vurhor

Je nesmírně těžké natočit pomalý film, který po nějaké době nezačne nudit, ani se příliš táhnout. Tenhle snímek je ale důkazem, že se to občas povede. BiCB 99 je jedním z nejlepších filmů z vězeňského prostředí, co jsem kdy viděl. Je pečlivě natočený, depresivní, ale zároveň nesmírně poutavý. Taktéž se zajímavým hlavním protagonistou, který se dostane do naprosto nešťastné a nezáviděníhodné situace, a to nejen kvůli vězení. Skvělá záležitost, obzvlášť ten konec je něco. A Vaughnovi ty seriózní role opravdu sednou, v těch komediích mi vždycky lezl na nervy. Slabších 5*

Hudební filmy většinou moc nemusím, protože se často bojím, že se mě pokusí přespříliš okouzlit onou hudební složkou, ale na zbytek kvalit filmu se už tak nějak vyprdnou. Nutno dodat, že nejsem žádný velký znalec Queenů. Byť se mi vždycky ty písničky líbily, nikdy jsem neměl vyložené nutkání je jen tak poslouchat. Bryan Singer (a i jeho dvorní kameraman, který se ujal otěží režie několika sekvencí) však dokázal divákovi naservírovat podmanivou a vtahující podívanou, kterou ocení jak fanatičtí znalci, tak i naprostí neznabohové. Není to přehnaně sentimentální, udržuje si to dobrou rovnováhu mezi prezentací životopisného dramatu a hudebního manifestu, plus herci jsou výborně vybraní. Mercury (respektive jeho představitel) má naprosto okouzlující charisma, a to dokonce natolik, že při jakékoliv scéně na jevišti jsem si, i jako plně uvědomělý heterosexuál, říkal, že ten jeho performance je sakra sexy. Byl očividně podobně pitoreskním týpkem jako Morrison, ovšem velký plus za to, že měl evidentně rád kočky. Závěrečná scéna z koncertu Live Aid je navíc jedna z nejvíc epic scén, co jsem za posledních pár let viděl, až mě to téměř přinutilo tomu vrazit pětku. Pak jsem se ale přeci jenom vrátil do objektivnějších nálad, protože film se nevyhnul několika nudnějším sekvencím s určitou dávkou klišé (to hodnocení na čsfd je krapet ulítlý), ovšem vzhledem k mému vztahu k tomuto typu filmů musím říct, že Bohemian Rhapsody určitě patří k těm nejpovedenějším, co jsem viděl. Lepší 4*

Yagšemáš? Jelikož momentálně žijeme v poněkud bláznivé době (a teď nemám na mysli pouze koronavirus), byl návrat legendárního pána všeho trollstva něco jako mesiášovým znovuzrozením třetího dne. Druhého Borata ovšem čekal nelehký úkol, se kterým si poradil jen částečně. Jelikož první díl stál na anonymitě hlavní postavy, která byla záměrně kontroverzní, ve druhém díle se s nějakou anonymitou museli rozloučit, protože se mezitím z Borata stal super hit. Druhý díl je tak mnohem více dramatický, spoléhá na fóry mezi naštelovanými interakcemi Borata a jeho dcery, plus když už dojde na trollování nějakých těch "skutečných" lidí, je to většinou v přestrojení za někoho jiného. Ono to vlastně bylo vtipný, ale stejně se z toho tak trochu vytrácelo to úchylně trhlé awkward kouzlo prvního dílu. Některé momenty ale pecka, obzvlášť návštěva těhotenského centra byla fakt povedená. Cohen to nicméně furt umí. Není nouze o další dávku nadsázkových fórů plné sexismu, antisemitismu a oplzlostí, plus vcelku originálně si i pohrál s koronavirovou krizí. Rozhodně slabší než jednička, ale satira takového kalibru je v této době určitě třeba. Obzvlášť, když se ji ujme člověk, který na to má fakt talent. Dženkuji. Slabší 4*

