Plangi

Asi jsem nedopatřením pozřel nějaký halucinogen, neboť to červenající se procento v pravém horním rohu musí být jistě halda. Než cokoliv sepsuji, musím vyjádřit sympatie k velice povedené hyperrealistické stylizaci, která z velké části mohla za moje setrvání u monitoru až do konce snímku. „Pan Kdosi“ – režisér Jaco van Dormael, o němž slyším prvně, si ukousl nemalé sousto, když do filmu narval takovou kopu motivů, jež by dala zabrat i někomu renomovanému. Zkrátka a dobře, je to hodně neukočírovaný film, který leccos načne, nechá v tom diváka plavat a v podobném stylu pokračuje zas a znova z fleku dál. Spíš než zájem čekat na to, co z toho vyleze, tahle hříčka znudí a po dokoukání se nabídlo stejně jednoduché shrnutí, jako ehm hlavní myšlenka: Mr. Nobody nejdříve smysl nedával, avšak po závěrečném rozlousknutí skořápky úplně smysl pozbyl. 40%

Nezapomenu na Pattinsona, jehož výkon není ve srovnání se zbytkem hereckého ansámblu ničím výjimečný, prostě normální průměr. Ale když si to srovnám s tím, co předvádí v jiných filmech (zvlášť mi v hlavě pulzuje vzpomínka na Little Ashes), musím fakt pochválit! Ta role mu sedla jak ulitá. Bezesporu. Nezapomenu ani na Pattinsonovy kotlety „Elvis hadra“. No a hlavně nezapomenu tomu, co spíchl scénář, že divákovi předhazuje drama za každou cenu, čehož dociluje nepochybně pečlivě vybranými žánrovými prvky (vyrovnávání se sebevraždou bratra, vztah syn-otec, sázka o pomstu policajtovi přes jeho dceru, vztah bratr-sestra, šikana ve škole…atd). Prostě a jednoduše to na mě působilo jako chtěná slátanina, kterou drží pohromadě zase pečlivě typizované, ale výtečně zahrané role...a konec tomu už jen nasadil korunu. 50%

Přitroublá komedie s ještě přitroublejšími a neskutečně afektovanými postavičkami. Samotný akt přiznání rodičům se ale zase neskutečně povedl. 40%

Režisér Bolton má očividně od dob svého nepovedeného debutu Eban and Charley stále sen převést na filmová plátna romantický příběh, který pořádně chytí za srdce, popřípadě potrápí i slzné kanálky...tato snaha se mu rozhodně nedá upřít. Obávám se však, že i v případě Dream Boy to zůstalo jen u snu. Je vidět, že bylo rozbito dost prasátek ve prospěch rozpočtu, protože filmu se nedá po technické stránce vytknout absolutně nic. Problém přichází s útržkovitostí děje, korunovanou dialogy jakoby vytrženými z kontextu. Ono spoléhat se jen na kouzlo jednotlivých scén se dá v případě dobré režie, o čemž zde nemůže být ani řeč. Ten lehký ale jistý pocit katarze po skončení připisuji vlivu předlohy, která se mi snad do ruky někdy dostane. Pocit křeče ale převažuje. 45%

Guilty failure…Spojení několika chutných ingrediencí různých žánrů, nebo snad dokonce samotných filmů (tipoval bych Kill Bill, Superbad, Watchmen ve verzi Junior 1.0) může být vcelku dobře zadělaný základ…jenže u něj to v případě Kick-Ass zůstalo. Naordinování mluvy karvinské bagristky jedenáctileté holčičce je sice vtipné, ale u ní bych s výčtem pozitiv asi skončil. Seč jsem mohl, hledal jsem aspoň náznaky nadhledu či hloubky…a nic. Z psedokopance do ři*i jsem se tedy neposadil a na adresu všeobecného nadšení vzkazuji: Sorry, ale tato povrchní podívaná mi „cool“ nepřipadá. 45%

