Poslední recenze (344)

Studená válka (2018)
Dvacet minut cira slast. Pak se ukaze, ze Pawlikowski je neco jako Kundera. Umi vypravet slozite veci efektne, pritom jednodusse a vychodoevropska traumata ukazuje tak, ze jim na zapade duverne rozumeji. Narozdil od Kundery, ktery u takto zjednoduseneho stylu dokaze popsat i hlubsi zakouti filosofie a psychologie a odmeni i chytrejsiho ctenare, zacina byt Studena valka od poloviny doslovna, postavy si vsechno dorikavaji a co na zacatku vypadalo jako tajemstvi, se stava jedinou a opakujici se informaci o postave. Diky tomu se postavy zplosti a potencial filmu pada dolu a zustava prazdno, coz je skoda. Prvnich dvacet minut totiz bylo do zlateho fondu kinematografie.

Tombé du ciel (2016)
Wissam Charaf je genius a dobre vi, co dela. V souladu s jeho kratkymi filmy rozviji sve portrety arabskych luzru, pro ktere je zbran v ruce poslednim dukazem jejich existence. Od kratkych filmu, mezi kterymi vynika zejmena Armada mravencu promitana v Locarnu je navic jeho rezie naprosto suverenni a v souladu se zamyslenym sdelenim.

Mektoub, má láska - Canto Uno (2017)
Absolutne nedocenene mistrovske dilo. Kechiche je jeste o kus dal nez v pripade Zivota Adele. Jeho filmy jsou jako literatura, komplexni, vytvarejici pocit, ze jste s lidmi na platne neco prozili, prestoze se pohybuji vetsinou jen v preciznim zaznamu kazdodennosti. Navic maji vzdy presah. V tomto pripade nejen v uvodnim citatum z evangelia a koranu, ktery se tyka bozske podstaty svetla. Genialni.