Filmy Spikea Leeho mám rád. Ale tady až příliš káže a nudí. Obzvlášť první polovina byla téměř úmorná svým přeskakováním z minulosti do současnosti, během kterého se sice vyjasňoval motiv hlavních hrdinů, ale ono pomalé a nezáživné tempo mě čas od času kapánek nutilo podívat se na čas, abych si vyjasnil, kdy asi film skončí. Po polovině film naštěstí chytil druhý dech, ovšem než se k tomu dobelhal, ztratil jsem v něj už mnoho důvěry. Problém s Da 5 Bloods je, že tak nějak přeskakuje mezi tím, co vlastně chce říct. Jednu dobu je to kritika války ve Vietnamu, druhou dobu diskriminace černochů v USA, třetí dobu vliv PTSD na přeživšího veterána v rámci jeho rodiny a přátel. Takhle divná míchanice pak dá dohromady nekonzistentní podívanou se skvělými herci, slušnou druhou půlkou a dobrou hudbou, o které jsem si zprvu myslel, že vlastně nebyla tak špatná, ale dalšího dne po probuzení ve mně převládaly spíše negativní dojmy. Nemám nic proti tomu, když film něco káže, ale sakra, ať to má nějakou strukturu a netáhne se to! Průměrné 3*

Los Angeles. Co má Elfy a Orky!! Karty na stůl - vždycky jsem byl spíš víc ten "nerd" než sečtělý intelektuál (sorry, mami a tati), tudíž existence filmu, kde se protíná náš reálný svět s magií a bytostmi známých z Tolkiena a D&D, pro mě byla naprostým zjevením, které jsem si nemohl odepřít. Snímek výborně zachycuje diverzitu společnosti, kterou už vlastně známe z předchozích desetiletí, akorát nyní místo černochů musejí snášet předsudky orkové, elfové si díky své ufintěnosti válejí prdele ve vysokých třídách atd. A je to sakra zábava sledovat, už jen kvůli propojení tématiky "boje proti Temnému pánovi" a udržování zákona a pořádku jako losangelovský polda. Chtěl jsem ale z toho světa vidět mnohem víc, přímo jsem slintal po detailech z historie, škoda, že toho tam tolik nebylo. Plus celkově akční sekvence byly dost průměrné, ale co na tom, vidět orka s brokovnicí či telefonujícího elfa v kvádru je stejně boží. Chci pokračování. Now! Lepší 4*

Spojte si styl South Parku s již známým a šíleným humorem dua Seth Rogen = James Franco a vyjde vám Sausage party. Film, který puberťáci budou milovat a zase pro příliš ortodxní inťoše bude noční můrou. A je to celkem prča, obzvlášť ty horrorové scény, kdy "jídlovští" protagonité jsou lidmi masakrováni pro jejich následnou konzumaci. Taktéž fakt, že si film dělá prdel z kultury různých národů je klasicky South parkovský, a funguje to tu dobře. (Bar plný kníratých mexických omáček hrající karty byl senza.) Vcelku skvělý nápad si drží během první půlky filmu slušnou kvalitu, nicméně v druhé půlce se rozjde tak šílená jízda plná absurdit a nadsázky, že to nemusí být každému po gustu. Kdyby se pak tolik netlačilo na pilu se scénami, které působí jen jako: ,,Pojďme ty diváky co nejvíc šokovat, to je přece prča, hehe" jednalo by se o vynikající animák. Trochu škoda. Nejlepší postava: Mr. Gritz - Afro-americké kukuřičné krupky mluvící steretypním černošským přízvukem. P.S. Pokud se chystáte při sledování něco jíst, dobře si to rozmyslete. Jako fakt dobře! Lepší 3*

Avengers filmy jsem měl vždycky rád nejen kvůli parádní akci, ale také protože se v nich hrdinové z různých sólovek mlátí mezi sebou, což přináší často nepředvídatelnou a strhující podívanou. Proto jsem se nemohl dočkat, až si vezmu svoje Starkovský tričko s vlkem (get it? ;) ) a budu křičet: ,,Jeď, Tony, jeď!...Nebo leť!" Což jsem také dělal, ale moc dlouho to nebylo... Člověk by si řekl, že ten umolousaný příběh se slabým hl. záporákem bude aspoň zachraňovat šarvátka mezi našimi hrdiny, což je pravda, bitva mezi rozdělenými členy A. byla vyložená slast pro oko, nicméně možná už je na čase, aby Marvel bral svoje filmy trošičku vážněji. Když totiž proti sobě bojující členi Avengers na sebe začnou házet přátelský fórky, z člověka hned to napětí sejde a řekne si, že vlastně o moc nejde. Nevím, možná jsem byl jen moc nesoustředěný kvůli napětí z příběhu třetího Dragon age, který teď pařím... Předešlý vynikající díl rozhodně lepší. Tohle bylo trochu zklamání. Ale furt je to jedna z těch lepších "sólovek". Ale noví dva hráči, Spidey a Black Panther, jsou vyložení sympaťáci! A těšim se na ně v dalším pokračování! Průměrné 3*

