Vinyl

Po TŘECH EPIZODÁCH zatím obrovská spokojenost, i když největší potíže jsem měl kupodivu právě se Scorseseho úvodním filmem. Na konci druhé části už jsem tomu ale naplno propadnul, podobný drama z hudební branže říznutý kriminálkou totiž nemá v bedně obdoby (doufám, že nikdo neříkal Empire!). Prostě si to jen chce zvyknout na pomalejší tempo vyprávění a orientovat se v postavách a produkční hantýrce. (06.03.2016)

Fuck this place up! Seriály (např. Treme) a filmy (např. Ray, Walk the Line) z hudebního prostředí mám rád. Aspoň ty, co umí zachytit hudbu v její přirozené podobě a prostředí, které k muzikantům patří (kdo nezažil, snad po shlédnutí tohoto seriálu uvěří). Díky Micku Jaggerovi, že dostal nápad vykreslit hudební historii divokého konce šedesátých a začátku sedmdesátých let, aspoň jsem si ji mohl prožít nesmělým nahlédnutím za zástěnu. Rock'n'roll!!! (20.07.2016)

Veruže seriál nemal na ružiach ustlané ani pilotom aký si režijne postrážil sám maestro. Ten o dĺžke normálneho celovečerného filmu občas nudil, občas pôsobil zmätočne v postavách a zaujal len pedantným zobrazením sedemdesiatych rokov. S ďalšími epizódami sa to krok za krôčikom zlepšovalo a mňa čoraz viac začali zaujímať ich príbehy, aké sa pekne prepletali a v jednom momente dokonca vytvorili jednotné klbko. Nie všetky rozhodnutia boli ale šťastné, nepredvídateľné a pútavé (zvlášť šestka), no dokázal ich vyvážiť nastolený smer akým sa dej uberal. Ja tak fandil úspechu Nasty Beats, od ktorého záviselo prežitie hudobného vydavateľstva, od ktorého záviselo prežitie jeho zamestnancov. Tí sa potýkali s klasickými, nielen dobovými neduhmi spoločnosti. Najzaujímavejšia bola nespútaná hlavná postava, (anti) hrdina čo dokázal klesnúť na úplné dno, aby začal vnímať svetielko nádeje, ktoré následne vedel poslať do úplného hajzlu. Padli vhod aj jednorazové ozdoby ako John Lennon, Andy Warhol, David Bowie, Alice Cooper či obtĺstly Elvis, ktorí tomu dodali na príťažlivosti, rezká hudba, tá na divokosti a závislosti všetkého možného (peniaze, drogy, úspech) na dramatickosti. Po zjazdení prvej a zrejme aj poslednej série tak u mňa vládne spokojnosť. (10.05.2018)

To, že hlavní hrdina řídí nahrávací label, to ještě neznamená, že film bude o hudbě. Je to především o něm samotném a jeho problémech. Ve filmu se sice objevují hudebníci, ale o nich seriál opravdu není. Není ani o tom jak se dělají desky. Je to jakýsi mišmaš, který nikam do hloubky nejde. Navíc hlavní hrdina je všechno jen ne sympatický, ztotožnit se s ním nedá. Jeho příběh je vcelku okoukaný. Jak to s ním nakonec dopadne, to je tedy mně jako divákovi úplně jedno. Nezáleží mi na něm. A tak to být nemá. Seriál je podle mne především žrout času. 55% (03.02.2018)

Čekal jsem mnohem více. 1) Mick Jagger jako scénárista je zárukou, že zobrazovaný svět je autentický._____ 2) Seriál je nabitý narážkami a vtipy, které, myslím, pochopí většinou jen znalci dobové americké hudební scény. Pro nás ostatní je to jen impresivní chaos._____ 3) Převažuje zde agresivní expresivní americký "how-are-you-doing-man style", na který jsem poté, co jsem během jednoho večera v newyorském klubu slyšel tuto frázi snad třicetkrát, poněkud alergický. Všichni ve filmu křičí "já, já, já" a nic jiného je ani v náznaku nezajímá._____ 4) Přes upřímnou snahu jsem nenašel v seriálu jedinou osobu, se kterou bych se mohl identifikovat či které bych mohl fandit. Když nejsympatičtější ze všech postav je drogová dealerka, pak je něco v nepořádku._____ 5) Pěkný 31letý James Jagger (leader Nasty Bits - Kip) hrál natolik nudnou a nezáživnou roli, že jsem si ho zapamatoval hlavně kvůli jeho otci. (21.03.2016)