vurhor

Když už jsem se začal obávat, že kvůli koronavirové krutovládě se letos žádné pětihvězdičkové pecky hodné Oscara nedočkám, Netflix mě náhle flákl po hlavě jedním z nejlepších soudních dramat za posledních několik let, ze kterého ta kvalitní filmařina srší na všechny strany. I navzdory vcelku vážnému tématu není Chicagský tribunál žádným super posmutnělým pomalým snímkem. Dokáže si najít čas i pro humorné a energické scény, aniž by se vytratil autentický a formální zjev celého soudního procesu. Svou svižnou expozicí přehledně představí zajímavě trojrozměrné protagonisty, kteří jsou v nezáviděníhodné situaci v pozici obžalovaných v soudím řízení, které je už předem sviňácky naštelované tak, aby v něm prohráli. Velká síla celého filmu je i to, že vůbec nenudí. Hltal jsem téměř každé slovo a každý moment. A vzhledem k tomu, že se jedná převážně o kecací film, který se odehrává především v soudní síni, tak nad tím člověk musí dát klobouk dolů. Film za to vděčí hlavně velice kvalitnímu scénáři, dobré střihové práci, která diváka průběžně seznamuje s událostmi, které proces zapříčinily, plus i parádními hereckými výkony samých sympaťáků. Nemluvě také o fungujícím emocionálním náboji, který s divákem parádně zacloumá. Za mě velký kandidát na Oscara za nejlepší film a hlavně za nejlepší původní scénář. Slabších 5*

Dámy a pánové, představuji vám budoucího vítěze Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Tedy aspoň vroucně doufám. Chlast je blaho (Myšleno samozřejmě v obou smyslech). Nesnaží se moralizovat, kázat, plus ani se nesnaží diváka bombardovat nějakými přestřelenými vlnami sentimentality. Je to zcela jednoduše o partě sympatických učitelů ve středních letech, kteří si řeknou, že trocha alkoholu v krvi jim usnadní jejich pracovní a osobní život, přičemž po následném úspěchu víc a víc přitvrzují. Ten film není vyloženě veselý, ale je z něho znatelně cítit určitá podmanivá a dojemná atmosféra, kterou opírají tragikomické sekvence a prvky sociálního dramatu. Výborně zachycuje onen chvilkový únik člověka od reality, kdy se v područí alkoholu na nějaký čas oprostí od všech starostí a útrap, a nechá se unášet vlnami euforie a veselí se svými přáteli.... A další den zase ta nemilosrdná realita. To vše díky parádnímu scénáři od dua Vinterbreg/Lindholm, kteří už v minulosti prokázali svůj psavecký skill v parádním Honu. A Mikkelsen samozřejmě skvělej. Vlastně mě začíná čím dál tím víc štvát, že zatím nikdy nebyl na zlatého plešouna nominovaný. Jeden z NEJ filmů předešlého roku. Jo a finální scéna je jedna z nejvíc "feel good" scén, co jsem za posledních pár let viděl. ❤ Slabších 5*

Jako sorry, ale na tohle se fakt nechytám. Nevadí mi filmy, ve kterých jsou hlavní postavy zlé svině, ale měl by v nich být alespoň jeden určitý vykupující faktor, díky kterému bych ono zlounství na hlavních postavách mohl pochopit, případně jim ho částečně odpustit. Nebo aspoň ten jejich charakter zkoumat nějakou poutavou formou. Když se ale divám na shitfest nezajímavých charakterů, mezi kterými si nedokážu najít jediný, kterému bych alespoň trochu fandil, očividně mě dění ve filmu začne po nějaké době unavovat a nudit. Charisma Rosamund Pikeové bohužel nebylo dostatečně silné k tomu, abych se na její postavu díval s nějakým smířlivějším okem. Film se navíc ve druhé půlce přelije do jakéhosi banálního krimi thrilleru, během kterého jsem si začal přát, aby na to město, ve kterém se film odehrává, třeba spadla atomovka, která by všechny ty nudný zmrdy odrovnala. Ne úplně kvůli tomu, že to byli hajzlové, ale kvůli tomu, že mě to jejich hajzlovství zkrátka nebavilo. Kdyby film zůstal u těch právních tahanic a intrikování ve své první půlce, asi by se mi to líbilo víc. Slabší 3*

