nithiel

Perfektní, bláznivá satira postupně přejde v syrové drama. Obě polohy se umí prostřídat v pár záběrech a přitom obě působí tak, jak mají. Scéna s houpajícími se botami naprosto dokonalá.

Typický evropský film o těch méně příjemných aspektech lidských životů. Psychologické drama, chvílemi jen vyvolává neklid nečekanými prostřihy a napětím bez vysvětlení. Ve výsledku však drásá až na samou dřeň. Emoce však nejsou prvoplánově ždímané, ale vycházejí z postupně budované atmosféry do nejmenších detailů. Výborný především Sebestian Jessen, který smutným pohledem překonává i Goslinga :)

Muzikály nevyhledávám, možná i díky tomu mi taneční a hudební čísla nepřišla nijak zaostávající. Stone s Goslingem jsou jako pár ve všech polohách uvěřitelní a závěr je prostě kulervoucí. PS: kdo jste na tom byli taky na rande a ještě deset minut před koncem jste si říkali, jaká to byla trefa? :)

Tvář vody je film, který divákům do posledního framu ukazuje, proč existuje kinematografie - aby nám vyprávěla příběhy, které by jinou formou vyprávěny být nemohly. Přes naivní a pomalinku plynoucí příběh člověk se zatajeným dechem čeká na další záběr. O Sally Hawkins jsem doteď neslyšel, ale ve své roli je naprosto bravurní. U Shannon svou typickou roli typicky zvládá také.

Pokud pro vás byla scéna s obrubníkem v American History X za hranou, tak tohle opravdu není film, který byste měli vidět. Scénář se ničím zbytečně nezdržuje a s tím, jak se Bradley propadá do stále větších problémů, extrémní násilnost scén eskaluje. Vaughn v roli kolísající mezi pomalou a úspornou rozvážností střídanou cholerickými výbuchy exceluje, charakter velmi podobný tomu z Temného případu mu vyloženě sedí.

Strhující atmosféra od cca 5 vteřiny až do ztichlého konce vytvořená dokonalý skloubením záběrů s tísnivou a znervózňující "hudbou". Dějové linky navzdory své nepoměrnosti krásně skloubeny, ale ono by ani nevadilo, kdyby nebyly, děj je tady až na posledním místě. Jde o atmosféru beznaděje, střídanou krátkými záblesky optimismu, ukončenými potopením dalšího torpédoborce. Obří plátno v imaxu člověka vtahovalo doprostřed dění. jen jsem si chvílemi nebyl jistý, jestli některé basové zvuky už od Zimmera mají znít, jako by byly za hranou výkonu ozvučení, nebo jestli to ty repráky fakt nedávaly, občas to už trochu rušilo.

Je vidět, že Ford má obrovský cit pro detail, skoro každá scéna je vypiplaná tak, že by mohla být obrazem. Znepokojující paralela mezi "perfektním" a zničeným životem, které jsou podobně prázdné (jí zbývá jen kniha, jemu jen pomsta). Díky za to, že knižní metafora jejich skutečného vztahu není doslovná, spíš jen propojuje v náznacích... závěr pak jen dotváří skvělou atmosféru filmu a přesně k ní pasuje. PS: Pokud nejste náruživým návštěvníkem východoněmeckých nudapláží, tak se vyhněte úvodním titulkům ;)

Neuvěřitelné, kolik se dá vytěžit ze záběru na kutálející pneumatiku, když to umíte s kamerou. A celý tenhle dada styl mě bavil.

Za těch šedesát let nevznikl film, který by dokázal ta dokonale kombinovat animaci s živými herci. A není to neschopností následovníků, je to zemanovou genialitou. Ani naivita jednoduchoučkého příběhu nevadí, člověk je neustále oslňován černobílou krásou.

Celý film je neskutečná jízda doplněná vynikajcící hudbou a po tom konci nemohu jinak než jít na 100%