Ygnor

"Táta mi vždycky říkal, neber si blbce nebo policajta, a já si vzala blbého poldu." Neskutečně depresivní a nekompromisní machisticko machiavelistický majstrštyk  Oliviera Marchala. ...i přes (ne)logické kopance (neprohledaný kontejner po primárním defilé) mě atmosféra filmu nakonec zcela pohltila. Za ten  "korejský" závěr přidávám nakonec pátou patronu, i když je to jenom "béčko".

Nekorektní a cynická exploitation virusová komedie, která mi prostě sedla. Natočeno dva roky před covidem 19, kdy jsem film viděl teprve včera a tudíž ta čtvrtá hvězda má své opodstatnění.

Nebylo to zase až tak špatné a poměrně bez zbytečné skepse jsem se dodíval do konce. Sice se jedná o šablonovitě rozehraný příběh s odešlým policajtem, dospívající dcerou, konspiračními teoriemi, soukromým očkem, protivnou šéfovou ... ale nějak to veskrze fungovalo. Pominu-li Maxe, který to celé odehrál v jednom tričku a s jedním ksichtem, nezbytné a provařené niti LGBT a BLM, tak v celku za poctivé tři.  Zaujali mě neokoukaní Carlo a Melika, kterým to i docela chemicky fungovalo a tak i závěrečné defilé Steffena, které jsem nečekal. Jen ta šlehačka na konci byla zbytečně sladká.