Překvapivě zábavná fajn postapo komedie, která jede v pohodovém, ale zároveň lehce hororovém stylu Zombielandu. Love and Monsters, byť se nejedná o žádnou přelomovou pecku, o které se bude mluvit ještě dlouhá léta po samotném vydání, má dobrý humor, občas i slušné napětí, plus také sympatického hlavního hrdinu, kterému divák bude fandit od začátku do konce. S tím hlavním hrdinou to je fakt trefa, protože kdyby se tvůrcům jeho prezentace moc nepovedla, šel by s ním do pekel možná i celý film. A pak tu máme samozřejmě i ty příšery, na kterých si CGI experti vyloženě pošušňali. Kromě parádního designu všech příšer je super i fakt, že každá z nich působí unikátně. Filmu tak dodávají na celkové podmanivosti, což zároveň i udržuje divákovu pozornost. Je ale škoda, že poslední čtvrtina filmu najednou načrtla dějovou linii, se kterou měl film přijít daleko dřív, aby závěr působil uspokojivěji a velkolepěji. Plus Michael Rooker tam nebyl dostatečně dlouho, to je vyloženě hřích! Slabší 4*

Vizuálně působivé, narativně prázdné. Co si budem, klasická pohádka o Jeníčkovi a Mařence svým obsahem přímo nabádá, aby ji někdo zadaptoval do nějaké dospělejší hororové podoby. A jelikož trailer vypadal docela slibně, dal jsem tomu, i navzdory dost negativních reakcí, přeci jenom šanci. A jestli filmu musím něco fakt pochválit, tak je to jeho vizuální stránka. Některé záběry jsou totiž fakt boží a... to je asi tak všechno dobré, co o snímku můžu říct. Nejenže to celé selhává jako horor (po první třetině ze mě zcela spadlo jakékoliv napětí a prostě jsem už jen tak čuměl), ale navíc to divákovi servíruje jakousi divnou a nezáživnou dějovou linku s extrémně uspěchaným a zmatečným závěrem, který do sebe překombinoval až příliš mnoho prvků z jiných hororovek. Mařenka s vrozenou telekinezí? Jako fakt? Trochu z toho čuchám pokus o vytvoření artového hororu, už jen vzhledem k tomu, že Mařenka nezavřela držku a často se ujímala role "moudrého" vypravěče, což samo o sobě bortilo zprvu vcelku slušně budovanou temnou atmosféru. Je ale pravda, že horory jsou v tomhle docela chudáci, protože jsou ze všech žánrů nejrozporuplnější, takže možná to na někoho působilo. Já jsem ale zatím jen nostalgicky vzpomínal na Maják. Lepší 2*

Svým způsobem korejská verze dva roky starého japonského filmu Zloději. Místo Japonska se však odehrává na americkém venkově, kde se hlavní rodinka musí utkat nejen s finanční krizí, ale i menším vnitřním rozkolem. Minari je velice jemné a tiché melodrama, které divákovi dokazuje, že americký sen je v mnoha ohledech věc pro naivní idealisty... a nebo ne? Má velice milou a příjemnou atmosféru, která však není vždy úplně veselá. Rozhodně se však nejedná o vyloženě smutný film, byť se to tak občas může zdát. Výborně tam jsou vykreslené vztahy mezi jednotlivými členy sympatické rodiny, obzvlášť pouto mezi malým chlapcem a skvělou babičkou bylo bezvadný. Až jsem si přál, aby ho film ještě více rozvinul. Plus i přestože se film snaží působit co nejvíce lidsky, zároveň se mu daří vyvarovat se různým klišé a přílišné sentimentalitě. Ne vždy ale dokáže udržet divákovu pozornost, protože některé sekvence se až zbytečně táhnou. Také mě to osobně emočně nezasáhlo tak silně, jako právě ti Zloději. Ovšem kus poctivé filmařské práce to je stoprocentně, navíc bylo fajn zase vidět Glenna. Očividně se od tchána Hershela naučil farmařit. Good for him! Slabší 4*

V podstatě film o #MeToo (zabalený v revenge edici). Který se ale mně, velkému kritikovi téhle kampaně, velice líbil. To jsou mi věci! Promising Young Woman může na první pohled působit dojmem psychologického dramatu, čímž také částečně je, ale zároveň se honosí kabátem mrazivého thrilleru, který byl v některých chvilkách nečekaně napínavý. Film divákovi představuje děj, jehož hlavní motiv (určitá tragická událost) je vyjevován po kouskách, díky čemuž si snímek dobře udržuje divákovu pozornost z čiré zvědavosti z toho, co přesně se vlastně stalo. Zároveň má ale lehce temnou a tajemnu atmosféru, během které se ono napětí dá vyloženě krájet. Hodně tomu pomáhá i skvělá Carey Mulligan, která se právě stala mou oscarovou favoritkou za nej. ženský herecký výkon. Pokud znáte Chan-wook Parkovu trilogii o pomstě (filmy jako Old boy, Nebohá paní Pomsta), tak zde najdete pár podobností - dobře napsaná hlavní postava, jistá nepředvídatelnost, náhlá změna stylu a ducha filmu, atd. I přestože se tam některé postavy chovaly poměrně nelogicky, tak je film ve výsledku velice slušným a dobře natočeným revenge thrillerem, který stopro stojí za zhlédnutí. Tu MeToo problematiku sice pokryl krapet povrchně, ale vlastně to funguje. Aspoň to pro nás chlapy je poučením, že když chceme sbalit holku, neměli bychom jí kvůli tomu opíjet. Průměrné 4*

