Véča

Bitva na Neretvě je díky zahraniční koprodukci podobná spíše západním velkofilmům, něž partyzánským filmům, jež jsem viděl, vyvstává mi srovnání s americkým koprodukčním filmem Nejdelší den. Srovnání s tímto americkým filmem mě napadá především v souvislosti s početným hvězdným obsazením. Za druhé pohled nejen ze strany partyzánů, ale i nepřátelských Italů a Němců. Hvězdy objevující se v tomto filmu dostaly malé role a přesto, že nemly příliš prostoru, jejich postavy byly všechny hodně výrazné, především pak Yul Brynner, Sergej Bondarčuk a Orson Welles. Kvůli velkému množství postav je děj natáhnut od značné délky, téměř tříhodinový film by byl kvůli svojí stopáži bez dobře natočených bojových scén docela náročný na udržení pozornosti. Výsledný film, který natočil Veljko Bulajić je přes některá místa, jež působí poněkud natahovaně skvělým příkladem, jak natáčet válečné filmy.

Tento film má celkem složitý děj s více rovinami, ta hlavní základní jsou dějiny jedné chudé vesnice v období kolem první světové války. Ale v této vesnici se odehrává více příběhů více rodin,jednotlivých lmužů, žen a dětí, jež jsou propleteny do sebe. Jen málo západních filmů kombinuje situace lidské tragédie s odlehčenými, vtipnými momenty a pokud, tak tam kde by se západoevropské či americké kinematografie snažily dostat z diváka moře slz laciným sentimentem, tam nastupuje odlišná psychologie Rumunů, která nedovolí prostoupit děj sentimentalitou. Okupace vesnice jedním německým vojákem, kterému se přesila vesničanů nebrání a ani nijak neodporují jeho přehnaným požadavkům na stravu, je podle mě jedním z nejvtipnějších momentů filmu, jež ostře kontrastuje s hladověním rodiny učitele, který odešel na frontu. Celý film působí spíše jako dobová záznam z místní kroniky, díky své komplexnosti a popisování osudů většího množství postav. Ale vícero postav brání se dostat trochu do hloubky, tak mi bohužel přišel tento film jdoucí příliš po povrchu lidí a nepříliš se zabývající psychikou samotných postav.

Velké množství ruských filmařů přišlo během bolševické revoluce o prakticky celý svůj majetek a uchýlilo se pod ochranu bělogvardějských sil na poloostrov Krym do Jalty. Zde pak v letech 1918 až 1919 dále pokračovali natáčením dalších film, než museli i toto úročiště opustit. Jedním z těchto snímků je i Bohatýr ducha. Za zmínku určitě stojí na svou dobu složitá kompozice obrazu. V interiérech využívá režisér Protazanov více plánů a velkou hloubku ostrosti, tudíž divák vidí ostře jak akce a osoby v popředí, tak všechny narativně významné akce na pozadí obrazu. Ve spojení se zvláštním svícením scény získává film expresivní nádech, který zároveň také pomáhá odvádět diváckou pozornost od místy velmi levně působícího vzhledu interiérů a nepříliš dokonalého namaskování revoltujících vesničanů. Příběh se drží v žánrových hranicích romantického melodramatu, bohužel vyvrcholení filmu schází typicky ruský tragický konec a ze slušného dramatu se nakonec stává nasládlá limonádová romantika. Happyend, jež by vyhovoval spíše západoevropskému filmovému publiku, by ale mohl již roku 1918, rok před definitivním ústupem bělogvardějců z Krymu, předznamenávat, že budnoucnost většiny emigrantů se bude, a na ojedinělé výjimky, nalézat v západoevropských zemích a krátká epizoda z let 1918 a 1919 bude pouze přestupní stanicí pro další kariéru v zahraničí.

