xdutchx

Ano přesně tohle je esence propagandy a brainwashingu. A lidi se smějí, smějí, smějí, až se uchechtají k smrti. Svoji identitu vybudují "kodetovským" švihem holí a jeho výkřikem z okna. Na celonárodní kolaboraci málokdo vzpomene, protože by se musel stydět, lepší je se smát a obdivovat dobové reálie. Pozitivní na tom je, že je to takové mazlivé (nebo spíš mazlavé?).

Film který nic neriskuje, jede na jistotu, hlavně nikoho nepohoršit, nikoho se nedotknout. Všechny hezky malebně vylíčit, abychom se mohli nimrat a kochat v tom, jak jsme všichni vlastně v posledku milí. Ovšem s realitou, potažmo uměním to opravdu má málo co společného. Ale pro pokochání dobrý film, jak vzpomínka na komunisty, ovšem pokud nám nezabili předky ...

I. B. sice moc nenahlédl do svátosti smíření, ale zcela jasně pochopil její důležitost pro pokojnou smrt, proto se vyznává a odhaluje to, čemu morální teologie říká struktury hříchu (zdroje neštěstí, neporozumění, samoty). Vyznané věci sice pálí a řežou, ale vnitřní projev uvědomění si slabosti a artikulování pro druhého, otevírá člověka naději. Naději, která touží po věčném spočinutí v odpuštění. Smrt za života je ono podlehnutí a nereflektování skutečnosti hříchu. I. B. byl schopen reflexe, jak vidno z jeho celé tvorby.

V díle je více světla než se může zdát, doporučuji si přečíst scénář. Postavy zobrazují spíše typy lidí než jedince, proto ta strohost. Kdo z postav vyjevuje Boha nejpřesvědčivěji? To je otázka, která otázkou bez odpovědi musí znít, ne být halasně odpovídána. Bergmanova upřímnost kouše věřící v Boha, věřící v ne-boha i nevěřící. A sníh dopadá na stopy kol a přikrývá šlépěje tíže. Co je mírou utrpení? Jeden gram pravdy, jeden život, jeden strach? // "Po cestě se blíží nějaký děda. Vede za ohlávku velkého černého koně. Namáhavě se plahočí po rozbředlém návrší. Když jde kolem auta, děda pastora pozdraví".// Märta: "Ale ať mou lásku k tobě probudila náhoda, nebo Bůh, nebo mé biologické funkce, jsem za ni v každém případě hluboce vděčná". A na konci filmové povídky vychází z úst Märty:"Kéž ho mohu vyvést z prázdnoty a daleko od jeho vylhaného Boha. Kéž dosáhneme pocitu bezpečí, abychom se jeden druhému odvážili projevovat něhu. Kéž můžeme uvěřit nějaké pravdě ... Kéž uvěříme ..."

Skvělá předloha a výborné zpracování, kde forma slouží obsahu, herecké výkony na vysoké úrovni a to i ve vedlejších rolích. Lépe tento materiál asi nikdo nenatočí.

Výtečný prostý film, cesta k hlubokému dialogu prýští ze samoty a opuštěnosti. Poté se člověk probere ze sna a může volat s Andrejem Tarkovským "já mohu mluvit". Tady se z potence vyvádí akt - slovo, a přichází jistota - ty slyšíš ač uší nemáš, ty vidíš ač očí není. Bůh ne jako postulát, ale jako první princip, který obdařuje tělem, které může komunikovat, třeba zprvu velmi omezeně.

Skvělé zobrazení nahnuté plochy, kdy cesta zpět je těžší a těžší. A cesta na níž stojím se mi hnusí a před sebou vidím jen "bezradostí". Film působí mírně schematicky, ale to celkovému vyznění neubírá na naléhavosti. Zločin a trest v českém prostředí. Poetiky zde méně, než jsme u Vláčila zvyklí i rámovaní obrazů má své limity.

Cesta k lidství, vyprávěcí prostota mající průraznost až do hloubky srdce. Prostota slov, kde dr. Meluzín neřekne jediné zbytečné slovo, zbytečné, které by mohlo zbytečně zranit, které by nemohlo prospět něčemu dobrému - konkrétnímu člověku. Cesta do středu - kdy z okraje, který je tak barevný a tolik ohlušující se špičkový doktor vrací do středu svého života, do pole kde si zapaluje svůj ohníček na strništi a odkud odchází vyhnán, však neuražen. Plamének života je přenášen v prostotě bytí, kdy mé já slouží jako anděl všem kdo se se mnou setkají, neříká já jsem já, ale já tu jsem pro všechny. I já mám vrozenou vadu. Skvost české kinematografie, slova nestačí, kříže okenních rámů svědčí o zármutku a radosti života.

Pěkný mix Ramba a Predátora, avšak plochost a absence jakékoliv univerzálnější myšlenky činí kvanta mrtvolek naprosto zbytečnými. Ano, ano, Mayové byli zlí, zlí, zlí a krvelační a pak přišli slovutní kolonisté a mohla být vybudována velkohubá americká říše. Emmerich rulez.

Srozumitelný výklad vzniku a činnosti armády gen. Vlasova, která působila mezi dvěma žernovy (Hitlerem a Stalinem) a dopadlo to s nimi tak, jak by se dalo předpokládat, likvidace a gulagy jim byli odměnou za podporu Pražského povstání. A jak se zachovala americká armáda? Jak by se dalo předpokládat, pragmaticky - vydala je, jak Jidáš Ježíše.