Podle traileru to vypadalo na třetiřadý a nanicovatý horůrek, ale překvapivě se nakonec jedná o relativně slušný a napínavý thriller s dobrou atmosférou a fajn nápady. Paranoia a následně i zoufalství hlavní hrdinky z toho, že ji mučí neviditelná síla, jejíž existenci však nemůže nikomu pořádně dokázat, jsou největší síly filmu. Obzvlášť v první třetině, ve které je mnoho skvěle zkomponovaných záběrů na "prázdné" místnosti a místa v domě, vyvolávající v divákovi pocit znepokojení a možná i strachu, protože si je jistý, že tam "něco" je, i když to nemůže vidět. Nemluvě o povedené implementaci zvukových efektů a hudby, které doplňují už tak skvělou atmosféru. Faktu, že poslední třetina byla už mnohem akčnější, se asi nedalo vyhnout, ale stejně bych možná víc ocenil, kdyby si tvůrci ještě více pohráli s onou děsivou mysteriózností celé té neviditelné síly, protože právě tehdy snímek opravdu pevně držel diváka v křesle. Navíc samotný konec mi přišel velice uspěchaný a v podstatě i vcelku nelogický. Ale ona parádní první třetina to naštěstí zachraňuje. Není to horor. Jen takový strašidelný polo akční thriller. Slabší 4*

Téma potratu je ve Spojených státech vcelku dost rozporuplná záležitost. Eliza Hittmanová ho ale ve svém nejnovějším snímku představuje skromně a šetrně. Nesnaží se divákovi vnutit nějaký postoj, pouze ho téměř mlčky vede po cestě mladé dívky, která se za zády svých rodičů rozhodne tajně jet do New Yorku, aby tam přerušila své těhotenství. Ovšem, jak už to někdy bývá, věci občas nejdou úplně plynule a naskytnou se komplikace. Snímek je zajímavý zejména v tom, jak málo s divákem komunikuje prostřednictvím dialogů. Místo toho spoléhá na atmosféru, mimiku postav, gesta, atd. Prostě téměř čistě pracuje obrazem. A v mnoha ohledech se mu to daří náramně, je to vidět například na vztahu hlavní hrdinky s její kamarádkou, která ji na oné cestě doprovází. Moc spolu nemluví, ale i tak divák velice brzy pozná, že si jsou hodně blízké. Zároveň to ale s sebou v určitých částech přivádí určitou utahanost, díky které může člověk na pár vteřin vypnout. Nicméně ona smutná, ale do určité míry i dojemná atmosféra celého snímku je natolik podmanivá, že po většinu času divákovu pozornost udrží. Slabší 4*

Zdrcující film. Ještě si dobře pamatuji, jak silně na mě zapůsobil pár let starý snímek Still Alice, který Alzheimerovu chorobu zkoumal v jeho počátcích. The Father však divákovi představí hrůzu Alzheimera v plné síle, plus se ho pokusí donutit ho prožívat s hlavním hrdinou. Zatímco ve Still Alice divák pouze sleduje člověka, který začíná trpět demencí, zde nahlédne přímo do jeho hlavy a vnímání, v rámci čehož prožívá onen zmatečný chaos s ním. Díky tomu tak některé postavy hraje víc herců, děj je vyprávěn zcela nelineárně, plus prostředí se často náhle zcela změní. Divák tak tápe ve tmě spolu s Anthony Hopkinsem, který zde předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů své dlouholeté kariéry. Ale divák ví, že kouká jen na film. O to větší je pak onen pocit neskutečné lítosti a empatie, kterou divák k Hopkinsově postavě pocítí. I přestože je ale děj záměrně chaotický, divák se v něm nutně nemusí ztrácet. Díky skvěle napsaným dialogům si postupně v hlavě tvoří různá pojítka, která mu dopomáhají se v onom netradičním pojetí alespoň trochu orientovat. Výsledkem je tak emočně velice silné drama, které má pár naprosto srdcervoucích momentů, jež se dostanou člověku pod kůži. Rozhodně to stojí za zhlédnutí. Je to fakt skvěle natočené a dobře napsané. Je to ale zároveň neuvěřitelně smutné. Lepší 4*