Ygnor

Hřebejk od Pelíšků u mě po dlouhé době konečně za pět. Co bych tu měl více psát… Hodně civilní až reálné, ale i překvapivé. Rovněž řemeslně z pohledu stvořitelů tak i samotných herců na jedničku. Osobně se mě film velmi dotkl, proto ta pětka. „….Ty máš dneska narozeniny? Co děláš v práci? Proč neslavíš doma s rodinou …?“ _“Rodina na mě sere a já na ní taky.“

Neviděl jsem snad slabý díl. Přestože současná řada se tvářila trošku udýchaně. Po pondělní seanci a zjištění, že i tady na portále funguje hodnocení pořadů a nejen filmů, připíchávám vidličkou svého favorita. (Tak nám včera skončil poslední díl, zamáčkneme slzu a jedeme dál.... Odcházení Zdeňka však bylo věru filmové 27.11.2012)

Z nějakého, a ze začátku rodící se ho, průměrného tuctového sajrajtu se vyklubal velmi podařený, nečekaný a vlastně až nihilisticky dekadentní direkt do brady současných režisérů „kriminálně bojících se“ filmů. Ano, od ženy (!) (No šlo by to skončit ještě hůř, ale…) Nevím, jestli si paní Lynchová ponechala ten naprosto otevřený a demoralizující závěr, alá Haneke, schválně, aby mohlo být uděláno další pokračování, které by však dozajista již ztratilo chuť překvapení a nutně by sklouzlo do béčkových vod… Neřeším, tleskám. Obsazení, režie, výkony, produkce a samozřejmě scénář.

Ze začátku mě ta neochvějná a přímočará předvídatelnost děje poměrně iritovala, ale svým stupňujícím a vlastně nevyhnutelným finálem mě snímek nakonec dostal. Možná proto jsem si mohl právě užít více prožitek z toho, že jsem na konci nečekal žádný scénáristický loping s dvojitou vývrtkou, ale kdy má duše si mohla v klidu vychutnat ten hořký otisk pecky, která zůstává v ústech po pozření sladkého plodu. Pro celkové podhodnocení snímku, kdy jsem váhal mezi třemi a čtyřmi, přidávám jednu marhuľu navíc. Pěkný komentář Anderton, mrasko,vojo. Kdo čekal slovenskou odpověď na Bobule ten je určitě asi rozčarován. Věřím, že film ještě uzraje. (S odstupem času a dalším shlédnutím nelze než přidat plný počet).

Neuvěřitelně čistý a lidský film. Jen mě štve, že jsem ho viděl až tak pozdě od doby vzniku... Můj život mohl mít možná trochu jiný nádech.

Kolik toho vůbec víme o duši vlčí? A kolik touhy, smutku… se skrývá v těle klučím. Myslím, že mají spolu nejen stejné oči…, ehh (opravdu velký hold celému štábu 150 lidiček co se 4 roky na tomto skvostu podílelo)

Co napsat. Korejské filmy jsou čím dál lepší, možná i úchylnější (co se týká ručního nářadí, chyběl mi snad po Bílém masu a Oldboyovi jen majzlík), ale hlavně lidské a uvěřitelné alespoň z hlediska sociální roviny. Nekompromisní studie existencionality zmixovaná surovou akční řežbou s vlastně nesmrtelnými hlavními hrdiny. Vím, že film je příliš dlouhý a rozvláčný (alespoň ze začátku), jenže ono to přece nejde všechno hup, hup. Hrubé knihy jsou více oblíbené, a když jsou převedeny byť do skoro tříhodinových eposů, stejně tam není narváno všechno. Je to celé velmi dobře promyšlené a imho tam není nic navíc, ale proti gustu žádný dišputát. Pokud to dáte na více krát přijdete sice o moment překvapení, ale právě pak si můžete vychutnat detaily. A hlavně také nadsázku a pro tolik propíraný smyl asijského humoru. Není to celé kilo ale určitě poctivá 90 deková flákota.

