zigíš

Vida nostalgie, ta tu dlouho nebyla :D Ač je nedílnou přísadou současné kinematografie, tak to už fakt chtělo něco navíc. Chápu, že pro závěrečný díl (snad skutečně finální) musel rejža zlanařit sestavu z jedničky. Kruh se uzavře, diváci zamáčknou slzičku.  Ale tak bídný scénář si mohl odpustit. Jak Jaffa & Silver sérii parádně nakoply, v Dominionu ji sám Trevorrow definitivně pohřbívá. Možná by ta četná pomrknutí na předešlé díly tolik nevadila, ale citace ty už přímo bolí. A necituje se pouze Jurassic universum. Za ten parkur po střechách a skok na balkón by se nestyděl ani Jason Bourne ! Do toho záporák jak s Bonda s masterplanem jak z Austina Powerse ! Ok, na druhou stranu, nekouká se na to vůbec špatně. Spousta nových lokací a dinosaurů, málo kecání a hodně akce. Závěr je teda natahovaný až běda, ale dává naději, že zas na dlouho mají ještěrky v kinech utrum. Slabých 70%.

Na ty nejlepší nejen sportovní dokumenty to nemá ani náhodou. Dílem proto, že tvůrci jsou všehovšudy rutinéři (zapneme kameru a lidé budou do ní mluvit). Dílem proto, že chybí jakákoliv kontroverze. Willie byl slušný kluk, co všem rád pomohl. Tu penízkem tu dobrou radou, to je všechno. Žádné alkoholem kořeněné večírky, bouřlivá manželství, žádný boj za lidská práva (v tom jde mimochodem nedávný dokument o Armstrongovi přeci jen dál). Přesto příjemná věc, pro baseball fans povinnost.

Nutnost pro všechny fandy filmového trikařství, stop motion, matte paintingu, praktických efektů až po CGI součastnost. Kdykoliv mluví Dykstra, Muren, Johnston, Harrison Ellenshaw, nebo Phil Tippet je co poslouchat, smát se i dojímat. Bohužel čas od času se slova chopí profesionální nuďař George Lucas. Ten člověk snad nezná jedinou vtipnou historku. A Kathleen Kennedy jakbysmet. Naštěstí to Kasdan ví, tak mají ty dva čas před kamerou celkem omezený. Jinak není moc co vytknout. Těch šest hodin uteče jak voda.

Líbí se mi, že dokumenty o jazzu mají často sociopolitický přesah. Nejinak v případě Black & Blues. I když hudba samotná by vydala za hodiny a hodiny materiálu, takhle je to k Satchmovi řekl bych mnohem upřimnější. Přes výpovědi jeho současníků muzikantů i herců nejednou hodně kritických (nebyl vždy a všemi veleben). Forma hravá -i když takový Ken Burns je v těch fotomontážích přeci jen někde jinde- stopáž střídmá. Čím rozporuplnější perzóna, tím zajímavější dokument.

Zklamání. Nic moc jsem si nezjišťoval, o vzniku. Ale nedivil bych se, kdyby si ním rejža léčil svá osobní traumátka a bolístky na duši. Tento přístup nemusím u dramat a u hororů je to ještě horší. Častokrát totiž sklouznou do podobenství plných SlowMo obrazových blbinek, představ, vizí, halucinací. Občas pomůže když je aspoň patrné, co tím chtěl mistr říci. A tu si bohužel nejsem jistý ani tím. Garlandove scífka mám raději. Za nádherný audiovizuál silné body k plusu, ale příště prosím více fikce a méně terapie.

Neduživý bráška Vinylu a The Deuce, který doplácí na průměrné tvůrce. S HBO péčí by to snad dopadlo lépe. Tady mám pocit, že koukám na seriál z devadesátých let. Herecky kolísavé, Teller ok ale taková Juno Temple vypadá, že už pět let závodně šňupe (a právě ve Vinylu ji to fakt seklo). Když už Coppola a nelehký proces natáčení, tak rozhodně Hearts of darkness.

Je to holomek, ten Peele. V tak štědré stopáži by nejeden tipoval, že s odhalením  ´cože se to skrývá za mráčky´ přijde až někdy před koncem. Kdepak on. Po půl hoďce máme hotovo a za denního světla :D Jak z toho vybruslit ? A vida i to se mu povedlo ! O něco vzdáleně podobného se před dvaceti lety pokoušel Shyamalan, marně. Alespoň mě teda emzáci co se bojí vody a nedokáží otevřít dveře příliš nevyděsili. Peele si taky hraje s žánry a rád překvapuje, ale dělá to napínavěji. A zábavněji. A i když to není úplně vybroušené, na svůj opus magnum má pořád času dost. Rád si počkám.

Predátor (franšíza) je zajímavý v tom, jak občas od zavedených pořádků udělá úkrok stranou (městská dvojka, crossover s vetřelcem, Blackova verze). A jak se pokaždé pokorně vrátí ke klasice (Predátoři, Prey). Normálně bych byl nakloněn spíš novým věcem, jen kdyby nebyli tak špatné. Což neznamená, že je novinka bez chybiček. Digitální zvířátka jsou zlo, nedigitální žabožrouti ještě větší a titulní lovec je tak trochu blbeček. Ale indiáni jsou sympaťáci a bez problémů jim jde fandit. K nastalým problémům přistupují logicky a když už zapojí emoce tak se na to aspoň hezky kouká. Ale jak jsem říkal, z vesmíru nepřiletěl právě největší chytrolín tak je souboj ve finále i poměrně vyrovnaný :) Fajn jednohubka.

Klobouk dolů před chlápkem, který schvaloval rozpočet. 200milionů (!) panečku, sedět v představenstvu chci vidět účtenky. U Myšáka to dnes mají evidentně o něco volnější. Jinak jen stěží vysvětlit kde se v takhle intimní, komorní záležitosti ztratil tak štědrý budget. Rakeťák je fajn scífko se sympatickým hrdinou, roztomilou košištou (zvířátka jinak nemusím, ale robůtci jsou prima) a dějem prostým infantilního humoru. A taky nějakým tím lidsky hřejivým poselstvím. Za čas tomu určitě ještě šanci dám, dnes mě to ale trochu minulo. Inu, není každý den u Pixarů svátek :)

Spíše interiérové komorní drama, než v exteriérech utopená epická řežba. A je to tak dobře. Míň talentované tvůrce by jistě pokoušelo každou chvíli používat draky (a že jich tam je). Tady když už se objeví tak jen aby scénu podtrhli, jemně vylepšili. Většinou se pořád mluví, jako v tom nejlepším z GoT. Více svému názvu snad dostát nešlo - čistě tragédie jedné rodiny. Precizně natočená, zahraná, ozvučená (ad1 ad2 ad3). HBO vládne ! ..a Pán prstenů se tiše krčí v koutě a je mu stydno.