Maras.L

Zajímavé, že ač se podle popisu jedná o komedii, tak jsem se ani jednou nezasmál. Pročež navrhuji Pomovi, aby v CSFD vytvořil ještě jednu kategorii s názvem "odpad" a tam by se měly řadit všechny snímky podobného ražení. Bohužel (myšleno pro kinematografii) by tam Kameňák nebyl sám.

Je zajímavé sledovat rozdíly ve stylu natáčení dokumentu tehdy a dnes. Nejvíce to pak vynikne, když se řeč dokumentu obrátí k politickým otázkám. Ty v první fázi vlastně ani nebyly položeny a proto v druhé části působí tak výrazně. Je také trochu škoda, že druhá část byla mnohem více věnována pouze manželovi a jeho úspěchu. Z tohoto hlediska byla starší polovina jistě zajímavější.

Herecký koncert čtyř hlavních představitelů v čele s bezvadným Jozefem Krónerem. Jednoduchému příblěhu akorát sedla hodinová stopáž a pro vánoční čas je díky pozitivnímu závěrečnému poselství Rysavá jalovica jako stvořená. Také bych vyzdvihl až surrealistické stvárnění Adamových opileckých přeludů, které mě ve filmu hodně překvapily.

Povedené dílko spadající do období italského neorealismu. Příběh čtveřice vykutálených lupičů, kteří se snaží vyloupit kasu v jedné zastavárně. Vše si dokonale naplánují a přichystají, ale když se pustí do samotného lupu, události jdou od deseti k pěti. Na veselých příhodách a velkém množství komických situací však režisér demonstroval spoustu palčivých problémů tehdejší Itálie - ať už jde o nezaměstnanost, kriminalitu či nabourané rodinné a mezilidské vztahy. Sám si nejvíce cením oněch podařených gagů, které s velkou nadsázkou nastolují výše zmíněné vážné záležitosti a také skvělé herecké výkony všech hlavních představitelů.

Podle mého názoru je nejdůležitější velká sebereflexivita snímku. Myslím si totiž, že Jan Svěrák na filmové diváky ušil velkou boudu a my mu tu jeho vyprávěnku pěkně všichni papáme. Je to jedna velká IRONIE a o to mu právě šlo - všichni na tem film koukáme v televezi až do zblbnutí a pak říkáme, jak je ta televize ošklivá a vysává nás. A to je od něj geniální počin. Zkrátka nás všechny nachytal na švestkách. Vždy jsem se trochu bál se na tento Svěrákův počin podívat a byl zrazován spoustou mých přátel. Když jsem ale překonal vnitřní odpor a odpoutal se od předsudků, musím říct, že se mi Akumulátor opravdu hodně líbil. Technická stránka je skvělá a mile mě překvapila. Herecké výkony mi přišly trochu slabší, ale to vůbec nevadí.

Based on Nikolai Gogol's story with the location changed from Russia to Italy and the time changed to the present (1952), the story is about a poor city-hall clerk (Renato Rascel) whose only desire is for a new overcoat. The town Mayor (Giulio Stival) is planning a reception for some visiting VIP's in honor of a new, wasteful piece of construction. The clerk bungles his assignment and is fired. But he stumbles onto some bribery concerning the architects and, to keep him quiet, he's given his job back plus a bonus. He buys his long-cherished overcoat, and it makes him so presentable he wins newly-found respect from everybody. But his coat is stolen and the bitter weather causes him to contact a fever and he dies. His funeral upsets the Mayor's reception when he returns as a ghost. [http://www.imdb.com/title/tt0044474/plotsummary]. Kdo chce o filmu vědět víc, nechť se podívá na http://www.imdb.com/title/tt0044474. Toliko k příběhu samotnému. Sám bych dodal, že film nepatří k tak úplně typickým představitelům italského neorealismu, ale některé společné rysy se zde vysledovat určitě dají. Hlavní linií se totiž proplétá a neustále se vrací motiv sociální bídy a nespravedlnosti - úředník de Carmine se snaží u starosty vyjednat penzi pro svého přítele, válečného invalidu, ale starosta jej pokaždé odmítne. Co povžuji za zvláštní a osvěžující prvek tohoto filmu je střídání komedie s (osobní) tragédií hlavního hrdiny. Magičnost konce snímku pak s pojetím neorealismu má společného opravdu málo.

Velmi zábavný příběh čtyř "Madagaskar" tučňáků, a určitě lepší než Madagaskar samotný. Hlavně díky krátké stopáži, kterou vyplňují skvělé gagy a příběh (který je asi stejně složitý jako u předlohy), je film ucelenější a nenudí.

Jan Cibura je důležitý snímek protektorátního období. Je jasné, že hlavní hrdina je příliš kladný, že vše je příliš idilycké etc. etc., ale o to důležitější byla role filmu ve své době. Je z něj patrné, jak těžká doba to vlastně musela být, když vzniklo tak pozitivní dílo. Ad tolik diskutovaná scéna se Židem - na jedné straně je nutné uvést, že František Čáp tuto scénu do filmu vůbec dát nechtěl (v literární předloze sice je, ale jako nevýznamná epizodka v třetím dílu, zatímco filmový Jan Cimbura je zpracováním dílu prvního) a byl k tomu donucen protektorátní vládou. To byl také důvod, proč byl při poválečném soudním procesu zproštěn viny. Na stranu druhou však dlužno říci, že podobné negativní zobrazování Židů bylo v dobové literatuře běžné a to, že právě tento film vyvolal tak ostrou reakci bylo dáno spíše náhodou. Vzniknul-li by tak o deset let dříve, tak ta scéna nevyvolá žádnou reakci. K tomuto můžeme vzpomenout např. Marijku Nevěrnici od Vladislava Vančury.

Jedna hvězdička je jenom za solidní výběr hudby, takže aspoň soundtrack má něco do sebe. Jinak je to klasický americký odpad posledních pár let. Nic víc.

Jestliže má být Lantana jedním z nejlepších australských filmů posledních let, tak si říkám, že na tom musí být tamější kinematografie opravdu zle. Možná je to jeden z důvodů, proč o ní také slyšíme tak sporadicky - vlastně už od dob Krokodýla Dundeeho. Na filmu mi nejvíce vadily dvě věci. První - méně výrazná - je na můj vkus až příliš okatý důraz na politickou korektnost. Mám tím na mysli typizaci postav. Vidíme vlastně všechny menšiny současného světa, ať už národnostní nebo sexuální. Jejich samotná přítomnost v díle by nevadila, pokud by měla nějaké dějové opodstatnění, ale v tomto snímku ho takřka postrádá a je cítit jistá režisérova snaha být in a říkat: "podívejte, my také umíme natočit moderní liberální film evropského střihu". Druhá výtka míří ke scénáři, konkrétně ke snaze propojit všechny historky v kompaktní celek. Nebýt této snahy, film by se mi líbil určitě mnohem více, ale takto mi to přijde moc překombinované a otupilo to mé vnímání děje na otázku: Kdy se zase někdo nějak s někým potká. A že těch setkání bylo opravdu příliš. Celkově ale jednotlivé dílčí příběhy nebyly špatné a především vůbec špatně zahrané. Nejvíce se mi líbila Kerry Armstrongová, jako Sonja Zat, která dokázala velmi přesvědčivě zahrát jak matku dvou dospívajících synů, tak na straně druhé svůdnou kočku na místní diskotéce.