Nikdy jsem nebyl fanouškem, natož nějakým velkým, této irské party, jelikož v době kdy byli na vrcholu své slávy, jsem poslouchal úplně jiné věci, tak proto jsem dokument, snad až trestuhodně, shlédl po takové řádce let. V rámci objektivity však dávám s uznáním palec nahoru, poněvadž si nejsem vůbec vědom, zda jsem viděl větší profesionalitu přenesenou na DVD a to ať z hlediska filmařského nebo hudebního. U2 nebudu však kvůli tohoto živáku poslouchat nějak více, ale získali si u mě nezpochybnitelný respekt.

Myslel jsem, že se dívám na on-line show z pohledu nemocného mozku. Byla to zrůdnost, o to však uvěřitelnější. Nebojím se dát pět. Filmařina na nejvyšší úrovni. (Shadwellovi tleskám za úctyhodný referát)

Příjemné překvapení mi připravila na nedělní „vařící“ dopoledne na cti utrhačná Nova. Již kakofonické zvuky symfonického orchestru dávaly předtuchu, že nepůjde jen o tak běžnou kriminálku, co by zapadla do tuctovosti braků, které jsou na tomto kanále vysílany v nemnohdá v divácky přitažlivějším čase. Šedočerný les a vněm zaparkovaný sympatický Saab před hnusnou chatkou, která mi okamžitě evokovala místo hlavního konání opulentního Raimiho Evildead; …z něj prchající ztrápená bruneta, pronásledovaná vousatým uklidňovatelem, jenž jí, mu po zbytečně poskytnutém intermezzu, nechá až příliš nekompromisně odjet pryč. Celé dějství jako z VIP lóže sleduje necudný Adamec, který se po tomto svém hereckém debutu stal raději známým TV režisérem, ne kvůli toho, že by mu herectví nešlo, ale to z důvodů čistě pragmatických, aby si totiž nevysloužil nálepku jako Perkins v Psycho, kterého nechtěli mimo úchyláky obsazovat. Přespříliš koketní, jak dále vyšlo najevo, bruneta č.1 to měla spočítáno velice záhy. Jako v pořadí druhá -„Pyšná princezna“ skonala opravdu až Argentovským způsobem (nebo naopak ??) . A nakonec č.3, sice opět bruneta, ale nepravá a … (uvidíte sami). V povedeném scénáři, kde všichni lhali, mystifikovali nebo alespoň lehce fabulovali, vyčnívají přesvědčivě kvalitní herecké výkony a to včetně, již zde na fóru uvedeného a jak jinak jindy než mamlasoidního, pana Moučky. Cupák, co by elév s lehce přebujelým libidem k paní svědkové, mu zdatně v nesourodé dvojici sekunduje. Podezřelí byli (a motiv měli) jak ve správné detektivce všichni…, a kdyby Sklenčka nedotáhl svého deviantního syna na psychiatrii, tak by asi vyšetřili starou bačkoru, nebo by postupně mladý Adamec z patologické žárlivosti a msty vyhubil celý štáb…:-P. Ne, už vážně, film je nejen dobře zrežírovaný, napínavý a atmosferický, i s prvky explicitního násilí, ale plný široké škály lidských charakterů, které jsou vkusně, stručně a nenásilně načrtnuty, a proto je pro mě uvěřitelným a tudíž přesvědčivým. Možná je i trošku sarkasticko - moralistickou hozenou rukavicí ještě po osmašedesátém „neznormalizované“ společnosti, kdy jsem navíc v celém snímku neslyšel jediné slovo „bezpečnost“ a snad ani soudruh, kterou bez studu mohl ze země zvednout možná až renomovaný Svobodova se Sametovými vrahy, ale hlavně každopádně ikonou ba slabikářem, něco jako Škola hry na kytaru pro začátečníky od Jiřího Jirmala, pro Ty, co chtějí natočit kvalitní kriminální podívanou.