xargos

Silná místa i slabá místa? Jistě, jako je sám život. Silný příběh a místy i slabý? Samosebou. Kdo čeká 100% od A do Z, nemůže být spokojen s ničím. Fringe mi dal víc, než jsem očekával na začátku maratonu - shlédnutí celého seriálu. Za sebe musím společně s agentem Broylesem říci: "Good work" !!

Film natočený podle stejnojmenného románu Leonarda Cohena (1963)

Pozor, komentář obsahuje SPOILER! Na začátku se to zdá být duchařinou, časem je to horor a očekávám, co budou padouši zač a ke konci se z padouchů vyklubou jen děti, co si chtěly hrát... Přímo ďábelský film, natočený v kulisách, které se o obměnami vyskytují v kdejakém hororu, ale ty proměny vnímání z pozice diváka jsou z většiny nepředvídatelné. Úsporná hudba, která vše podtrhuje, zvuky v okolí a psychologie - vše parádní. Dost podařený strašák na dobrou noc:) // Nápis Uhka, na plakátu zde umístěném, mne zaujal natolik, že jsem zapátral a zjistil víc, než jsem očekával a to, že to znamená totéž, jako francouzské Ils, nebo anglické Them. Jen bratia Slováci ten film uvádějí jako Nevinné beštie a Němci pod názvem Spiel oder stirb, což znamená Hraj nebo zemři. Oba poslední názvy jsou zbytečně spoilerovité.

Jsem asi vážně "z jiného těsta", než značná část hodnotitelů tohoto filmu, protože tomuto dílu bych dal daleko více hvězd, pokud by to bylo možné. Tenhle příběh sáhl po podstatě života. Netvrdím, že vše je přesně tak, jak je tam řečeno, ale již dlouho jsem nezažil takovýhle "aha - efekt", kdy si po sdělené informaci obrazně plácnu do čela, případně mám pocit, že jsem uvnitř sebe na hranici schopnosti procítit danou věc a přijmout ten "fakt" (bezpečnostní uvozovky...:), protože tohle je to nakopnutí, kdy se rozsvítí pověstná žárovka nad hlavou animáče, který si uvědomí, že slyší, vidí a cítí vlastně to, co už dávno ví, jen bylo potřeba aby někdo ty dveře té dlouhé chodby poznání aspoň ukázal, nebo je rovnou otevřel... Aha! A je to venku... Ne za přízemní šikmooké zabijáky, ne za blondýnu a jejího kumpána. Ne za dokonalé efekty a stavbu počítače X-té generace. Ale za tu možnost a šanci dotknout se něčeho důležitějšího (než čeho jsou plné bulvární sdělovací prostředky, co jsou schopní navzájem si způsobit celé národy a víry, ale i dva sousedi, co si nepadli do oka. Ach jo! Jak přízemní jsme a kolik je v nás přitom potenciálu... V našich tělech kolují atomy, z nichž byla vytvořena lěta dinosaurů - a ještě víc - jsme zrozeni z hmoty hvězd, co tu zářily a vybuchovaly daleko dříve, než vzniklo slunce...). Tak za tu možnost a šanci, že si tu podstatu života uvědomí více lidí - aspoň těch 5 hvězd !

Po posledním dílu první série mi naskočily dvě asiciace. Jedna je antologie sci-fi povídek "Lidštější než lidé", kde již sám název dává tušit, oč tam jde. Stejné je to s Ethanem, který se rozhodne přinést nejvyšší oběť ve prospěch ostatních. Druhá asociace je na hony vzdálená seriálovým postavám a tou je myšlenka, že nás mimozemské bytosti svými různými projevy připravují na svou existenci. Jako by i tento seriál (jako mnohé jiné příběhy) zapadal to této představy... Extant je podle mne povedený seriál, ale ne na plný počet bodů. Chvílemi se jednotlivé postavy chovají trochu jinak, než bych očekával, ale vizuální efekty, hudba a děj jsou na jedničku. V závěru posledního dílu první série se nejracionálněji zachoval elektronický Ben, když bránil Molly odletět. Navíc v té technologicky vyspělejší budoucnosti bych očekával, že bude na oběžné dráze něco jako karanténa, která všemi prostředky zabrání možné kontaminaci celé planety. Ale seriál tohoto druhu nemůže tak brzy přijít o jednu z hlavních postav (že to jde a i s většími ztrátami, dokazuje jiný seriál - Game of Thrones;)

