neoBlast

Jeden z nejsilnějších dokumentů ze série 30 for 30, zachycující moment, jeden jediný moment, který změnil život konkrétnímu fanouškovi. Steve Bartman, fanoušek chicagských Curbs omylem zasáhl do důležitého zápasu v roce 2003 a "paralyzoval" svůj oblíbený baseballový tým. Hlavně média na něj seslala hněv davu, i svalila všechnu vinu... Výborný příběh, který pečlivě analyzuje profík Alex Gibney (zajímavě rámuje sílu okamžiku s příběhem Billa Bucknera). Nejspíše jste vždy přemýšleli jestli se něco podobného někdy stalo, jaké by byly důsledky... může se to stát i vám?   80 % 

Je to více toho samého. Je to více toho samého!!! Můžete namítnout, že postavy jsou ploché, že si jenom plánujeme filmové kulisy pro další pokračování, že záporák má minimální motivaci, že ten HFR je opravdu gimmick, že nějaký Simon Franglen je sotva Horner z Wishe, že Worthington je herecká bačkora, že je to ekoagitka, tech porno. A navíc to má přes TŘI hodiny. Ale Cameron to dokázal. Ač někteří o něm nepochybovali, druhý Avatar je zase UDÁLOSTÍ, ten film o kterém se budete bavit s filmově negramotnými kolegy v práci (letos mu tuto pozici předvyfoukl Top Gun 2). I ten největší filmo-tatar prostě vidí, že to tenhle film je jiný, větší, epičtější. Možná jednoduchý, plný malých vad na kráse, které se pro někoho nasčítají, ale pro mě je to poctivá filmařina v tom nejlepším slova smyslu. Dá vzpomenout na ty blockbusterové uber momenty, které jenom Cameron či Spielberg dokáži prodat na svatém kino-plátně. Kvůli stopáži, je návštěva kina skoro jako jít na směnu, ale jednou za čas bychom si to měli všichni opracovat a nechat se uhranout tím nejlepším co filmové řemeslo nabízí.   90 %

Tohle je prostě boží sledovat. Párkrát možná šustíme papírem páč se musí Američanům vysvětlit co znamená červená karta, přestupní okénko nebo něco podobného. Ale nakonec prostě musím fandit tomuhle projektu a šíleně dobře vymyšlenému konceptu, který musí každého kdo někdy fotbal hrál uhranout.   90%

Myslím, že Ridley Scott natočil na volnoběh film roku. Skoro omylem. Ne, The Last Duel nebude přelomovým filmem jako Blade Runner či Vetřelec, a ne film nebude příkladován na filmových školách. Ale je tak výborně natočen, sestaven, obsazen, jak je zábavný a jak dobře se o něm diskutuje v kruhu přátelském. Něco co nepotřebuji sjíždět každoročně na nosičích, ale když ho omylem zahlédnu za pár let v televizi, tak rozhodně nepřepnu. A to je vlastně výborná známka na závěr. 85 %

Tak tohle bylo silné. Jimmy Chin a Elizabeth Vaserhelyi se vrací s dalším "extrémním sportem", ale především kralují v oblasti vyprávění a filmového tempa. Nemusí se tentokrát soustředit na hlavního solo aktéra, jejich nový dokument je plný napětí, zvratů a silných lidských charakterů. Sledovat záchranu malého fotbalového týmu ze spárů nelítostné thajské jeskyně je fascinujícím, detailním návratem do minulosti. Návratem vlastně jen pár let nazpět, do léta kdy jsme všichni po očku sledovali "že to trvá nějak dlouho, to nemůže být tak složité, ne?"   85 %

Tak tohle je pecka, pro mě úplně nečekaný zážitek a svěží vítr ve válečném žánru. Nenacházím slov či jiný film, ke kterému bych Základnu přirovnal. Černý jestřáb? Jarhead? Ryan? Najdeme tu styčné body, všechny tyto filmy nahlížely na válku jinak, neslavili ji, zde se postavy vaří jak na grilu, jak ve filmu Spikea Leeho. Základna hned zpočátku hustí atmosféru do slušných výšin, s dlouhým záběrem na mostě jsem si uvědomil, že tady někdo ví co dělá, tohle není úplně tak béčko co jsem nesprávně očekával. Sledujeme profesionály uprostřed něčeho většího než co mohou zvládnout, tohle je peklo. A překvapivě jeden z nejlepších akčních filmů poslední pětiletky.   85%

Je to drsné, je to pomalé a je to hnusné, že při několika scénách přivře oči i ten největší frajer. Mukl-fláky jsou standardním žánrem a myslel jsem si, že jsem viděl snad všechny varianty - přesto je Zahlerův zářez jak z jiné planety. Z planety s hodně hustou atmosférou přes kterou se divák musí prodírat více než dvě nadstandardní hodiny. Zápletka jede v minimalistickém tempu, ale tahle úmyslně snížená rychlost se týká vlastně všech aspektů filmu - od hudby, přes délku scén, střihu, hrdinovu chůzi až po skoro slow-mo rvačky. Zahler ví ci chce, jeho pohled do vězeňských cel je jedním z nejoriginálnějších autorských počinů posledních let. 85 %

Asi mi přece jenom moc chybí tyhle naivní katastrofické filmy doby minulé... Ironických 100 %

[Asi čtvrté zhlédnutí] Nelehce se mi popisuje láska k tomuto filmu, protože vše co vidím jako přednost a důkaz geniality, může znít prostoduše či jako chvástání zamilovaného fanatika. A Bittersweet Life je až neuvěřitelně jednoduchý příběh o pomstě, stylovka jak sviňa držená tak jistými opratěmi kočího-režiséra kde božský Byeong-heon Lee srší charisma všemi póry těla. A tento komentář rozhodně nedostojí mým vlastním pocitům. Prostě srdcovka, kvůli které miluji ruské pistole, chci vypadat tak moc cool v černém obleku a bílé košili, mám přes deset let stejnou ikonku na čsfd... a Hollywood si našel svého token Asiata. 95 %

Potřeboval jsem alespoň 24 hodin abych si utřídil myšlenky a odprostil se od milovaného Whiplashe (asi žádný jiný nový film jsem během roku a půl neviděl 4x). Srovnávat tyhle filmy vedle sebe je trochu škoda, protože La La Land přidává na Chazellovo plátno nové barvy - a že jich je. Nad audiovizuální vypiplaností nemá cenu debatovat a nedokáži si představit lépe stepující duo v hlavních rolích. Nemám rád muzikály klasického Hollywoodu a tohle je přesně ten, kterým se normálně vyhýbám - zpěv, step, choreografie, umělé kulisy (člověk si uvědomí, že snad všechny muzikály od Chicaga chtěly jít právě proti tomuto proudu). Můžete se u zpívaných pasáží nudit klidně jako já, ale jak do sebe tahle romance zapadá je naprosto obdivuhodné a nevídané. Chazelle je možná novým Shyamalan, protože bych se nezlobil, kdyby všechny jeho filmy finišovali trademarkově - takhle silně. Takže Whiplash si udržel mé rozervané, po úspěchu a kreativitě toužící srdce, La La Land má tu romantickou půlku - a ta není o nic menší. 90 %