Docela fajn. Těžce předvídatelné, více méně bez napětí, ale koukalo se na to hezky. Jelikož se navíc jedná o interquel, potěší i návrat několika starých známých, plus vidět omlazeného devadesátkového Jacksona je radost pro oko. Jinak se toho ale o Captain Marvel příliš říct nemá. Je to klasická zábavná marvelovka, která není ničím speciální či originální, ale má sympatickou hrdinku a vcelku dobré tempo. Na středeční odpoledne v kolejní studovně ideální. A ta kočička tam je geniální. Lepší 3*

Existence Cesty do fantazie (a obecně existence celého studia Ghibli) je jednou velkou fackou do tváře všem zapřísáhlým odpůrcům stylu anime, kteří se domnívají, že ty japonské animáky nikdy nemohou dosáhnout kouzla třeba pixarovek a disneyho. (I když v případě dnešních dineyovek by to možná dokázal i Uwe Boll). Cesta do fantazie totiž naprosto dostává svému názvu. Nejenže to je film, který srší výbornými nápady a má naprosto kouzelnou atmosféru, ale hlavně umí uchopit docela jednoduchý koncept hlavního příběhu natolik kvalitně, aby se i tak zdál neskutečně originální a pamatovatelný. Ať si kdo chce co chce říká, ať si Bezpáteřník sliny olizuje, Mijazaki je prostě mistrem ve tvoření zajímavých a skvělých postav. A zde se zejména vyblbnul, protože ta nepřeberná paleta je zde na výsost bohatá. A co teprv soundtrack, který dodnes mám někde zašantročený na CDčku, při kterém jsem si jako malý harant tancoval a prozpěvoval. Cesta do fantazie prostě vítá s otevřenou náručí každého diváka, protože pro každého něco má. Princezna Mononoke určitě lepší, ale Chihiro neudělala Ashitakovi vůbec ostudu. P.S. Několikaminutová scéna bez jakéhokoliv dialogu ve vlaku je jedna z nejlepších sekvencí, co jsem kdy v nějakému animáku viděl. Slabších 5*

Aneb I takto se dá řešit manželská krize. Tommy Wirkola je v podstatě takovou norskou verzí Edgara Wrighta. Vsadil bych i všechny své vlasy na to, že je obrovským fanouškem jeho Cornetto trilogie. Jeho nejnovější snímek Cesta za smířením je v podstatě taková krvavější a vtipnější forma filmu Pan a paní Smithovi, akorát s kvalitnějším scénářem a lepším závěrem, který celkový děj řádně zakončí. Přijde mi ale trochu škoda, že Wirkol poměrně brzo opustil onen motiv "manželé jsi jdou krku", na který film láká, ale ve skutečnosti se ho drží vlastně jen jednu třetinu. Myslím, že by bylo poměrně zábavné sledovat, kdyby se vyvíjel déle. Klasicky nás ale ten dánský plantážník neošidil o krvavé a brutální scény (ovšem zároveň hezky kreativní), které jsou natolik absurdní, že se u nich musí člověk prostě řehtat. A svým způsobem je to i dost uvěřitelný film o krizi v manželství. Ne snad, že bych doporučoval si z něho brát příklad, ale na konci filmu jsem si o hlavních dvou hrdinech říkal něco ve stylu: ,,Sakra, to je chemie!" Herci vynikající, stejně tak i pozvolně gradující tempo. Finále možná trochu přepálené, ale ve výsledku to vlastně funguje. Důležité je, že to je po celou dobu dobrá sranda. Průměrné 4*