Ta trochu jiný příběh o šípkové Růžence - SPOJLER, dále nečíst, pokud nechcete vědět, "kdo je vrah";) Můj pohled na tento film je docela jiný, než jak ho popisuje společnost Falcon - zde v obsahu. Je především o důsledcích lidské chamtivosti a touze po moci, která je tím impulsem všech událostí. Stefan zradí - zahodí přátelství a snad i lásku víly jen proto, aby se stal králem. Až po té se víla Maleficent (spíš bych ji říkal Zlobidlo, než Zloba...) rozhodne pomstít. Stefan se králem skutečně stane a narodí se mu dcera Růženka. A ta je natolik čistá duše, že se časem sama Maleficen rozhodne, že svou růženkovsky známou kletbu odvolá. Ale ono to nejde. A dokonce ani princ Růženku neprobudí. Příběh ale nekončí, Růženku probudí sama Maleficent, ale dá přitom všanc svůj vlastní život. Celý příběh končí již téměř klasicky - to, co víle Stefan vzal, se jí vrátí, dobro vítězí a zlo je poraženo. Od příběhu jsem čekal nečekané a dočkal se toho. Rodinná pohádka pro všechny generace, která je dobře zpracovaná a neuškodí.

Poněkud jiná Červená Karkulka... ale chybí tu ten myslivec s flintou na vlka..:) Trochu horor, trochu sci-fi, trochu francouzské krásy, tance a hudby. Vše dohromady pastva pro oči i uši, vše jako perfektně sehraný orchestr. Verše jsou mistrovsky přebásněné do češtiny v té verzi, co mám. Šestadvacetiminutový skvost, který do poslední vteřiny nenechá odejít.

Němý černobílý film. Jen depresívní hudba. Ponuré město. Neschopnost najít své místo v životě. Žádná naděje na život, ale ani na možnost utrpení skončit. Sedmdesát minut beznaděje. Bez naděje. // Jděte svou vlastní cestou, mějte sny i iluze, ztrácejte je, nalézejte nové, zvedejte se z té země a, doprčic, něco už se sebou dělejte. Protože život, ten každého z nás, je jedinečný a sami máme možnost si z něj udělat peklo nebo ráj. Změňme to, co můžeme - sami sebe...

Drsné procitnutí ze snů do reality, které pro mnohé znamená - "útěk do snů"... Sonda do lidských duší. Každý je jedinečná bytost a i když jako lidé reagujeme podle určitých vzorců, nedá se vždy vše zaškatulkovat a zařadit. Nedoporučuji jako film na dobrou noc. Je to psychologické drama, i když dává jistou naději - že se se vším, co dostáváme do cesty, máme šanci nakonec vyrovnat...

Tento film má podle mých dojmů daleko do propracovaných ság, do výletů po lidských duších a hlubokých zákoutí vědomí, jak jsem u národů severu zvyklý. Jde více po povrchu věcí a jednotlivé postavy se mi zdají jen nastíněné, ale nikoliv poznané do těch svých hlubin. Ale mnohdy je ta hloubka právě jen v románech, než v životě a život sám je zkratkovitý... plný rozhodnutí, kterých pak lidé litují. Marie je oběť, ale ne ta doslovná, která je vláčena osudem. Je to silná žena, schopná se o sebe postarat. Je také malířka, jako její muž, ale nemá ten geniální talent jako on. A její muž ji to dává najevo nejen ve chvílích svých výletů do temnot, ale i ve střízlivém stavu. V atmosféře dané doby je složiné zůstat sama s dítětem a tak v čase, kdy se odvažuje k životnímu rozhodnutí, nechává malou dcerku doma. To se však vztahu matka - dítě stane osudným. Je to poměrně smutný příběh, kde jediným člověkem, co se hroutí, je sám mistr. Ostatní jsou (alespoň psychicky) pevní, ale radosti jim to v životě nepřidá. Východiskem se pro Marii stává pouze přijmout osud, jaký je a vydat se na novou cestu s druhou narozenou dcerou a možná i s jejím otcem - v tom příběh zůstává otevřený.