werush

"I died a hundred times." Tož nic pro nás slabší povahy.

Film, který reflektuje stav, ve kterém se nacházela ruská společnost na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Myslím, že autorka, chtěla akcentovat hlavně všudypřítomnou lhostejnost, shon, spěch, mechaničnost a rozklad tradičních hodnot. Co je na tomto filmu ve skutečnosti zarážející je všudypřítomná špína, chudoba a existenciální krize ne jako etapa v životě jedince ale permanentní stav ve kterém se nachází celá ruská společnost.

Film sám o sobě je výborný - dynamický, strhující, nervy drásající (na mě až příliš) ale odkaz Victora Huga normálně zneužívá, nechci zabředávat do ožehavých otázek současnosti ale Javert v Bídnících reprezentoval přísný řád a jeho slepé dodržování. Problém ghett současné Francie nepramení z pedantského prosazování moci.

Přidávám se k táboru znechucenému počtem zobrazených pohlavních styků a taky si budu Němcovou pamatovat jako vyrovnanou, moudrou, nesobeckou asexuální bytost jak jsem si ji v dětství vysnila a na tenhle seriál zapomenu jen co ho dokoukám a přečtu si všechny komentáře, protože teď nemám až tak moc příležitostí se skvěle pobavit nějakým sofistikovanějším způsobem.

všechny tři hvězdičky za otevřené a netradiční sexuální scény a tu nespoutanost a protože mám náhodou ráda road movie...může mi někdo vysvětlit co tam bylo kde vtipného nebo anarchistického?

Film, který se v druhé polovině úplně zvrhl ve veganskou agitku :D nebo prostě jen logicky vyústil. Není mi jasné, k čemu by byl pohled z druhé strany - nevegana - tímhle pohledem jsme obklopeni, pravděpodobně to je dokonce pohled diváka. Rozhodně mě nadchlo, že se klidně můžu sprchovat jak dlouho chci, což stejně dělám, ale doteď jsem z toho měla blbý pocit.

Téma tak aktuální a ožehavé (tuším, že bude s postupujícím časem ještě aktuálnější a ožehavější) by asi ztěží našlo vhodnějšího tvůrce. Snad i nejlepší Klusákův počin, za což vděčí zejména Babišovi. Esencí Klusákovy tvorby bylo vždy poukazování na absurdnost nějakého jevu, absurdnost jde vlastně vidět v čemkoliv, ale aby ji viděli i diváci je třeba někdy tlačit na pilu jako hooodně a výsledek pak za moc nestojí. V tomto případě nemusel. Nezbývá tedy než si (mu) přát paradoxů ve veřejném dění více.

Vysvětlení základního pravidla nepsaného společenského zákona o sdílení informací: "Osoba A podvádí osobu B a protože se cítí špatně potřebuje si ulevit, svěří se osobě C, osobě D a ty mu zase na oplátku svěříš svoje problémy s jinými osobami a tak dále a tak dále. Nemusí jít jenom o nějaké nevěry ale i úplné malichernosti např.: osoba A nikdy neřekne osobě B, že mu páchne z úst, raději si postěžuje jiným osobám a zase naopak. Lidé tak sdílí nepříjemné informace o těch druhých, aby se jim odlehčilo svědomí a mohli dál normálně fungovat a tím vzniká velmi hustá síť tzv. společenská informační pavučina. A teď dávej pozor! To nejdůležitější vlákno - nepříjemná pravda mezi osobou A a osobou B sice chybí, nikomu to ale nevadí, naopak. To chybějící vlákno nahrazují stovky jiných vedlejších vláken, která by jinak nevznikla a která společnost stmelují a drží ji tak nad vodou. Ty jsi pravidlo porušil tím, že jsi toto chybějící vlákno násilně vytvořil a tím došlo ke zhroucení celé sítě. Tvoje chování je vlastně teroristický útok a protože se pavučina dotýká všech aktérů nemluví s tebou nikdo."

C´est super.

Dobře se u toho učí a taky se tam objevuje Jake a žádné větší nároky teď nemám. Jindy bych se možná pobuřovala nad přespříliš klasickým schématem, hudbou, která fakt nikam nevtahuje a nad tím, že střihač asi pravidelně zapomínal doma nůžky a pak to s klidným svědomím pustili do kin. Ne, tak špatné to nebylo, v devadesátých let by to byl možná i hit (nebo spíš ne) a taky tam byl Jake.