Nejznámější a nejdražší film italské historické školy,Cabiria,vypráví o životě jedné dívky během 2.punské války.Filmu vévodí velkolepé ,monumentální stavby,davové scény s mnoha stovkami komparzisty.Film obsahuje některé scény,ve kterých jsou ukazovány výjevy,jež se podle legend během 2.punské války odehrály.Na svou dobu má film neuvěřitelně pohyblivou kameru,poprvé ve filmu tady režisér použil kameru připevněnou na vozík,se kterou pak popojížděl.Ve filmu se objevila jedna z prvních filmových hvězd vůbec,Francesca Bertini,mě osobně byl ale sympatičtější Bartolomeo Pagano,jako otrok Maciste.Titulky k filmu,napsané Gabrielem d'Annunziem,byly sice podle mého názoru příliš okázalé,třeba jméno hlavní hrdinky Cabiria znamená "Zrozená z ohně".I tak tento film měl z velké části průkopnickou úlohu a posunul možnosti filmu zase o něco dál,a proto nemůžu jinak než *****.

Po formální stránce průměrné drama se schematickými černobílými postavami převracející na hlavu reálné události. Obsahově odpad nejtvrdšího kalibru, který zároveň funguje pro politicky otrlé jedince jako zajímavý guilty pleasure snímek.

"Demolice zdi" je film typický pro první filmové pokusy bratří Lumierů,pro dnešního člověka je nepochopitelné,proč takovou věc natáčet.Lidi v tehdejší době netušili ještě možnosti filmu,a jako dítě když dostane novou hračku,prováděli nesmělé pokusy.Jediná zajímavost na tomhle snímečku je,že si Lumierové uvědomili,že můžou pustit filmový pás pozpátku, takže z prachu najednou sama vstává zeď.V dnešní době nejde objektivně ohodnotit.

To že má film v názvu slovo Gorilla ještě nic neznamená,v samotném filmu se hlavní "hrdina" objeví v masce gorilly snad jen jednou nebo dvakrát.Ale při pohledu na ni mě na první pohled napadlo,že je téměř stejná ,jako maska pana Hydea ve filmu Dr.Jekyll a pan Hyde(1932),stejne vyceněné zuby a stejně chlupatý obličej.Lon Chaney uz je postarší,a je vidět,že se zřetelně "zakulacuje",takže se pro roli detektiva moc nehodí. Příběh ja fádní místy až nudný,jediné,co tak trochu zaujme jsou záběry zvířat v džungli.Byl bych býval šel na ***,ale nemůžu,protože takovýchhle filmů je v 50.letech mraky,a Bride of the gorilla se mezi nimi lehce ztratí.

Tento snímek se zahaluje do prostředí svého vlastního světa, vesnice, v níž se celý děj odehrává, působí uzavřená vůči okolnímu světu. Když zasáhl do děje pilot letadla , bylo to jako porušení neviditelné bubliny, zásah jakoby z jiného světa, jenž narušil rovnováhu života ve vesnici. Je zde pár výrazných postav - pasák Triša, učitelka, které vystupují z téměř jednolitého davu zlých vesničanů. Dívka-blázen se pohybuje někde na rozhraní mezi vesničany a dvěma hlavními postavami. Letec pak jak už jsem říkal připomíná zásah shůry, tudíž se nedá zařadit ani do jedné skupiny lidí. Všechno co se zde dělo mi přišlo jako sled za sebou páchaných surových krutostí. To vše ja zarámováno cikánskou písní o konci světa, která naprosto vystihuje pocit z filmu, ze zlého jednání vesničanů a někdy těžko pochopitelného chování Triši v jeho vztahu s bláznivou dívkou.

V první sérii se na kost dření osobní růst postav Bubáčka a Pulce. V druhé zase Bubáček s Pulcem tvoří rámování pro vyprávění ve vyprávění, vypráví se tu obskurní variace na tradiční pohádky. Ale je vskutku avantgardní vyprávěcí postup pohádku i s animací utnout, vrátit se do rámovacího narativu a zbytek pohádky odvyprávět voice-overem. Dvouletá dcera to zhodnotila slovem "kravina" a odešla...

Mel Brooks udělal Lubitschovu originálu, to co Němci udělali Polsku.