběhů bylo milé.

Hodně slabé. Carrie Fisher si zasloužila důstojnější odchod do filmového nebe, jelikož její Leia byla tím jediným, co ve mne vzbudilo nostalgicky hřejivou emoci. Charakteristické znaky původní Lucasovy hexalogie, tj. osudovost, silné charaktery (krom zmíněné princezny), smysl dávající příběh nadobro odvály a nahradila je bezradnost, nudné figurky, křeč a sled nesmyslů. Místo zážitku z předaleké galaxie jsem během sledování pouze počítal iritující momenty...a bylo to jako počítat ovečky před spaním.

Nedávno jsem podruhé zhlédnul dokument The Celluoid Closet, kde mj. zaznělo, že gay postavy vystupující v amerických filmech cca. v 50. a 60. letech minulého století měly jasný úděl „Jsi-li gay, budeš trpět a špatně dopadneš…“ Nebudu zastírat, že jsem se na zkouknutí mého prvního polského filmu s queer tématikou velice těšil, ale v konečném důsledku mi přišlo, že vyznění filmu patří právě do poloviny minulého století. Když k tomu přičtu velice odfláknutý vývoj děje, nemohu hodnotit jinak než podprůměrem a doufat v nějaké lepší polské příště…

Madam Hardwicke se snažila o druhý Twilight, v což jsem já, jakožto vyvrhel mužského pokolení – fanoušek Twilight ságy, marně doufal. Takže, úvodní titulky byly první a poslední věcí, která mě potěšila, poněvadž Red Riding Hood oproti zmíněnému postrádá zcela zásadní věci: kouzlo a lehkost knižní předlohy plus sympatické herce. Výsledek je naprostý guláš podprůměrné teenage romance a fantasy klonu Van Helsinga s ne nečekanou ale nečekaně stupidní pointou. Netuším, kdo na tohle má zabrat…milovníci fantasy budou zívat stejně jako pravidelné odběratelky Bravíčka. Já málem zabral, spánkem. 40%

Souhlas s Honzínem, jenže já zíval celou stopáž. Nejde mi do hlavy, proč nešli rovnou do remaku, protože celý pokus všechny známé prvky původního Trona (zápas s disky, motorky, cosi na paprskové kolejnici...atp.) v novém kabátu naroubovat na tak odfláknutý příběh je křečovitý až hanba. Prostě a zkrátka, pohřbený potenciál, což si u mne Disney už neodpáře. Mj. tak nesympatického hlavního hrdinu, trousícího debilní hlášky před čímkoliv, co udělá, už jsem dlouho nezažil. Ale jinak aspoň vtipné, s jakou vážnou tváří tahle hloupost přišla a já jen doufám, že pokračování už nehrozí...45%

Méně je opravdu někdy více…u Saturno Contro to v tom negativním významu platí dvojnásob. Ozpetek totiž v průběhu filmu zbytečně rozmáchle rozvádí několik osudů celkem početné skupiny lidí, u nichž mi je teda záhadou, jak všichni mohli přes svoji diametrální odlišnost být někdy vzájemnými přáteli, a nějakou potenciální kostru příběhu v té záplavě nedomrlých linií úplně utápí. S tím přichází druhý problém…délka. Skoro dvě hodiny nudné deprese s jedinou scénou, jež vyvolala na mé straně citovou odezvu, jsou opravdu moc. Saturno Contro se nebezpečně blíží odpadním taliánským ságám a já jsem rád, že Ferzanovi později došlo, že komediálnější cestou to jde přecejenom líp, viz jeho skvělý loňský počin Mine Vaganti. 40%

Co mě velice potěšilo, byla Jill St. John, moje oblíbená bondgirl z Diamonds are Forever, v roli čupr matky hlavního hrdiny. Film jako takový mě už tolik nepotěšil. The Trip byl místy fajn, žádné veledílo, prostě pohoda, ale čím víc se blížil závěr, už byl jen ucajdaný a ryze americky tragický. Nic proti, jednou za čas proč ne, ale pocity celkově spíš horší než dobré. 50%

Já moc bystrý člověk nejsem a tak jsem byl teda zvědav, co z té teenage nudky vyleze, takže jsem koukal a koukal, kosa padla na kámen a to přímo s tříštivým účinkem, pomyslné střepiny zasáhly moje bulvy a ty zaplakaly nad...plastikovým nosem Jennifer Grey. 40%

Na poměry dnešních fantasy filmů druhá Narnie celkem ujde a já věřím, že být minimálně o deset let menší, tak skáču nadšením ke stropu. Leč čas pěkně šije i do mého „inner child“ a bohužel jen mluvící zvířátka, kýčovité krajinky, ultrastatečnost 4+1 teenagerů, permanentní pocit déja vu a plytký děj ve 144 minutách, což bohatě na charakteristiku LN: Prince Caspiana stačí, to mě pravda do kolen nedostane. Trochu života do toho umírání...50%