Pevek2

Wissam Charaf je genius a dobre vi, co dela. V souladu s jeho kratkymi filmy rozviji sve portrety arabskych luzru, pro ktere je zbran v ruce poslednim dukazem jejich existence. Od kratkych filmu, mezi kterymi vynika zejmena Armada mravencu promitana v Locarnu je navic jeho rezie naprosto suverenni a v souladu se zamyslenym sdelenim.

Absolutne nedocenene mistrovske dilo. Kechiche je jeste o kus dal nez v pripade Zivota Adele. Jeho filmy jsou jako literatura, komplexni, vytvarejici pocit, ze jste s lidmi na platne neco prozili, prestoze se pohybuji vetsinou jen v preciznim zaznamu kazdodennosti. Navic maji vzdy presah. V tomto pripade nejen v uvodnim citatum z evangelia a koranu, ktery se tyka bozske podstaty svetla. Genialni.

Asi by me melo stvat na jake politicke konjunkture je ten Kruh postaven. Ale je v tom zivot, brilantni filmova rec a hlavne jeste neodkouzleny svet. A ta magie to promenuje do neceho vyssiho, nez jen to, co rikaji proklamace pred zaverecnymi titulky a tema, ktere ten film primo predurcuje k cenam

V necem jeste Harkinove chybi urcity rytmus a tempo, ale v detailech a zkratce je natolik silna, ze je tahle party naprosto zapamatovatelna. Mozna bych na jejim miste jen nevysvetloval, co je "Ulstersky sbor dobrovolniku". Koho to zajima pouzije google a na vyzneni se nic moc nezmeni

Neuveritelne komplexni vyobrazeni jednoho mikro-polosveta. Zije to tam jak u Hrabala

Evangelium podle Akiho vol. 2. Prvni dil rikal, ze kdyz se k sobe lide budou chovat s uctou a jako lide, muze byt na svete dobre. Druhy to rika znovu, jen se mu tam vkradaji nackove vic nez jsme u finskeho genia zvykli. Posledni replika vudce mistni "domobrany" je naprosto charakteristicka a ostra. Pro brblaly - Kaurismaki nikdy netocil realisticke filmy, ale vetsinou jakousi socialni utopii. Nejlepsi reseni byvaji casto ta nejjednodussi rikaval uz ve stredoveku Vilem z Ockhamu.

Velmi zajimavy a vlastne v necem komplexni pohled na egyptskou spolecnost kratce po tzv. arabskem jaru. Autori nenapadne nekolikrat otaceji optiku. Dela to ta Reem proto, ze se chce ideologicky infiltrovat mezi odpurce revoluce, protoze ma milostne plany nebo protoze je cista altruistka? Mozna ze to vsechno dohromady, ale neni to tak jednoduche. Yousry Nasrallah udrzel autentickou energii i atraktivitu a ubranil se sklouznuti do telenovely, jak se mu to bohuzel stalo v jeho uplne nejnovejsim kousku Brooks, Meadows and Lovely faces.

Traskava kombinace grotesky, ktera si dela legraci z deni kolem Solidarnosci a krutosti. Ten film si utahuje ze "svatych" veci a pritom nijak nerozmelnuje krutost rezimu. Ta naopak v pribehu trouby demonstranta vynika o to vic.

Nadherny film, ve kterem se vse odehrava za povrchem. Napeti z blizici se zkousky, i skvele dialogy vytvarejici imaginarni detsky svet. Tohle je konecne bulharsky filmovy zazrak a ne ty lonske filmy. Vlastne kdyz si to tak srovnam i treba se Zkouskou dospelosti od Mungia, tak i tam je ten rozdil markantni. Kde musi Mungiu spekulovat, natahovat napeti a vubec hromadit ruzne efekty a klise, staci Metevovi utrzena vetev nebo prochazka po ulici. Elegantni a prirozeny kousek.

Prizracny pribeh hledani se ziveho/mrtveho studenta jesivy. Zazrak jeho zachrany, ktery vede k traumatu v necem pripomene pribeh Lazara od Michela de Ghelderodeho. Film, ktery je k ortodoxni komunite ostre kriticky, ale pritom neni to neni plakatova kritika jako treba u Kadoshe Amose Gitaie. Mozna i proto, ze vic vyvera z mystiky, podvedomi a obecne platnych pochybnosti lidske existence.