To zase jednou bylo dílo, ale co jsem mohl čekat od scénáristy, jež spáchal mj. Another gay movie. I na téma coming outu se může natočit pěkná nuda, alespoň Edge of seventeen je toho přímým důkazem. Ve filmu je abnormální výskyt nic neříkajících scén, které mě osobně iritovaly i tím, jak byly natahované. Děj byl napěchován mimo tuto vatu klasickými (ne)zvraty typu „zkusím si vrznout s kamarádkou, která mě miluje, abych zjistil, jestli by to z mojí strany taky šlo…a ono to nepujde, hmm. Jsem teplej.“ O stupiditě některých dialogů se radši nezmiňuji. K dobru budiž připočtena výborná „choreografie“ milostných scén, škoda že byly jen dvě…takže dvě hvězdy a Edge of seventeen never more.

Tak teda v první řadě netuším, co na tomto filmu stálo 28 milionů...pardon, chvilková indispozice mysli - no samozřejmě, že se musely zaplatit zvučná jména a propagace. Měl jsem sto chutí při první reklamě odejít, zakotvit to u lednice, řádně ji vyžrat a kdybych tam náhodou ztvrdnul a prošvihl zbytek filmu, nic by se nestalo, jelikož ten film měl tak nehorázně plytký a klišém prošpikovaný scénář, který někdo spíchnul za jedno odpoledne při listování kuchařky pro gurmány. Sympatie k hlavní herecké dvojici mi ovšem velely setrvat až do konce a z větší části právě za ně toto UHO ode mě dostává pěkných 50%.

Hmm, Suspiria má jméno, které vás chytne za uši a nepustí přídavkem pořádně nervydrásající hudby. Má fakt psycho styl, který vás chytne za bulvy. Ale už vás dál ničím jiným a za nic jiného nechytne, protože zkrátka a dobře nic víc nenabízí. Příběhově bez nějaké výrazné hlavy či paty, chování postav no comment, spíš dement a co bylo hlavní ne-bál-jsem-se ani trochu. Takže jako exkurze do brutálních fantazií jednoho pána podtrženou skvělým audiovizuálem ok. Jako film palec spíše dolů. 45%

V kostce čím Upíří deníky jsou…instantní polívčička „Přidej vejce“ bez vejce, tj. působí uměle a to podstatné chybí - kouzlo. Dá se to, ale celý seriál se strašně táhne. Problém by nebyl ani tak v základní kostře příběhu, ta je celkem zajímavá, ale množství vedlejších dějových linek, které většinou postrádají smysl, vzhledem k posunutí děje kupředu, je fakt otravné. Netuším nakolik se seriál drží předlohy, kterou jsem na doporučení do ruky nevzal, ale asi by se slušelo a patřilo vypíchnout spíš to důležité. Ale to by zase bylo méně dílů= méně prostoru pro reklamy= méně prachů. Díky velmi kladnému vztahu k upířímu tématu jsem se byl schopen dokoukat i přes průhlednost a totální nenápaditost scénáře, výskyt cukrkandlového popíku nejtěžšího kalibru v každé druhé scéně a v neposlední řadě úděsný casting ve většině případů. Z té šedi prkenných sladkých amerických tvářiček ční jen Nina Dobrev v roli Eleny a démonický záporák Damon, ztvárněný Ianem Somerhalderem, jehož si je těžké neoblíbit i přes hnusárny, které provádí. 45% P.S.: Robert Pattinson může být se s svým Edwardem Cullenem v klidu, Stefan Paula Wesleyho jej s přehledem se svým jedním vypatlaným výrazem a tónem hlasu strká do kapsy.

Guyi, tak takhle ne. Maximálně nezáživné dvě hodiny, kdy mi v hlavě utkvěla jen scéna v ringu a absence jakékoli jiskry mezi mužskými a ženskými postavami, zatímco Sherlock a Watson vypadali, jako by spolu měli tajný románek. Záměr? Nevim, ale aspoň to mi přišlo zábavné.